Článek
Klánovický les zvaný Vidrholec nebo Fiedrholec, zaujímá plochu o rozloze zhruba 1 032 hektarů. Katastrálně spadá do území pražských čtvrtí Horní Počernice, Újezd nad Lesy a Klánovice, ale část patří i do sousedních obcí Úvaly, Šestajovice a Jirny. Jeho specifikou je pravoúhlá síť cest, které jej protkávají. Pokud se na les podíváme po přírodovědecké stránce, lze říci, že zde převládají dubové porosty, které doplňují jehličnany – smrky, modříny a borovice. Roste tu i habr a bříza, ale najdeme tu i další listnaté stromy. Svůj domov tu mají zajíci, bažanti, lišky, srnčí a černá zvěř. Ornitologové zde zaznamenali přibližně 60 druhů hnízdících ptáků. Na několika místech lesa jsou tůně a mokřady se vzácnými rostlinami. Les skýtá příznivé podmínky pro rekreaci. Návštěvníci se zde mohou pohybovat po značených turistických cestách a po dvou cyklostezkách.
Zdá se tedy, že nic nenasvědčuje tomu, že by toto místo mohlo nést označení „prokletý les“. Jenže pokud se podíváme proti proudu času, zjistíme, že si toto označení nese svým způsobem oprávněně, a možná si po přečtení následujících řádků, mnoho jedinců řekne, že do „takového lesa“ raději nikdy vstupovat nebudou. Pojďme se tedy podívat, jak se to s Klánovickým lesem vlastně má.
Klánovický les byl ve středověku známý pod jménem Vidrholec. A už v těch dobách neměl dobrou pověst. V lese si totiž našli útočiště nejrůznější zloději a lapkové, kterým se náramně hodilo, že jím procházela důležitá císařská silnice z Prahy na Moravu, po které putovali bohatí obchodníci, šlechtici i nejrůznější cestující, které si tady mohli vyčíhat a okrádat je. Jedna z nejstarších zkazek o loupežnících pochází z roku 1142, kdy nechal kníže Vladislav les od této zlodějské chásky vyčistit.
Temný hvozd však lákal lupiče dál. V 16. století byly proto katovské knihy okolních měst plné záznamů o setnutých hlavách chycených nenechavců, kteří měli za sebou i několik desítek loupeží. Nejinak tomu bylo i o století později, kdy v lese pobýval i známý lupič Petrovský se svou tlupou. Dá se tedy říct, že pohádka „Zvířátka a Petrovští“ má předobraz právě v Klánovickém lese. Tehdy byl hvozd mnohem rozsáhlejší než nyní a táhl se až ke Kolodějům, k jejichž panství i patřil.
Ve středověku se na území lesa nacházelo i několik, dnes již zaniklých osad, Hol (též, známá pod jménem Žák), Lhota a Slavětice. Vesničany však poznamenalo nejen období třicetileté války, ale i zdejší neúrodná půda, a tak osady postupně opustily, a vše opět pohltil les.
V dalších staletích byla situace podél důležité císařské silnice procházející lesem, kvůli loupežníkům, už natolik vážná, že úřady nakonec rozhodly stromy na dostřel cesty raději úplně vykácet. I tak byla ale značná část lesa téměř až do 19. století nedotčena lidskou rukou.
Teprve pak se vše začalo měnit. Vše spustila výstavba železniční trati z Prahy do Olomouce. Značná část lesa padla právě při této výstavbě a zrovna tak byly v souvislosti s výstavbou dráhy vypuštěny dva zdejší rybníky Žák a Slavětický. První vlak se novou tratí vedoucí napříč lesem projel v roce 1845.
V 70. letech 19. století pak na zdejší lesy a přilehlé pozemky upřel svůj zrak bývalý písař okresního soudu a pozdější obchodník s realitami Václav Klán. Kde ale písař okresního soudu vzal takové jmění, díky kterému mohl nakupovat pozemky a realizovat svoje smělé plány? Měl štěstí. Zdědil skalnatý pozemek u Radotína, který byl vydatným ložiskem vápence. Klán jej prodal, utržené prostředky opakovaně investoval do nákupu podhodnocených pozemků a bohatl tak dál. V roce 1878 se mu v hlavě zrodil plán vybudovat jižně od Šestajovic vilovou čtvrť s restauracemi, penzionem, občanskou vybaveností a vlastní železniční zastávkou. V dnešní době by se mohl směle zařadit mezi developery, kteří staví tzv. na „zelené louce“.
A tak se do rozlehlého starobylého lesa Vidrholce začaly zakusovat dnešní Klánovice, které nesly jméno svého zakladatele a už v roce 1914 byly považovány za nejoblíbenější rekreační vilovou čtvrť pražské smetánky.
Mohlo se zdát, že se les, nesoucí si, díky minulosti spojené se zloději a lapky, nálepku nebezpečného místa, konečné tohoto označení zbaví, ale…
Jako by se nad tímto temným hvozdem vznášelo neviditelné stigma, které jakékoliv pozitivum okamžitě pohltilo.
Když byly Klánovice podle velkolepého plánu dostavěny, štěstí najednou Václava Klána jako mávnutím kouzelného proutku, opustilo. Možná si za to ale mohl tak trochu i sám. Úspěch, který se dostavil, jej možná zaslepil, a navodil v něm pocit, že do čehokoliv se nyní pustí, to se mu podaří. Možná, právě takhle, začala série jeho neúspěšných investic spojená s nepovedeným nákupem pozemků v Dalmácii, která ho ale finančně zruinovala. Klán tak umírá v naprosté chudobě v Českých Budějovicích v roce 1903.
Pověst lesa, jako zatracovaného místa, se znovu oživila během výstavby Klánovic, dne 5. února 1880, kdy zde byl zavražděn lesní adjunkt Hubert Diviš, jehož měl na svědomí zdejší známý pytlák Václav Škorpil z Blatova.
Dalším mementem spojeným s Klánovickým lesem je golfové hřiště. Vhodné pozemky zde získal Golf Club Praha v roce 1937, a chtěl na nich golfový areál, vybudovat. Ač v roce 1938 bylo již hřiště v provozu, zůstalo nedokončené. A v tomto nedokončeném stavu bylo nakonec po roce 1952 zrušeno.
První reálné pokusy o jeho obnovu se odehrály na přelomu tisíciletí. Mnoho místních obyvatel ale s výstavbou nesouhlasilo, v obavě o budoucnost Klánovického lesa, jako jedinečného přírodního celku, a svůj nesouhlas projevili peticí. V současné době je bývalé osmnáctijamkové hřiště nefunkční a zpustlé.
Území klánovického lesa patřilo až do roku 1945 Lichtensteinům. Dnes je téměř celý les majetkem České republiky a hospodaří v něm státní podnik Lesy České republiky.
Ani v novodobé historii se ale les nezbavil špatné pověsti spojené s pácháním trestné činnosti. Dne 1. června 1995 byl na odpočívadle při silnici I/12, která tvoří hranici lesa, zavražděn Martin Srb.
V roce 2005 se v Klánovickém lese ukrýval tři týdny David Lubina, který na Karlově náměstí v Praze zastřelil střihače televize Nova Michala Velíška, který přispěchal na pomoc ženě, kterou opilý Lubina ohrožoval. Lubina si poté v Klánovickém lese vyhloubil zemljanku, kde se zmiňované tři týdny ukrýval. Dopaden byl na stanici metra Černý Most a následně byl odsouzen k 25 letům vězení. Na základě tohoto případu vznikl i jeden díl televizního kriminálního seriálu Případy 1. oddělení.
Dne 11. června 2014 našel náhodný kolemjdoucí v Klánovickém lese ohořelé tělo muže, který byl zastřelen třemi ranami do hlavy. Náročné pátrání přivedlo kriminalisty k padesátiletému recidivistovi Oldřichu Konrádovi, který vykradl nejméně 200 domů a vil. V lesní skrýši si ukrýval svůj lup představující 1,2 milionu korun v hotovosti, několik kilogramů zlatých šperků, mincí a také zbraní. Při jedné z pravidelných obhlídek svého úkrytu, narazil na amatérského hledače kovů Denise B. Jelikož se dotyčný během svého pátrání po kovech „nebezpečně přiblížil“ ke Konrádově skrýši, ten jej zastřelil, tělo pak polil benzínem a pokusil se je spálit. Za své činy byl Konrád odsouzen k 25 letům vězení.
Dne 15. prosince 2023 byl v Klánovickém lese zastřelen otec s dcerou v kojeneckém věku masovým vrahem, který má na svědomí střelbu s řadou obětí na Filozofické fakultě UK o necelý týden později.
Zdá se, že se napříč stoletími vznáší nad temným lesem temné neprolomitelné prokletí. Les, který by měl sloužit příměstské rekreaci a odpočinku, si tak naopak nese vizitku nebezpečného místa, kde se „může stát cokoliv“.
Pokaždé, když lesem po silnici I/12 projíždím, na to pamatuji.
