Článek
Někdy si říkám, že největší rozdíl mezi mužem a ženou není v těle, ale v tom, jak vnímáme dotek.
Pro něj může být hra. Pro mě – jazyk, kterému rozumí jen má kůže.
Každé pohlazení, každý letmý dotek má svůj význam.
Někdy uklidňuje. Někdy rozbuší srdce. A někdy říká víc, než by dokázala jakákoli slova.
.
1. Dotek, který nezačne rukou
Nejhezčí dotek nezačne na těle.
Začne pohledem.
Vteřinou, kdy se mezi dvěma lidmi vytvoří napětí, které by se dalo krájet.
Když se ke mně nakloní a neudělá nic – jen zůstane blízko.
Cítím jeho dech, ale jeho ruka se mě ještě nedotkla.
A přesto… všechno už začalo.
Tyhle doteky miluju nejvíc.
Ne ty, které mě svlékají. Ale ty, které mě čtou.
Pomalu. Jako by mě nechtěl vlastnit, ale poznat.
2. Dotek, který se neptá, ale poslouchá
Miluju, když se mě dotýká tak, že v tom není záměr, jen přítomnost.
Ruka, která sjede po zádech.
Prsty, které zůstanou chvíli na kůži a nic po mně nechtějí.
Tohle jsou doteky, které tě učí zpomalit.
Někdy je dotek víc než předehra – je to přiznání.
„Jsem tady.“
A to je často to, co ženy potřebují slyšet víc než „jsi krásná“.
3. Dotek, který léčí
Někdo ti rozumí, i když nic neříkáš.
Stačí, že tě pohladí po tváři.
Po zátylku.
Po ruce, když ji máš ztuhlou od napětí.
Naučila jsem se, že dotek může být i způsob, jak se vrátit domů – k sobě.
Když mě někdo obejme zezadu a přitiskne k sobě tak, že slyším, jak dýchá,
cítím, že na světě ještě existuje místo, kde nemusím nic vysvětlovat.
.
4. Dotek, který zůstává i potom
Miluju doteky, které ve mně zůstanou.
Ne na kůži, ale uvnitř.
Když jdu potom ulicí, fouká vítr a mně po zádech přeběhne stejný pocit – jako tehdy.
Neviditelný otisk, který připomíná, že někdo byl tak blízko, že mě na chvíli utišil.
Někdy stačí tak málo.
Jen dlaň na boku, prsty ve vlasech, paže kolem ramen.
A najednou přestaneš být ve střehu.
Jako by ses rozpustila v tom okamžiku, kdy tě někdo přestal brát jako tělo
a začal vnímat jako bytost.
.
5. Dotek, který dovolím jen tehdy, když věřím
Krk.
To místo, kde končí dech a začíná zranitelnost.
Tam se mě může dotknout jen ten, komu věřím.
Protože v tom doteku už nejde o tělo.
Jde o odevzdání.
O to, že nechám ruku zůstat tam, kde bych dřív ucukla.
Miluju ten pocit — že se nemusím bránit.
Že můžu zavřít oči a dýchat.
A že jeho dotek neznamená „chci tě“.
Ale „vidím tě“.
6. Dotek, který si dávám sama
Naučila jsem se, že nejdůležitější doteky jsou ty, které dávám sobě.
Když se hladím po rukách, když si češu vlasy, když si večer mažu tělo.
Není to o marnivosti.
Je to připomínka, že moje tělo není projekt k vylepšení.
Je to domov, ve kterém by mi mělo být dobře.
Protože až když se naučíš dotýkat sama sebe s něhou,
pochopíš, že každý jiný dotek je jen odrazem toho, jak sama se sebou zacházíš.
.
7. Dotek, který se vrací
Jsou doteky, které se nikdy nevytratí.
Vybaví se ti uprostřed dne.
Když si oblékáš svetr.
Když ti někdo podá ruku.
Když se tě dotkne vítr na šíji přesně tam, kde to dřív udělal on.
A ty víš, že to nebyl jen okamžik.
Byla to zpráva.
Zapsaná v paměti těla, které nikdy nelže.
.
Co jsem si z toho odnesla
Že dotek není jen o tom, kdo se mě dotýká.
Ale o tom, jestli to dovolím.
Jestli jsem přítomná.
Jestli to cítím, nebo jen předstírám, že ano.
Dřív jsem si myslela, že miluju doteky, které mě vzruší.
Dnes miluju ty, které mě uklidní.
Které mě vrátí zpátky k sobě.
Kde není potřeba nic dokazovat.
Jen být.
Protože když se tě někdo dotkne správně,
už nepotřebuješ žádná slova.
-----------------------
✏️ Napiš mi do komentářů —
Který dotek si pamatuješ nejdéle?
Ten, který tě rozbušil, nebo ten, který tě uzdravil?
-----------------------
A jestli se ti článek líbil, klikni vlevo nahoře na Sledovat,
ať ti neunikne další moje zpověď. 💗
Lenka.V
-----------------------
Mohlo by tě taky zajímat:
