Článek
Nevím, proč být zaujatá proti seznamkám. Pokud se někdo umí seznamovat offline, seznamku obvykle nehledá. Ale ono to offline seznamování není tak snadné. Obzvláště pro starší introverty. A pak reálně hrozí nechtěná samota a deprese. Seznamka dává pocit, že něco dělám. A i když to nevyjde poprvé, ani podruhé, jednou na toho pravého třeba natrefím.
Ono se to snadno řekne chodit do společnosti. Slyšela jsem to už tolikrát, že už se tomu i musím smát. Jdu na turistickou procházku s klubem turistů. Kolik mužů myslíte, že tam je? Ani jeden! Samé baby! Jedu do divadla, kolik mužů myslíte, že s námi jede? Jeden a toho si manželka moc dobře hlídá. Na dovolenou samozřejmě jet mohu, byla jsem už mockrát. A kolem mě rodinky s dětmi. Máte pocit, že bych se měla pokusit nějakého toho taťku odloudit? Asi ne, že… A najít si partu? V mém věku se už na nějaké party moc nehraje. A o nějakých klubech opuštěných skoro-seniorů jsem ještě neslyšela. Aspoň v našich končinách. A když jdu na nějakou akci, kde muži čirou náhodou jsou, tak opravdu nechodím od jednoho k druhému s otázkou „nechcete se seznámit?“ Takže co nám tady zbývá? Ano, hádáte správně - ta zatracovaná seznamka.
Myslím, že ani zdaleka nejsem jediná, kdo se seznamovat prostě neumí. I na seznamování musí být talent, nebo aspoň urputní přátelé. Já bohužel nedisponuji ani jedním. A vzhledem k tomu, že nedisponuji ani vyzáží Ornelly Muti, nehrozí ani to, že by muži běhali za mnou. Díky bohu za seznamky! To, co se dříve ozývalo na inzeráty v novinách, už je naštěstí minulostí, protože to byly teprve zážitky! Inzerát byl brán jako vrchol zoufalství a vrchol zoufalství byly i ty odpovědi. Asi tehdy víc fungovali ti urputní přátelé, nevím.
Seznamka je proti tomu úžasný vynález. Tak jasně, jsou tam individua, co si potřebují jen provětrat sebevědomí, další, kterým jde jen o sex, pak nějací ti zoufalci, co by brali cokoliv, co vypadá jako ženská, ale je i dost těch, co se seznámit opravdu chtějí. A vy, pokud nemáte šanci seznámit se jinak, holt musíte třídit. Nejlepší je, co nejdříve osobní setkání. Proč se zdržovat sáhodlouhými e-maily s někým, kdo se třeba ani sejít nechce. A když už se potkáte, tak si aspoň pokecáte, když už to třeba nebude mít pokračování. Vy jste možná skeptická, ale já věřím, že ten pravý tam někde je, jen ho najít. A určitě nehodlám hodit flintu do žita s tím, že se přece nebudu seznamovat takhle… A propos - jak takhle? Co na tom vidíte tak špatného, nebo snad podřadného? A co vlastně hledám a co mi chybí? Co třeba láska?
Měla bych návrh. A nejen pro autorku článku, na nějž reaguji, ale vlastně každého, kdo se seznamovat umí. Místo spousty nic neříkajících až hloupých frází typu „zapracovat na osobním růstu“ a „sebeláska je nejlepší medicína“ by bylo skvělé napsat článek o tom, jak se seznamovat offline. A opravdu tím nemyslím knížecí rady typu „choďte do společnosti“, protože samotné chození do společnosti vůbec nic neřeší. Tam chodím pravidelně už čtyřicet let a ještě nikdy jsem se tam neseznámila. Spíš by mě zajímalo, jak to dělají ti, co se seznamují lehce a vlastně pořád. A o vzhledu to není. Někdy mě až překvapuje, že dvě stě kilová boubelka má pomálu na každém prstu jednoho chlapa a „normální“ ženská (a nemyslím tím teď zrovna sebe) zůstává sama. Ale chápu, že někdo, kdo jen vyleze na zápraží a už se seznámí, nemůže pochopit ty, co jsou sice neustále mezi lidmi a přesto pořád sami.
