Článek
Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby…už se k lesům snáší Valčík, Švarc a Opálka…
Silver A, Silver B, véčkem zdraví ruka z paluby…vzpomínám na ta jména Gabčík, Kubiš, Opálka…
Silver A, Silver B, holky krásněj', válka-neválka, vzpomínám na ta jména – Bublík, Hrubý, Opálka…
Tolik pár slok z písně skupiny Greenhorns, která připomíná osud sedmi mužů – „sedmi statečných“, kteří položili svoje životy v pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
Píše se 18. červen 1942 a ručičky hodinek ukazují čas 4.10 hodin. Celá oblast okolo pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze na Novém Městě je vylidněna a neprodyšně uzavřena. Co nevidět začne svítat. Jedinými, kdo jsou vidět, jsou uniformovaní muži, kterých přibývá. Obkličují kostel. Ve 4.25 hodin mají celé místo plně pod kontrolou.
Začíná akce, do které jsou zařazeny různé bojové útvary. Ersatz-Bataillon SS „Deutschland“ (Náhradní prapor SS „Německo“), který sídlí v pražské Ruzyni, vyslal 407 mužů. SS-Wachbataillon Prag (SS Strážní prapor Praha), jehož úkolem je střežení Pražského hradu, zámku v Panenských Břežanech i dalších několika míst v Praze a okolí, zařazuje do akce 350 mužů. Přítomno je i několik desítek příslušníků gestapa. Vidět jsou i místní hasičské posádky.
Ve 4.15 hodin je spuštěna akce, kdy první útočný oddíl, sestávající z úředníků gestapa a příslušníků jednotek SS vtrhne do bytu kostelníka, který prohledá a následně pak vniká do samotného kostela, který je úkrytem „sedmi statečných“. Na kůru má v tu chvíli hlídku Opálka, Kubiš a Bublík. Když vidí, kdo se do kostela dostal, zahajují palbu.
Parašutisté, rotmistr Jan Kubiš a rotmistr Josef Gabčík, jako příslušníci československé zahraniční armády ve Velké Británii, byli dne 29. prosince 1941 vysazeni u obce Nehvizdy. Na území své domoviny, nyní Protektorátu Čechy a Morava, se vrátili s jasně stanoveným úkolem, uskutečnit atentát na říšského protektora SS-Obergruppenfűhrera Reinharda Heydricha. A tento svůj úkol splnili 27. května 1942. Po provedeném atentátu našli úkryt u lidí a rodin napojených na odboj. Během doby se daná situace ale stávala pro všechny zúčastněné postupně neúnosnou. Nacisté po vydařeném atentátu prováděli rozsáhlé razie a pátrací akce. Soustavně prohledávali byty, vyslýchali podezřelé, a byla jen otázka času, kdy se atentátníkům, ale i dalším ukrývajícím se parašutistům, dostanou na stopu. V této, již tak vyhrocené situaci zařídil Jan Zelenka-Hajský, nový, zatím provizorní úkryt, kterým se stal pravoslavný kostel svatých Cyrila a Metoděje. Sem se postupně uchýlilo sedm parašutistů, kteří se na území protektorátu dostali z několika různých výsadků. Jejich velitelem se stal Adolf Opálka, který byl vysazen dne 28. března 1942 v rámci výsadku Out Distance u Ořechova nedaleko Telče a který měl možná trochu smůlu na své spolubojovníky, protože společně s ním seskočili Ivan Kolařík, který o pět dní později spáchal sebevraždu a Karel Čurda, který zradil a stal se konfidentem gestapa.
Nacisté dlouho nemohli získat nic, co by je přivedlo na stopu strůjců atentátu. Prověřili několik set udání, které obdrželi, vyslechli velké množství lidí, ale ani to, ani tvrdé represe nasměrované vůči obyvatelstvu, k žádnému výsledku nevedly. Na stopu je přivedl až parašutista a člen výsadku Out Distance Karel Čurda, který zradil za pomyslných „třicet stříbrných“. Dne 16. června 1942 udal lidi, kteří o úkrytu věděli a kteří mohli poskytnout další informace. Jedním z nich byl i Vlastimil „Aťa“ Moravec, který nevydržel krutý nátlak vyšetřovatelů gestapa, a dne 17. června 1942 prozradil, kde se atentátníci skrývají.
Nad ránem následujícího osudného dne, 18. června 1942, se začíná odehrávat jedno z největších dramat.
Hlídkující na kůru, Opálka, Kubiš a Bublík mají k dispozici pouze pistole s omezeným množstvím nábojů a snad i pár granátů. Nacisté používají samopaly a granáty. První útok se jim ale nedaří a parašutisté pro tentokrát dokážou držet své pozice na empoře. Následuje střelba z oken okolních budov, které nacisté obsadili, na kostel. Ta je ale zakrátko zastavena, protože jsou díky ní ohroženi především příslušníci jednotek SS a gestapa. Uvnitř kostela zatím pokračuje přestřelka, při níž se parašutisté brání sporadickými výstřely z pistolí a útočníci využívají střelbu ze samopalů a vrhání granátů. Výhodou pro „tři statečné“ se stává omezený prostor kůru, kam útočící Němci nemohou plně nastoupit, byť jsou v početnější převaze. Jejich nevýhodou je ale docházející munice. Jejich boj tak končí po dvou hodinách, kdy už nemají do svých pistolí náboje. Opálka s Bublíkem volí sebevraždu zastřelením. Opálka si před stisknutím spouště ještě pojišťuje smrt požitím jedu. Bublíkovi při výbuchu na kůru přerazil granát obě nohy. I on volí sebevraždu zastřelením. Není však okamžitě mrtev na místě. Němci jej proto najdou ještě živého a společně s Kubišem, který po výbuchu granátu utrpěl masívní zranění a upadl do bezvědomí, jej nakládají do sanitky, a převážejí do lazaretu SS v Praze – Podolí. Během cesty tam Bublík umírá, a v lazaretu pak na následky vykrvácení ztrácí život i Kubiš.
Zbývající čtyři parašutisté jsou zatím nadále ukryti v kryptě kostela, do které se sestupuje malým otvorem s dvířky, ke kterému je přistaven žebřík. Nacisté se po dopadení „tří statečných“ Opálky, Kubiše a Bublíka mohou domnívat, že v kostele už nikdo není a akce je u konce. Údajně si ale na empoře všímají čtvrtého obleku, který nepatří nikomu z trojice, nyní již mrtvých, mužů, a to je utvrzuje v tom, že zde mohou být další ukrytí. Následuje nátlak na kaplana Vladimíra Petřeka a faráře Aloise Václava Čikla, kteří po něm odhalují existenci krypty. Poté se Němcům podaří objevit malý otvor, který zakrývá deska. Pokoušejí se tudy sestoupit do podzemí, ale z krypty po nich střílejí zbývající „čtyři stateční“ Valčík, Švarc, Hrubý a Gabčík. Nastupuje psychický nátlak, kdy nacisté nutí zajaté duchovní, aby přesvědčili ukrývající se parašutisty, aby se vzdali. Nemá to ale žádný účinek. Stejně tak jako to, když je do kostela přiveden zrádce Karel Čurda a do krypty má údajně volat věty „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Odpovědí je ale střelba a volající hlasy „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“
Traduje se, že přesně v den, kdy byl pravoslavný kostel svatých Cyrila a Metoděje obklíčen, zorganizovali příslušníci odboje převoz parašutistů prostřednictvím pohřební služby na jiné úkrytové místo. Převezeni měli být v rakvích, což mělo odvrátit všechna možná podezření. A druhý mýtus panuje o tom, že se z úkrytu v kryptě mohli dostat únikovou cestou, kterou se snažili prorazit do kanalizace.
V západní části kostela zatím do malého větracího okénka hází Němci granáty se slzným plynem, které ale parašutisté vyhazují zpět na ulici. Přidávají k tomu ještě i improvizované molotovovy koktejly. Z ulice přichází palba do okénka. Následuje pokus o vyplavení, kdy nacisté s pomocí protektorátních hasičů spouštějí do krypty hadice, které ovšem parašutisté pomocí dřevěného žebříku vyhazují zpět, a navíc opětují střelbu. O žebřík je ale připravuje jeden z hasičů, který jej vytáhne ven. Zdá se, že nyní již zaplavení nebude nic bránit. Voda ale stoupá mnohem pomaleji, než si útočníci plánují, a tak je od zatopování nakonec ustoupeno. V té době nemohou vědět nic o odtokovém kanálu, který odvádí vodu do kanalizace a jeho existence se prokázala až v době poměrně nedávné.
K rozhodujícímu boji dochází nakonec až v samotném kostele, kdy hasiči na příkaz Němců rozbíjejí z pomocí bouracího nářadí desku zakrývající vstup do krypty. „Čtyři stateční“ ještě chvíli vzdorují a brání vstup, poslední náboje si ale nechávají pro sebe. A tak poté, co rozběsnění Němci, po sedmi hodinovém boji, sbíhají po schodech dolů do útrob krypty, najdou zde již toliko čtyři mrtvá těla.
Všichni mrtví parašutisté jsou vytaženi před kostel a položeni na chodník rohu ulic Resslova a Václavská. Přibývají k nim ještě těla Bublíka a Kubiše, kteří zemřeli při převozu a v lazaretu. K těmto „sedmi statečným“ je položeno ještě tělo Jana Milíče Zelenky, který spáchal sebevraždu v záběhlickém „Husově háji“ den předtím. Od svého spolužáka ze školy se totiž dozvěděl o zátahu gestapa v Biskupcově ulici. Těla jsou určena k identifikaci, které se účastní i Karel Čurda.
Co se s těly stalo dál, již není jednoznačně známo. Od pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje byla dopravena do německého ústavu soudního lékařství v Praze pro účely další identifikace. Té se museli zúčastnit převážně rodinní příslušníci zemřelých. Následovala pitva. Zrůdnost nacistického počínání spočívá v tom, že hlavy parašutistů byly odděleny od těl, která pravděpodobně skončila v hromadném hrobě na Vinohradském hřbitově. Hlavy Švarce, Opálky, Bublíka, Valčíka a Hrubého byly zbaveny měkkých tkání a lebky uzamčeny ve vitríně v Malé pitevně v německém Ústavu soudního lékařství v Praze. Hlavy Kubiše a Gabčíka byly zakonzervovány, naloženy jako „mokré preparáty“ do skleněných dóz a uloženy ve Velké pitevně německého Ústavu soudního lékařství až do 20. dubna 1945. Podle některých tvrzení byly po válce odvezeny do Německa. Jednoznačné důkazy o tom ale neexistují.
Nic tedy nevíme o tom, kde skončily ostatky „sedmi statečných“, kteří se onoho osudného dne, 18. června 1942, postavili přesile téměř 800 protivníků. A i když je jasné, že tento boj nemohli vyhrát, přesto se stali vítězi.
Sedm statečných…
Jozef Gabčík se narodil 7. dubna 1912 v obci Poluvsie, dnešní části Rajeckých Teplic na Slovensku. Byl jmenován velitelem výsadku Anthropoid. Zemřel 18. června 1942, když zvolil sebevraždu zastřelením, v kryptě pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
Jan Kubiš se narodil 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích. Zařazen byl do výsadku Antropoid. Zemřel 18. června 1942 v lazaretu SS v Praze – Podolí na následky vykrvácení, poté co po výbuchu granátu na kůru pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, upadl do bezvědomí.
Adolf Opálka se narodil 4. ledna 1915 v Rešicích. Byl jmenován velitelem skupiny Out Distance. Zemřel 18. června 1942 na kůru pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze poté, co byl těžce zraněn. Aby se nedostal do rukou nepřátel, požil jed a následně se zastřelil.
Josef Valčík se narodil 2. listopadu 1914 ve Smolině. Byl příslušníkem výsadkové skupiny Silver A. Během úkrytu i bojů v pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze byl oslabený těžkou nemocí a prudkými záchvaty kašle. Zemřel 18. června 1942, když zvolil sebevraždu zastřelením, v kryptě kostela.
Jaroslav Švarc se narodil 11. května 1914 ve Velkém Újezdu. Byl zařazen do výsadku Tin. Jako první odešel do úkrytu pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde v kryptě dne 18. června 1942 zvolil sebevraždu zastřelením.
Josef Bublík se narodil 12. února 1920 v Bánově. Byl příslušníkem výsadku Bioscop. Zemřel 18. června 1942, kdy mu granát po boji na kůru pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, přerazil obě nohy, a on zvolil sebevraždu zastřelením. Nebyl ale okamžitě mrtev a zemřel až při převozu do lazaretu.
Jan Hrubý se narodil 4. března 1915 v Kunovicích. Zařazen byl do výsadku Bioscop. Zemřel 18. června 1942, když zvolil sebevraždu zastřelením, v kryptě pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
Připomíná je sedm pamětních kamenů před pravoslavným kostelem svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Ten osmý patří Janu Milíči Zelenkovi.
