Článek
V Domově Sulická se snažíme zkoušet všechno, co může našim klientům zpříjemnit život nebo jim pomoci. Ať už jde o nové technologie, umělou inteligenci nebo virtuální realitu. Pokud vidíme, že něco dává smysl, prostě to vyzkoušíme.
Jednou z věcí, která se u nás velmi osvědčila, je právě virtuální realita.
S klienty díky ní můžeme cestovat po světě. Podívat se k moři, projít se po zoologické zahradě nebo se jen tak dívat přes plot na pejsky u sousedů. Umíme ji využít i při rehabilitaci, což je velká pomoc hlavně pro klienty, kteří jsou méně pohybliví nebo dlouhodobě ležící.
A někdy se díky tomu stane něco, co bych si sama nevymyslela.
Nedávno jsme slavili devadesáté narozeniny jedné z našich klientek. Přišel jí popřát i pan starosta, který se o naše klienty dlouhodobě zajímá a často k nám chodí. Připravil pro oslavenkyni malý kvíz, protože ví, že má hádanky a otázky moc ráda.
Byla příjemná, veselá atmosféra, povídalo se, vzpomínalo a oslavenkyně začala vyprávět, jak vlastně před rokem do Domova Sulická přišla.
Říkala, že už se o sebe doma nedokázala postarat a nějakou dobu čekala na přijetí. První den jí vnučka pomohla přivézt věci. Vyložila kufry, ještě potřebovala něco dokoupit, a tak na chvíli odjela.
Když se vrátila, našla svoji babičku oblečenou, obutou a ležící v posteli. Na očích měla nějaké zvláštní brýle a tvářila se velmi spokojeně.
Vnučka si prý v duchu říkala: Tak já tady stěhuju, nakupuju a babička si lehne v oblečení do postele místo toho, aby vybalovala.
„Babi, co to tady děláš? A co to máš na očích?“ ptala se trochu podrážděně.
Babička se ani nehnula, dále využívala brýle s virtuální realitou a přitom úplně klidně odpověděla:
„Já jsem právě v Římě. Tak mě teď neruš.“
Vnučka se snažila vysvětlit, že by měly společně vybalovat ty věci. Babička se ale nedala.
„To má čas. Říkám, že jsem v Římě. Teď mě neruš.“
No, a i takhle může vypadat první den v Domově Sulická.
Klientka prostě přijala nabídku aktivity, která přišla, a rozhodla se, že vybalování počká. Že si to u nás prostě užije od první minuty.
Vnučka mi pak říkala, že v tu chvíli se jí vlastně ulevilo. Přestala se bát, jestli si babička na nové prostředí zvykne.
Zvykla.
A dnes je z ní jedna z našich nejaktivnějších klientek.
Jde s námi skoro do všech výzev.
A občas si při tom odskočí třeba do Říma :-)
A jeden další příběh z Domova Sulická vám zase brzy povím.
Tyto příběhy se opravdu staly v Domově Sulická. Jen jména a některé detaily měním, aby zůstala zachována důstojnost našich klientů. Jinak je to život takový, jaký u nás každý den je. Někdy dojemný, někdy náročný a občas také docela šílený.
