Článek
Byl to ten typ muže, který se vždycky vrátil domů včas, nikdy nechodil do hospody, nikdy se netajil tím, jak moc mě miluje. Když jsem se to dozvěděla, přišla mi na mysl jediná otázka: Co mám teď dělat?
Byla to rána, která mi vzala pevnou půdu pod nohama. Cítila jsem bolest, vztek, zoufalství. A hlavně jsem nevěděla, co dál.
A tak přišly rady. Lidé mají zvláštní potřebu pomáhat, i když je o pomoc nikdo nežádá. Jakmile se moje okolí dozvědělo, co se stalo, začaly se na mě valit nekonečné názory. Jenže žádná z těch rad mi nepomohla.
Odpusť mu. Láska stojí za druhou šanci
Jedna z prvních rad, kterou jsem dostala, byla, že manželství by se nemělo zahodit kvůli jedné chybě.
„Pokud to bylo jen jednou, měla bys to přejít,“ říkala mi kolegyně v práci. Jen jednou? Jako by nevěra byla něco jako špatně zaparkované auto – pokud se to stane jen jednou, ještě se to dá přehlédnout.
Jenže já jsem nemohla. Nevěděla jsem, jak bych se mohla podívat do jeho očí a nevzpomínat na to, co udělal.
Navíc jsem nechtěla žít s vědomím, že jsem jen další žena, která se smířila s nevěrou, protože si myslela, že nic lepšího už ji v životě nečeká.
Všichni chlapi jsou stejní. Udělal chybu, ale to neznamená, že tě nemiluje.
Tuhle větu jsem slyšela od jedné známé, která se se mnou dala do řeči, když se dozvěděla, co se stalo. Jako by nevěra byla něco, co je v mužské přirozenosti, a ženy se s tím mají smířit.
Ale co to vůbec znamená? Že je normální, aby člověk zradil toho druhého? Tohle byla věc, která mě ničila nejvíc. Milovala jsem ho. A myslela jsem si, že on mě taky.
Pokud mě opravdu miloval, proč mu to za to stálo?
Jdi mu to oplatit. Uvidíš, že ti bude líp.
Zní to absurdně, ale tohle mi opravdu někdo poradil. „Najdi si někoho na jednu noc a pak mu řekni, že jste si kvit.“ Jenže já nejsem ten typ člověka. Nejsem schopná se pomstít tímhle způsobem. Navíc by mi to nijak nepomohlo – jen bych se cítila ještě hůř. Zrada se nedá vyvážit jinou zradou.
Dej tomu čas. Bolí to teď, ale jednou to přebolí.
To byla asi jediná rada, která dávala smysl. Protože čas opravdu všechno mění. Na začátku jsem měla pocit, že už nikdy nebudu schopná normálně dýchat. Každé ráno jsem se budila s obrovskou tíhou na hrudi. Ale den za dnem se to zlepšovalo.
Přestala jsem tolik plakat. Přestala jsem neustále analyzovat každou vzpomínku, hledat znamení, která jsem přehlédla. A nakonec jsem pochopila, že to nebyla moje vina.
„Začni od začátku. Najdi si něco, co tě naplňuje.“
To byla rada, která mi nakonec pomohla nejvíc. Nevymazala bolest, ale dala mi nový směr. Začala jsem dělat věci, na které jsem dřív neměla čas. Zapsala jsem se na kurzy tance, vyjela na dovolenou, začala víc sportovat. A hlavně – začala jsem se zase soustředit na sebe. Protože po tom všem mi došlo, že nejsem jen „žena, kterou podvedl manžel“. Jsem někdo, kdo se zvedl z prachu a šel dál.
Opustila jsem ho. Ne proto, že by neexistovala cesta zpět, ale proto, že jsem už nechtěla žít ve vztahu, kde si nikdy nebudu jistá. Nechci každý večer přemýšlet nad tím, kde je, s kým si píše, jestli se to nestane znovu. Nechci být ta žena, která se smířila s tím, že je „jednou z mnoha“.
Nejlepší rada, kterou mi někdo dal?
Neohlížej se zpátky. Jdi dál.
A přesně to jsem udělala.
