Článek
V roce 1994 vydalo nakladatelství Torst knihu vzpomínek Jiřiny Zábranové „Ohlédnutí“. Autorka v ní popisuje svůj pohnutý osud během hospodářské krize ve třicátých letech 20. století, následné období německé okupace, ale i roky strávené v komunistických žalářích. Své vzpomínky, kvůli podlomenému zdraví, psala obtížně do poznámkových bloků nejprve formou jakýchsi „čmáranic“ na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Odráží se v nich jedinečné svědectví o nelehké době, ale i nezlomná vůle žít a předat svědectví dalším generacím.
Jiřina Zábranová, matka básníka Jana Zábrany. Ale také učitelka, didaktička, politička Československé strany národně socialistické, knihovnice, představitelka ženského emancipačního hnutí. Odsouzená ve vykonstruovaném politickém procesu. Osobnost, za kterou rozhodně stojí za to, se Ohlédnout.
Narodila se na samém počátku 20. století, 18. dubna 1903, v Budíkově, který leží v pelhřimovském okrese. Jejími rodiči byli František Pícha, řídící učitel na dvojtřídce, a Emilie Píchová. Právě to, že se narodila do učitelské rodiny, předznamenalo její budoucí kariéru, protože i ona se později stala učitelkou.
Její dětství a mládí se v podstatě celé neslo ve spojení se školami. Nejprve to byla měšťanka, kterou začala navštěvovat v roce 1913, následně německá přípravná škola v Kutné Hoře, a pak soukromý učitelský ústav řádu sv. Voršily, kam nastoupila v roce 1918. Sama pak učila na obecných nebo měšťanských školách, v Herálci, ve Větrném Jeníkově, i ve svém rodišti, Budíkově.
V roce 1921 se seznámila s odborným učitelem Emanuelem Zábranou, za kterého se v roce 1930, po dlouholeté známosti, provdala. Tentýž rok vystoupila z církve. V roce 1931 se jí narodil syn Jan, pozdější básník, prozaik a překladatel. Na první pohled by se mohlo zdát, že prožívala docela obyčejný život, který se rozhodla zasvětit učitelství a svojí rodině.
Její ambice, jak se ale záhy ukázalo, byla mnohem vyšší. Ona i její manžel Emanuel zaváděli do školní výuky nové učební postupy. Oba se zároveň zapsali i do kulturního a spolkového dění v Humpolci, kde Jiřina Zábranová učila na měšťanské škole. A to byl jen krůček k tomu, kdy začala projevovat zájem o věci veřejné. Poukazovala například na postavení učitelek ve společnosti, které nebylo zdaleka takové, jaké je dnes. Tento její zápal znamenal jediné, vstup do politiky. Stalo se tak v roce 1934, a Jiřina Zábranová se stává členkou Československé strany národně socialistické, kde posléze působí jako jednatelka stranické organizace v Humpolci. Osudové rozhodnutí, které má samozřejmě rozhodující vliv na její další život.
Politika s sebou nese nejen řadu angažovanosti, ale i setkání. Jiřina Zábranová se angažuje v Ženské národní radě, jejíž zakladatelkou byla Františka Plamínková, a díky svému zájmu o ženské emancipační hnutí, se brzy setkává i s vrcholovou stranickou představitelkou Miladou Horákovou, která v meziválečném období za rovnoprávnost žen bojuje. Přichází ale 2. světová válka a Jiřina Zábranová je koncem roku 1939 nucena opustit svoje učitelské místo na měšťanské škole v Humpolci, kde učila od roku 1933, a její další role spočívá v „ženě v domácnosti“. Ale, ani během 2. světové války ve svém profesním životě, nezahálí. Soustřeďuje se sice více na svou rodinu, ale zároveň je zvolena předsedkyní komise národně socialistických žen v Humpolci, a zasazuje se o stavbu družstevní prádelny, nebo přispívá ke zkvalitnění městské knihovny. Pracuje i pro Červený kříž, Ochranu matek a dětí nebo u Dobrovolných sester. V posledních dnech války, 9. dubna 1945, si gestapo přišlo pro jejího manžela Emanuela, který byl téměř měsíc vězněn v Táboře. Propuštěn byl 5. května 1945.
Když 2. světová válka skončila, nabízí se Jiřině Zábranové návrat k učitelské profesi. Od 1. září 1945 přijímá místo výpomocné učitelky na gymnáziu v Humpolci a zároveň je dne 28. října 1945 ministrem školství ustanovena i okresní knihovnickou inspektorkou. Během let 1945–1948 je členkou Zemského národního výboru v Brně, ve kterém se angažuje za stranu národních socialistů, ve školské a kulturní komisi. Vypadá to, že její politická angažovanost prudce stoupá. Přichází ale únor 1948, který obrací naruby životy tisíců lidí, a jinak tomu není ani s životem Jiřiny Zábranové. Hned v únoru je propuštěna ze školství a v říjnu pak penzionována. Stejný osud postihuje i jejího manžela Emanuela, který se v roce 1945 stal předsedou Československé strany národně socialistické v Humpolci. Po únoru 1948 ztrácí zaměstnání a následně je nucen pracovat jako kreslič v Březové u Karlových Varů v národním podniku EPIAG.
Jiřina Zábranová začíná tušit, že se nad ní, díky její politické příslušnosti i názorům, začínají stahovat černá mračna, a dostává se do hledáčku Státní bezpečnosti jako osoba nepohodlná. Díky své politické příslušnosti v Československé straně národně socialistické, a tím, že je zastánkyní principů života v demokratické společnosti, představuje potencionální nebezpečí. Záhy jí čeká podobný osud, který potkal i její stranickou kolegyni Miladu Horákovou. Dne 8. listopadu 1949 je Jiřina Zábranová zatčena společně s dalšími členy národně socialistické strany. Prochází vyšetřovnou v Bartolomějské ulici i pražskou vazební věznicí na Pankráci. Během vykonstruovaného procesu, jenž navazuje na monstrproces s Miladou Horákovou, je dne 28. července 1950 společně se skupinou jedenácti osob souhrnně pojmenovanou jako „Karel Karásek a spol.“ odsouzena k 18 letům odnětí svobody pro trestné činy velezrady a vyzvědačství. Její život se tak během okamžiku mění od základů.
Během výkonu trestu prochází několika věznicemi tehdejšího Československa. V roce 1950 je vězněna v Jihlavě a posléze v Rakovníku. Na podzim roku 1951 se perzekuci nevyhne ani její manžel Emanuel, který rovněž končí ve vězení. Na svobodě zůstává pouze jejich syn Jan, tehdy student gymnázia. Jeho dílo Deníky (Celý život) v sobě odráží pochmurnost a smutek té doby, kterou po uvěznění rodičů vnímal jako osamocení a nespravedlnost. Koncem března 1952 je Jiřina Zábranová zařazena do prvního transportu politicky odsouzených žen směřujícího do státního vězeňského ústavu v Pardubicích. Vězení se svými neutěšenými podmínkami se neblaze podepisuje na jejím zdraví. V září roku 1953 prodělá zánět ledvin a vleklými ledvinovými kolikami pak trpí i během dalšího výkonu trestu. I přesto, ale podle slov historika Michala Stehlíka, zůstala ženou veselou, statečnou a plnou energie. Propuštěna byla až díky amnestii v květnu 1960. Díky této amnestii opouští brány vězení i její manžel Emanuel.
Svět, do kterého se Jiřina Zábranová vrací, se během deseti let neuvěřitelně proměnil. Jí samotné je 57 let. Do Humpolce, který byl před uvězněním, bydlištěm manželů Zábranových, se ale ani jeden z nich vrátit nemůže. Útočiště nacházejí v bídném podnájmu v Praze, kde se denně potýkají s ústrky tehdejšího režimu, který jim odmítne přiznat i jakýkoliv důchodový příspěvek. Jiřinu Zábranovou navíc kvůli značně podlomenému zdraví stihne mrtvice, ze které se jen těžko zotavuje. Následně je nucena, si po částečném zotavení, přivydělávat příležitostnými brigádami. Teprve v roce 1965 jí je přiznán zanedbatelný invalidní důchod.
Na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let napsala vzpomínkovou knihu „Ohlédnutí“. Kvůli prodělané mrtvici se jí psalo velice těžce, zpočátku jen pomocí čmáranic a znaků připomínajících dětské kresby. Mluvit a psát dokázala zase až po dvanácti letech od prodělané mozkové příhody. Právě na této knize je vidět její nezlomná vůle žít, potěšit a předat svědectví. Svůj zbývající život, prožitý již na svobodě, neměla vůbec jednoduchý. Zemřela dne 27. května 1974 na plicní embolii ve svých 71 letech.
Po Jiřině Zábranové, obdivuhodné ženě, která nesla nelehký úděl odsouzené političky padesátých let 20. století, je dnes v Humpolci, kde žila, pojmenovaná Městská knihovna.
Zdroje:
https://prague.eu/cs/2024/04/02/zvonime-za-jirinu-zabranovou18-4-2024-v-1500/
https://dvojka.rozhlas.cz/spolupracovala-s-miladou-horakovou-potkal-je-podobny-osud-osudove-zeny-jirina-7610933
https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/zabranova-jirina-3ec8cO
https://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/humpolec-knihovna-nese-jmeno-odsouzene-politicky-zabranove-20210507.html
https://www.databazeknih.cz/knihy/ohlednuti-115780
