Článek
Je neděle 18. března 1314 a na pařížském ostrově la Cité na Seině zapaluje kat na příkaz krále Filipa IV. Sličného postupně tři hranice. Na jedné z nich stojí templářský velmistr Jacques de Molay. On i další vysocí templářští hodnostáři Hugues de Pairud, Geoffroy de Charney a Geoffroy de Gonneville, byli téhož dne odsouzeni za kacířství, čarodějnictví a další zločiny.
Jacques de Molay se řád ještě na poslední chvíli pokusil hájit, prohlásil jej za svatý, a všechna svá předchozí doznání, vynucená nejspíše mučením a zastrašováním, odvolal. Řád, který byl díky své vzrůstající moci, dlouho trnem v oku francouzského krále, byl oficiálně zrušen na základě papežské buly Vox in Excelso již v roce 1312.
Plameny stoupající vzhůru začaly brzy uchvacovat ke kůlům připoutaná těla. Jacques de Molay obklopený spalujícím žárem a oblaky kouře, věděl, že už žádná záchrana nepřijde. Podle legendy proklel z hranice nejen francouzského krále Filipa IV. Sličného, ale i papeže Klementa V. a povolal je oba do roka a do dne na Boží soud. A jeho slova se beze zbytku naplnila. Vlastně mnohem rychleji, než stanovil v prokletí. Papež Klement V. zemřel 20. dubna 1314, pravděpodobně v důsledku onemocnění rakovinou, a Filipa IV. zastihla smrt 29. listopadu 1314 při nehodě na lovu ve Fontainebleau.
Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, Templáři, kteří se řadili mezi jeden z nejmocnějších rytířských řádů středověku, si do dnešních dnů nesou otisk fascinace a tajemna, které se nad nimi vznáší díky legendám o bohatství, moci, a snad i vlastnictví Svatého grálu. Mocí a velikostí se jim mohli rovnat pouze johanité nebo řád německých rytířů.
Templáři jsou dozajista spojení se Svatou zemí, kde bylo jejích působištěm Jeruzalémské království, ale i s Francií, odkud pocházela většina bratří. Jejich stopu ale můžeme nalézt i na území naší domoviny, tedy v Čechách a na Moravě.
Řád Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu byl založen na začátku 12. století, krátce po 1. křížové výpravě, v roce 1119. V Levantě, v tehdejším Zámoří, vzniklo Jeruzalémské království, které ale nemělo dostatek sil na vlastní obranu a ochranu. To předznamenalo vznik řádu, který se vyprofiloval z malé družiny evropských rytířů, kteří chtěli vést v Jeruzalémě mnišský život, ale zároveň se jako bojeschopní muži ujmout organizace obrany a ochrany v království. Do Jeruzaléma toho času mířilo množství poutníků, které ale během jejich putování přepadali lupiči, kteří je nejen okrádali, ale i zabíjeli. A to bylo vlastně prvotním původním úkolem Templářů, ochrana poutníků při cestě do Jeruzaléma.
Rytíř, který se rozhodl do řádu vstoupit, pak většinou na řád převedl celý svůj majetek, protože jedním z řádových pravidel bylo to, že jeho členové nesměli vlastnit nic, kromě meče. Jejich nepřehlédnutelnými „uniformami“ se staly bílé pláště, jako symbol čistoty, v pozdější době doplněné o červené kříže, symbolizujícími věrnost, čest a rytířské ideály. Nosili na krátko střižené vlasy a dlouhé vousy. Tím se odlišovali od ostatních šlechticů, stejně jako tím, že jim byly zapovězeny rytířské turnaje, lovy nebo sokolnictví, které k běžnému životu tehdejšího šlechtice patřily.
Templáři byli sice duchovním řádem, jejichž řehole vycházela z té cisterciácké, ale zároveň měli přísné vojenské zřízení. V jejich čele stál velmistr. Mezi bratry rytíře se většinou rekrutovali zástupci z vyšší šlechty, jejichž znakem byl právě bílý plášť s červeným křížem. Řadili se sem ale i příslušníci nižších společenských vrstev, jejichž poznávacím znamením byl hnědý nebo černý plášť doplněný červeným křížem. O duchovní život v řádu se pak starali vysvěcení kněží.
Jak moc Templářů sílila, začali si postupně po celé Evropě budovat svoje základny. A s rostoucím vlivem se množila i celková výše řádového majetku. Teritoriálně se řád Templářů dělil na provincie, kdy mezi ty nejvýznamnější patřily Francie, Portugalsko, Aragonské království, Anglie, Apulie, Jeruzalém, Chorvatsko, Uhry. Provincie s velkopreceptorem v čele pak měla svá velitelství neboli komendy, v čele s komturem. Kdybychom se na komendu podívali dnešním pohledem, jednalo se o budovu, opevněnou jako hrad, která v sobě snoubila jak rytířství, tak mnišství. Sloužila jako kostel, křížová chodba, refektář i kapitulní síň, její součástí byly i hospodářské budovy, špitál, a útulek pro pocestné, nemocné nebo chudé osoby.
Ač se má rok 1314 za rok povraždění a zdecimování Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu, není tomu tak. Běsnění Filipa IV., které započalo v osudný „černý pátek“ 13. října 1307, přežilo mnoho bratří, kteří Francii opustili a díky, na tehdejší dobu propracovanému bankovnímu systému, kdy během cest nestrádali, se dostali do okolních zemí, kde byla situace mnohem příznivější a kde se díky tomu mohli znovu „nadechnout“ a dostat se z nejhoršího. Jedním takovým místem byly i České země, kam první Templáři přišli zřejmě již v roce 1230 a vybudovali zde celkem čtyři komendy. Při rotundě svatého Vavřince na pražském Starém Městě, v Uhříněvsi, v Čejkovicích, a na hradě Templštejn u obce Jamolice. České komendy patřily tehdy pod německy hovořící provincie.
Diplomatická základna a centrála Templářů v Čechách, to byla rotunda svatého Vavřince z 1. poloviny 12. století na Starém Městě v samém centru Prahy, u raně feudálního dvorce. Dnes bychom po ní ale pátrali marně. Její existenci potvrzuje toliko archeologický výzkum z let 1956–1957 mezi Anenským náměstím, Liliovou a Zlatou ulicí. Po „zániku“ templářského řádu získali rotundu Johanité, kteří ji následně prodali Dominikánům. Ti zde nechali ve 14. století vybudovat kostel svaté Anny. Dnes se toto místo nazývá Pražská křižovatka, objekt má pronajatý Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, a slouží jako kulturní centrum, kdy se zde konají koncerty, výstavy, nebo přednášky.
Komendou s hospodářským charakterem, byla ta v Uhříněvsi, která stála v místě dnešního uhříněveského zámku a kostela Všech svatých. Před tím, než ve 13. století získal Uhříněves Řád Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu, patřila klášteru svatého Jiří. Templáři zde vybudovali komendu a s největší pravděpodobností i tvrz, o které se první písemná zmínka objevuje až na počátku 15. století. Stejně tak jako u rotundy svatého Vavřince přešla i Uhříněves po zániku řádu na Johanity. Tvrz zanikla až na počátku 18. století při stavbě kostela Všech svatých.
Dvě komendy v Čechách a stejně tak dvě na Moravě.
Tam se jedná o Čejkovice, kde zhruba od roku 1230, tedy od příchodu Templářů, začíná výstavba gotické tvrze, která má sloužit jako komenda. Její součástí jsou i rozsáhlá sklepení, které Templáři využívají při pěstování révy a při výrobě vína. Ve své době se sklepení řadily mezi největší na tehdejším území Zemí koruny české. S Čejkovicemi je spojeno i jméno zemského komtura templářského řádu pro Čechy, Moravu a Rakousko, Ekka, který byl pravděpodobné účastníkem porážky řádu Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu ve Svaté zemi, a následného odchodu bratří přes Kypr do evropských provincií. Začátkem 14. století, v roce 1309, se Čejkovic a tím i majetku Templářů zmocnil Jindřich z Lipé. V 16. století pak gotická čejkovická tvrz získala přestavbou podobu renesančního zámku, který zde najdeme dodnes. Využíván je jako hotel a kongresové centrum. Zajímavostí je, že historické vinné sklepy slouží svému původnímu účelu, a to zrání vína, i nyní. Ostatně, Čejkovice patří k vyhlášeným vinařským oblastem, kde zraje jedno z nejlepších bílých, ale i červených vín. A vinětu odkazující na Templářské sklepy s tradičním znakem v podobě červeného kříže, na sobě mají láhve právě z Čejkovic.
Posledním místem, kde u nás Templáři zachovali svou stopu, je zřícenina hradu Templštejn, která se nachází zhruba 3 kilometry od obce Jamolice. Zbytky hradu se tyčí nad pravým břehem řeky Jihlavy na skalnatém ostrohu. Hrad byl vybudovaný pravděpodobně v letech 1281–1298, ale komenda byla zřízena v nedalekých Jamolicích již o dva roky dříve, v roce 1279. Traduje se, že ve své době patřil Templštejn, který nese název po svých zakladatelích, k jedněm z největších hradních areálů v této části Moravy. Díky svému postavení nebyl nikdy dobyt a má se za to, že za jeho zkázu může až požár v první polovině 16. století. Do dnešních dnů se zachovaly pouze zbytky dřívějšího paláce, část plášťového opevnění, brána a hradní studna. Od roku 1973 je hrad chráněný jako kulturní památka a od roku 2011 se jeho majitelem stala soukromá osoba, která jej i s přilehlým pozemkem odkoupila od státu.
Je jasné, že ač byl řád Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu ve Svaté zemi, zrušen v roce 1312, ze světa nezmizel docela a docela vymýtit se jej nepodařilo. Bratři, kteří po upálení svého velmistra Jacquese de Molaye uprchli z Francie, se dostali do okolních evropských zemí, kde jejich pronásledování nebylo tak urputné. Mnohdy přešli do jiných řádů, ale řád jako takový vlastně nikdy existovat nepřestal. I v dnešní době na Templáře můžeme narazit. Jejich současným úkolem je charitativní činnost, která zahrnuje pomoc seniorům, rodinám v krizi, matkám samoživitelkám. Ten, kdo se chce stát členem řádu, se musí seznámit s jeho historií, křesťanskou spiritualitou a vlastně sám sobě zodpovědět na otázku, proč se rozhodl právě pro tuto životní cestu. Čeští Templáři mají sídlo svého kancléřství v Platnéřské ulici. Místem, kde se pak odehrávají rituály, je chrám Nejsvětějšího srdce Páně v Sacré Coeur v Praze 5 na Smíchově. Údajně se zde někdy konají i pasování nových rytířů.
„Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam“. „Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu zjednej slávu“.To je heslo Templářů, nebo chcete-li Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu ve Svaté zemi, kteří kolem sebe stále šíří zvláštní neuchopitelnou aureolu tajemna a jejichž stopy se nesmazatelně otiskly i v naší domovině.
