Článek
A pak přijdu do místnosti plné obrazů a říkám si: A co když jsme si jen zvykli dívat se špatně?
Letos jsme v soutěži Každý může být umělcem, kterou pořádá Nadační fond Domova Sulická, měli 207 obrazů od 182 autorů. Od dětí i seniorů, od lidí ze speciálních škol, zařízení sociálních služeb i od těch, kteří žijí doma. Z Česka i ze Slovenska. 111 nejpůsobivějších obrazů bude letos vystaveno od 15. – 25. 9. v Museu Kampa, sále Konírna.
Odborná porota, jejíž jsem součástí, vybrala 13 vítězů, kteří budou vyhlášeni na vernisáži k výstavě.
A já jsem při jejich hodnocení znovu přemýšlela nad tím, proč vlastně tak často potřebujeme vědět, kdo obraz namaloval, ještě dřív, než se na něj opravdu podíváme.
Má mentální postižení?
Je to člověk ze sociální služby?
Potřeboval při malování pomoc?
Jako by nám tyto informace měly říct, jak moc se nám má obraz líbit.
Jenže ono by to mělo být obráceně!
Nejdřív bychom měli vidět obraz. Jeho barvy. Jeho energii. To, co v nás vyvolává. A teprve potom, pokud nás to zajímá, poznat člověka, který za ním stojí.
Proto byly letos pravidla soutěže pozměněny.
Kategorie už nejsou dle věku. Jsou dvě: Autorské dílo a SPOLUpráce. Jedna říká: obraz vznikl samostatně. Druhá: při jeho vzniku někdo pomáhal – třeba rodič, asistent nebo arteterapeut.
Ale v obou případech je na konci pořád obraz. A ten musí obstát sám za sebe.
Letos mě například dostal obraz Tobiáše Košťála Žlutá ponorka. Je o světle ve tmě. O tom, že někdy potřebujeme světlo, abychom uviděli krásu, která už tam dávno je.
A pak jsou tu České Benátky Marcely Markošové. Marcela si motiv sama vybrala, nejprve ho namalovala pastelkami a potom převedla na plátno. Když se jí někdo zeptal, proč se obraz jmenuje České Benátky, odpověděla: „Protože tamty Benátky tady nemáme.“
No řekněte mi – co bychom na tom měli ještě vysvětlovat?
Její obraz je její pohled na svět.
Stejně jako obraz Tobiáše. Stejně jako obrazy dalších 109 autorů, které letos v Museu Kampa uvidíte.
Možná je načase přestat se ptát, co všechno člověku brání být umělcem.
A začít se ptát, co všechno v něm umění dokáže otevřít.
Protože každý může být umělcem.
A někdy nám právě lidé, o kterých si myslíme, že svět vidí jinak, připomenou, že bychom se na něj možná měli začít dívat jinak i my.
Od 15. do 25. září v Museu Kampa. Vstup zdarma.
Přijďte se podívat.
A zkuste tentokrát nejdřív zapomenout na to, kdo obraz namaloval!
Jen se dívejte.
