Článek
V pátek 23. února zde na Seznamu vyšel velmi zajímavý a poučný rozhovor s Václavem Marhoulem, nazvaný „Václav Marhoul: Trump je jako McCarthy, prezident Pavel není žádná guma“. Nebudu zde rozebírat osobu pana Marhoula, ani jeho dílo, ke kterému mám spíše kladný vztah. Ani části rozhovoru, kde se řeší film o McCarthym nebo česká armáda. Ale na to, co tvrdí o Petru Pavlovi, komunismu a komunistech obecně, někdo reagovat musí a já tak činím.
Pane Marhoule, když někdo vyrůstá v mafiánské a gangsterské rodině, zlodějiny a nájemné vraždy jsou pro něj normální součásti života, tak ho budete taky omlouvat? Tak jako omlouváte Petra Pavla za jeho vztah k tehdejšímu zločinnému režimu, protože díky svému otci "žil v absolutní bublině"? Plnoletost, chcete-li plná svéprávnost, byla i tehdy od 18 let. Jeho vstup do KSČ byl tedy jasně promyšleným činem a nikoliv logickým krokem, jak lživě tvrdíte. Ono i k těm pověstným paragánům z Prostějova se bez rudé knížky dalo dostat, jak sám musíte vědět, když jich tolik osobně znáte.
„Nebyl přesvědčený komunista, nebyl kariérní komunista, nebyl to grázl…“. Takže podle Vás se například funkce předsedy Základní organizace KSČ a medaile Za službu vlasti dávaly tak nějak za účast? Kdo přišel, ten to dostal? Nebo to bylo jinak?
„Kpt. Pavel je třídně uvědomělý a politicky vyspělý. Jako člen strany při výkonu své funkce napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými. Snaží se získat pro tuto politiku ostatní. Má dobré znalosti Marxismu-Leninismu a dokáže je uplatnit ve své práci,“ píše se k návrhu na ono vyznamenání. Navíc dávat rovnítko mezi vstup do SSM a KSČ může opravdu jen ten, kdo má přímý zájem na manipulaci naší historie a Vy tak jednoznačně činíte.
V souvislosti s členstvím Petra Pavla v KSČ používáte slova „chyba“ a „omluvil se“. Na besedě 13. srpna 2022, kterou jste moderoval a kterou jeho tým nahrával, ale on sám tvrdil něco jiného. „Mé členství v KSČ nepovažuji za fatální morální selhání“. Je mi jasné, pane Marhoule, že zákon 198/1993 považujete za cár papíru, možná jej ani neznáte. Toto je z textu preambule:
„…členové KSČ jsou zodpovědní… za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody“. Pokud toto není ne fatální, ale dokonce základní morální selhání, tak co potom podle současné hlavy státu je?
Dále je v rozhovoru, jako důkaz „lidskosti, charakteru a odvahy“, opět uveden příběh se záchranou francouzských vojáků v roce 1991. Pane Marhoule, nebylo to snad normální, nebyla to jeho povinnost? Petr Pavel a Vy s ním permanentně tvrdíte, že vše v mládí dělal proto, aby mohl být vojákem, parašutistou. Meče armády hrot - tak sami sebe červené barety nazývají. A my máme najednou brát za hrdinství, když se takoví špičkoví vojáci dostanou do skutečného boje? Hasiči mají hasit i v nebezpečných situacích, policisté pomáhat a chránit i v nebezpečných situacích a stejně tak profesionální vojáci. To je jejich práce, za to je z naších daní platíme. Michal Velíšek, Petr Vejvoda nebo Ladislav Bezděk, to jsou skuteční hrdinové, ne Petr Pavel a nejvyšší francouzské vyznamenání na tom nic nezmění.
Naprostou perlu však z páně Marhoulových úst najdeme hned na počátku odstavce. „Jsem přesvědčený antikomunista,“ je lež takového druhu, že se všechny oběti všech komunistů a komunistických režimů světa musí v hrobech obracet, pokud mají to štěstí a nějaké hroby vůbec mají. S tak prolhanou osobou, jako je Václav Marhoul, bych těžko hledal téma k rozhovoru. Jeho definice slova antikomunismus a antikomunista mne ale opravdu zajímá. Protože podle toho, co jsme za poslední roky viděli, slyšeli a četli, to asi znamená dát se dobrovolně do služeb prolhaného kariérního bolševika a svým vlastním lhaním mu pomoci do další státem placené funkce. Předpokládám, že tohle si myslí i další tzv. antikomunisté, jako Ondřej Vetchý nebo Tomáš Etzler.
To je přesně ten důvod, proč jsou podle mne lži Václava Marhoula tak nebezpečné. Za prvé vytváří dojem, že se vše odehrávalo v nějaké dávné minulosti, někdy mezi vyhynutím dinosaurů a pádem Římské říše a tudíž by to vlastně nikoho nemělo zajímat. Což je lež, když tehdejší aktéři nejen žijí, ale jsou stále aktivní a ovlivňují chod tohoto státu. Všichni Pavlové, Babišové, Vondráci, Zimové, Ševčíkové, Střížové a tisíce dalších.
Hlavně to ale je jeho vytváření dojmu, že zde byly dvě komunistické strany; nějaká zlá a hodná KSČ. Špatní komunisté a proti nim komunisté hodní, obyčejní nebo dokonce charakterní. Ne nebyly, stejně jako se snaží lidé kolem Babiše vytvářet dojem, že existovala nějaká hodná Státní bezpečnost. A když u jsem u toho slovenského StBáka; právě před volbami se zejména voliči Andreje Babiše a Petra Pavla snažili ty ostatní přesvědčit, že právě jejich protivník je historicky větší soudruh. Často to bylo více trapné, než vtipné nebo faktické. Historicky vzato Babiš byl a je pouze pochybný kšeft-man, který přisluhování KSČ a StB bral pouze jako prostředek k dosažení cíle, tj. jeho vlastního prospěchu a obohacení. Na rozdíl od Pavla, pro kterého byla služba zrůdnému totalitnímu režimu se zbraní v ruce splněným životním cílem a důvodem existence. Což je z morálního hlediska daleko horší, asi jako rozdíl mezi zlodějem a vrahem.
V České republice žije již více než jedna generace, která dobu před listopadem 89 nezažila. A ty zkušenosti jsou nepředatelné. Proto je důležité, aby tito lidé znali o tehdejší době pravdu. Kdo nezná svou historii, je nuce ji opakovat. Ani žádný Američan, Australan nebo Nor nikdy nepochopí, co to byly a jsou komunistické režimy. Můžete operovat daty, historickými příběhy i osobními zážitky, ale to vše je nepřenositelné. Nikdy nevysvětlíte ten pocit, kdy nemůžete věřit nejbližším spolupracovníkům, kamarádům a dokonce ani vlastní rodině. Kdy pro příslib dovolené v Jugoslávii nebo vyšší pozice v pořadníku na nové auto byli zehddy lidé schopní doslova čehokoliv. Ano, každý se chce mít dobře a pokud možno ještě líp. To je lidské a nijak morálně závadné. Ale je naprosto amorální a zvrácené, když to znamená, že jiní se kvůli tomu budou mít hůře, až k likvidaci jejich existence. Ekonomické či dokonce fyzické. Žádný člověk, který celý život prožil ve svobodném státě nikdy nepochopí, jak se cítí dítě, které vyrůstá v totalitě, jejíž propaganda denně slibuje atomový útok zločinných imperialistů na naší mírumilovnou společnost. Tohle jsou skutečné zločiny komunismu, které nelze nikdy a nijak odčinit.
Václav Marhoul se právě mladým lidem snaží nalhat, že Petr Pavel jako „dva roky řadový člen KSČ a předseda nějaké třídy“ s tím nemá nic společného. Má, protože nic jako řadový člen KSČ neexistovalo, stejně jako neexistuje nic jako bývalý komunista. Kdyby byl pan Marhoul skutečný antikomunista, tak by to samozřejmě věděl. Zloděj může občas vrátit to, co ukradl a zaplatit škodu. Vraždu vrátit nelze, proto neexistuje bývalý vrah. Taková osoba nemusí vraždit každý den, aby byla takto nazývána. Stejně jako lháři. Miloš Zeman se do funkce prolhal dvakrát. Poprvé přes strašení sudeťáky a podruhé bajkami o hordách nějakých uprchlíků. Takže i do třetice byla tradice dodržena a Petr Pavel se na Hrad dostal lhaním o své minulosti a naší historii. Za velmi aktivní pomoci právě Václava Marhoula.
Napsal bych, pane Marhoule, styďte se. Ale vy něco takového neznáte. Poznal jsem to osobně na oné besedě ze způsobu, jakým jste dehonestoval všechny, kteří na zločinnou amorální minulost soudruha Petra Pavla upozorňovali. A Vaším „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“ s tím evidentně pokračujete dodnes.
