Článek
Od oné neblahé události uplyne za pár dnů již pět let. Ten den tehdy připadl na středu, a navíc byl státní svátek – Den vzniku samostatného československého státu. Volný den uprostřed týdne, který si většina lidí užívala odpočinkem, ať již jej trávila doma nebo vyrazila do přírody. Večer se očekávalo, tak jako každý rok, udělení státních vyznamenání. A přece byl ten den něčím jiný…
V operačním středisku Hasičského záchranného sboru České republiky se to sváteční středeční odpoledne na tísňové lince rozblikalo světlo a ohlásil se příchozí hovor. „V Kinského sadech hoří… V parku na pětce hoří… Dřevěný kostel svatého Michala v Kinské zachvátily plameny…“ takové nebo podobné hlášení možná přijal operátor od volajících.
Již z dálky je vidět stoupající dým. Na místo okamžitě vyráží šest hasičských jednotek z nejbližšího okolí. Ale, tady vyvstává problém. Úzké, serpentinovité a strmé cesty vedoucí ke kostelíku neumožňují těžké hasičské technice příjezd přímo k ohnisku požáru. Vozidla jsou nucena zastavit poměrně daleko z důvodu komplikovaného terénu a dochází tak ke značně složitému hašení. Je vyhlášen druhý stupeň poplachu. Z počátku se zdá, že oheň zasáhl pouze spodní část dřevěné konstrukce. Vzápětí ale plameny zachvacují celý pravoslavný kostel. Hasiči mají opravdu velmi omezené možnosti hašení, a tak je záhy kostel požárem prakticky zcela zničen. K zemi se řítí i jeho věž. Hasičům se z vnitřní části kostela ještě podaří vynést několik tlakových propan-butanových lahví, které ochlazují, a tím zabraňují případnému výbuchu a mnohem větším škodám. Naštěstí během celé akce nebyl nikdo ze zasahujících hasičů zraněn. Na místo zatím přijíždějí vyšetřovatelé, jejichž úkolem bude vypátrat příčinu vzniku požáru, a viníka.
Doutnající ohořelé torzo kostela, který se ještě ráno skvěl v celé své kráse, teď jen tiše žaluje a vydává němé svědectví o tom, co se tu během pár hodin stalo. O tom, co navždycky proměňuje a nedovoluje zachovat nic z toho, co bylo před tím, než…
Téměř okamžitě iniciuje Magistrát hlavního města Prahy, jako vlastník objektu, veřejnou sbírku na obnovu shořelého kostela a slibuje jeho obnovu…
Chrám sv. archanděla Michaela, též karpatský kostelík sv. Michala, byl dřevěný pravoslavný chrám, postavený podle jedněch zdrojů v roce 1625, podle jiných až v 2. polovině 17. století ve vsi Velké Loučky u Mukačeva. V roce 1793 byl pak prodán a přemístěn do Medvedovců.
Kostel v lemkovském stavebním slohu, byl později obohacený o prvky lidového baroka, jehož charakteristickým znakem je členění chrámového půdorysu na tři přibližně čtvercové roubené části, nad nimiž se zvedají štenýřové věže. Stanové střechy byly kryty šindelem, který byl původně, stejně jako roubení i sloupky, z dubového dřeva. Kostel byl dlouhý 14 metrů, široký 8 metrů, a jeho věž dosahovala výšky 17 metrů. Ta mimochodem zakrývala prostor, který byl určený pro ženy, a pro nějž se v lidové slovesnosti vžilo označení babinec. Při výzdobě věží a interiéru byly použity tři barvy, typické pro pravoslaví, a sice bílá, zelená a červená, které v lidovém chápání symbolizují základní křesťanské ctnosti – víru, naději a lásku.
V roce 1929 prodali kostel Rusíni, co by typickou lidovou stavbu Podkarpatské Rusi, za 32 000 korun Praze, jako hlavnímu městu republiky. Tehdejší Československo zahrnovalo i Podkarpatskou Rus, kde se Medvedovce s kostelem sv. Michala nacházely. Celá stavba byla pečlivě rozebrána, jednotlivé její díly očíslovány a naloženy do čtyř, k tomu speciálně upravených, železničních vagónů. Veškeré náklady spojené s touto operací představovaly částku 130 617,70 korun a hradilo je Národní muzeum za podpory Ministerstva školství a osvěty Československé republiky. Kostel se stal součástí sbírek národopisného oddělení Národního muzea v Praze a znovu postaven byl v Kinského zahradě na Smíchově v Praze 5. Slavnostního ceremoniálu převzetí kostela se zúčastnili nejen čelní pražští představitelé té doby, ale i guvernér Podkarpatské Rusi dr. Anton Beskid, a krojovaní občané Medvedovců.
Kinského zahrada mu poskytovala důstojné „útočiště“. Tuto jedinečnou stavbu zde obdivovali po desetiletí generace návštěvníků, kteří sem, do zelené oázy uprostřed města, přišli načerpat klid. Počátkem roku 2008 získala dřevěný kostel k užívání Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, resp. Rumunská pravoslavná církev, a každou neděli a každé pondělí se zde konala svatá liturgie. Po předběžné dohodě s duchovním správcem jerejem Andreiem Ioanem Danciuem, byl kostel přístupný i veřejnosti. To vše, až do onoho osudného dne, středy 28. října 2020.
Vyšetřování příčiny a vzniku požáru poukázalo na „lidskou chybu“. A tuto „lidskou chybu“ lze připsat na vrub bezdomovcům případně lidem aplikujícím si drogy. Lze říci, že v této části Kinského zahrady mají na svědomí i další dvě stavby. Dům čp. 99, který se nachází v těsném sousedství kostela sv. Michala a který dříve sloužil zaměstnancům paláce a zahrady Kinských. Kdysi to bývala klasicistní stavba z konce 19. století z opukového zdiva se sedlovou střechou. Objekt bohužel dvakrát vyhořel, zrekonstruovat se jej již nepodařilo. Dnes je zarostlý vegetací a na zdivu lze vyčíst, jaké skupiny lidí, se zde vyskytovaly a jak se na objektu „podepsaly“. Stejný osud postihl i bývalou restauraci U jezírka, stojící na parc. č. 3127, která byla dříve zahradním pavilonem tzv. sala terranou, postavenou v roce 1830. Mezi její vlastníky patřil Josef Černohorský, původně číšník na Žofíně, který zde v roce 1902 vybudoval zahradní restauraci, dalším majitelem byl podnik Restaurace a jídelny, od něhož jej v po roce 1990 koupil hudebník Karel Svoboda se záměrem otevřít zde Rádio Vox. V roce 2002 objekt vyhořel a zůstaly z něj jen obvodové zdi, na nichž je opět znát stopa po těch, kteří mají jeho devastaci na svědomí.
Konkrétní viník požáru kostela sv. Michala zůstal nedopaden. Hryže jej třeba teď někde svědomí za to, co spáchal?
Od jara letošního roku na obnově kostela sv. Michala, kterou financuje hlavní město, jako jeho vlastník, pracují tesaři. Zbytky kostela v konstrukci lešení chrání vysoký plot. Probíhají zde přípravné práce na nových základech. Zástupci architektů, zhotovitele a dalších zainteresovaných stran posuzují a kontrolují hloubku ohoření dřeva. Rozhodují, které části je třeba úplně nahradit a které lze opravit. Při rekonstrukci, která představuje velmi specifickou a řemeslně náročnou práci, jsou používány tradiční metody z 18. století. Dokončení obnovy kostela je naplánováno na listopad 2026. Doufejme tedy, že kostel sv. Michala vstane z popela jako bájný Fénix a stoleté výročí svého umístění v Praze už bude zase moci oslavit v celé své „staronové“ kráse.
Kostel sv. Michala před požárem
Torzo domu č. 99
Torzo restaurace U jezírka
