Článek
Když se řekne domov pro seniory, většina lidí si asi nepředstaví melouny z vlastní produkce. Ani ředkvičky. Ani rajčata.
Jenže v Domově Sulická to vypadá trochu jinak, než jinde :-).
Na terase máme malou komunitní zahradu. Každý rok si klienti osazují truhlíky zeleninou a bylinkami. Venku máme vyvýšené záhony, kde od jara do podzimu roste všechno možné.
Od jahod přes salát až po rajčata.
A je tady taky pan Jiří.
Když se řekne zahradničení, většina zaměstnanců si vybaví právě jeho.
Pan Jiří totiž nepěstuje, ale produkuje.
Vloni se rozhodl, že by bylo pěkné vypěstovat rajčata, papriky a několik melounů. A jak už to tak bývá, když se do něčeho pustí člověk s nadšením, dopadne to na maximum. Všechny druhy rajčat, všude možně, v Domově Sulická.
Papriky také :) A melouny nás svou velikostí docela překvapily.
Musím přiznat, že ke konci sezóny už jsem rajčata nemohla ani vidět.
Jenže pan Jiří byl stále plný energie. Na jedno setkání rady klientů přišel s pytlíkem rajčat a slavnostně oznámil: „Tak tady máte. Pro zaměstnance i pro klienty. Dejte si pár rajčat. Jsou v bio kvalitě.“
Rozhlédl se po místnosti a položil důležitou otázku: „Měli jste už dneska rajče? To nejsou žádný kupovaný bez chuti.“
A z davu se okamžitě ozvalo: „Sakra, zase rajče! Já už je nemůžu ani vidět!“
V tu chvíli propukl v místnosti smích. Protože to byla pravda. Rajčat bylo opravdu požehnaně.
Tyhle chvíle mám ráda.
Nejde totiž o ta rajčata.
Ani o papriky.
Ani o melouny.
Jde o to, že si lidé mohou dál dělat to, co je baví.
Že mohou sázet, zalévat, pečovat, sledovat, jak něco roste, a pak se o výsledek podělit s ostatními. Stejně jako vaření není jen o jídle, ani zahradničení není jen o zelenině.
Je o radosti. O smysluplně stráveném čase. O tom, že člověk ráno vstane a má plán.
A to je něco, co stojí za podporu. I kdybych kvůli tomu měla celé léto jíst rajčata :-)
Na první pohled je tenhle příběh jen tak o rajčatech a nějaké komunitní zahrádce. Co na tom? Ve skutečnosti je ale o tom, že člověk nemusí přestat být zahradníkem jen proto, že se přestěhuje do domova pro seniory.
A jeden další příběh z Domova Sulická vám zase brzy povím.
Tyto příběhy se opravdu staly v Domově Sulická. Jen jména a některé detaily měním, aby zůstala zachována důstojnost našich klientů. Jinak je to život takový, jaký u nás každý den je. Někdy dojemný, někdy náročný a občas také docela šílený.
