Článek
Následující text je reakcí na článek Jak nahlodat víru v právní stát. Stačí k tomu jeden soudce od Jiřího Pšeničky.
Opravdu netuším, odkud pan Pšenička tento týden spadl, nebo jestli byl probuzen po několik dekád dlouhé hibernaci. Citovat všechny omyly z jeho článku nemá smysl, ale tohle přece nemohl myslet vážně:
„Minulé dny ale ukázaly, jak relativně snadno lze víru v právní stát a fungující justici nahlodat.“
Tuto větu napsal redaktor serveru Seznam Zprávy, který snad každý den přináší další a další kauzy jasně dokazující, že v České republice sice máme demokracii, pluralitu i svobodu slova, ale rozhodně není možné hovořit o právním státu a už vůbec ne o fungující justici. Je to stejné, jako každý den čtenářům ukazovat obraz černé stěny a po letech napsat článek, že občané přestávají věřit v její zářící bělost a ještě se tomu divit.
Samozřejmě, pan Pšenička má svým způsobem pravdu. Ona justice funguje. Stejně jako fungovala ekonomika ČSSR pod vedením KSČ v roce 1989. A jak například funguje automobil, u kterého lze zařadit pouze první rychlostní stupeň. Funguje určitým způsobem. V případě české justice to je způsob, o kterém kdyby jasnozřivě tušily deseti tisíce demonstrantů v listopadu 89, většina z nich včetně mne by se na to zvonění klíčemi snad raději vykašlala a šla by dělat něco smysluplnějšího.
Vrchní soud propouští vraha se slovy, že „je to špatné“ a jiný mu poté přizná odškodnění za nezákonné stíhání. Mimochodem, právě jsem zaregistroval, že již neexistuje stránka na wikipedii, která se případu věnovala.
Ústavní soud, který má fungovat jako orgán ochrany ústavnosti, ponechává v platnosti nebo vůbec neřeší protiústavní a nezákonná rozhodnutí prezidenta, ale již dvakrát projednával případ, jestli může být jistý politik veřejně označován jako „Pitomio“.
Jedno skandální rozhodnutí za druhým. Směšně nízké rozsudky, podmínky za úmyslné vraždy za volantem a když už jde náhodou někdo do vězení, tak je propuštěn po polovině trestu. Systém, který není schopen dostat z naších cest feťáky s x zákazy řízení. A tak dále. Nikdo mne za to neplatil, proto jsem to nedělal. Jsem si ale naprosto jistý, že při podrobném zkoumání české justice včetně státních zastupitelství najdeme nejméně jedno rozhodnutí tohoto typu každý týden.
Budou to již dva roky, kdy Nejvyšší státní prokurátor, soudruh JUDr. Igor Stříž, publikoval „Informace k možným trestněprávním limitům svobody projevu ve vztahu k situaci na Ukrajině“. Abychom po těch dvou letech zjistili, že z tisíců a tisíců případů schvalování ruské agrese vůči Ukrajině ve veřejném prostoru nám ke spočítaní těch potrestaných stačí prsty na rukách.
Článek, na který reaguji, se týká kauzy rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jež se dotýká rovněž práce soudního znalce. Ví pan redaktor Pšenička, komu a jak se v systému, podle něj fungující české justice, zodpovídají soudní znalci? Nikomu a nijak. Od okamžiku, kdy taková osoba dostane kulaté razítko, se o něj nikdo nezajímá. Pokud přímo neporuší zákon, může beztrestně vydávat rozhodnutí, jaká chce, až do konce života. Aniž by kdokoliv posuzoval, jestli se v dané problematice orientuje jako před dvaceti lety. I proto tady máme případy jako nehoda ve Studénce nebo Kramný.
Ohledně pojmu právní stát je nejlépe v našem prostoru vyjít z dokumentů Evropské rady a Rady Evropské unie:
Těch definic a pod definic je více. Už při povrchním zkoumání jednotlivých slov je však jasné, že popisovaný stav je kosmicky daleko od skutečnosti, jak funguje Česká republika. Transparentní a odpovědný proces tvorby právních předpisů? Přístup ke spravedlnosti? Ne, není tady despocie nebo dokonce totalita. Ale ani právní stát v České republice není a nebyl jedinou minutu její existence. Stejně jako dle zásad morálky, slušnosti a hlavně spravedlnosti fungující justiční systém. Na jehož vrcholu navíc jako novodobí Bohové sedí nadlidé zvaní soudci. Nevolení, nekontrolovatelní, nikomu se nezodpovídající a neodvolatelní; svou existencí vysmívající se Článku 1 Listiny základních práv a svod, že lidé jsou si rovni v právech.
Pane Pšeničko, nenalhávejte si opak a nelžete prosím svým čtenářům.
P.S.
Vedle pochopitelného rozhořčení nad udělenou podmínkou jsem v mediích nezaznamenal jediný hlas, který by zpochybňoval již původní směšný trest odnětí svobody na tři roky. V § 185, písmeno 2 a, TZ je za tento způsob znásilnění trestní sazba dva roky až deset let. Tady mělo dojít k desítkám případů spáchání stejného trestného činu a žalobcům stačí trest v dolní třetině sazby?
