Článek
Zámek Lipnice nad Sázavou je místo, kde jsem byl snad stokrát. Už od studentských let jsem tam jezdíval za kamarády, sedával na hradních zdech, klátil nohama, kouřil dýmku, pil pivo a spřádal sny o tom, jak si zařídím život. Teď už mám život zařízený, ale na tenhle hrad se vždycky rád vracím. A nikdy nezapomenu pozdravit kastelána. Bc. Marek Hanzlík je s hradem i obcí Lipnicí spojený stejně jako kdysi býval Jaroslav Hašek.
Začneme pěkně zostra: kolik je v České republice hradů a zámků a proč jsou, safra, některé krásné, načinčané, opravené, zkrátka líbivé, až oči přecházejí a nad některými aby člověk zaplakal? A vůbec, ceny energií jdou rapidně vzhůru, tak leckdo řekne, pchá, hrady! Peníze na jejich opravy rozdejte chudým. A volební úspěch bude zaručen. Jak to vidíš, kasteláne?
státní hrad Lipnice
Tak to je velice komplexní otázka! Jen státních hradů a zámků je více než sto! A těch dalších nepočítaně. Ale já v tom vidím spíše výhodu, protože v pestrosti je krása. Někdo chce vidět ten krásně opečovaný zámek a někdo barák těsně před zřícením, protože právě takové prostředí jitří jeho představivost. Někdo by zaplakal a někdo zaplesal. Ale je pravda, že i mně přijde skoro zázračné, že přes inzerované krize a bídu si na památky návštěvníci stále nacházejí cestu a ještě jich i přibývá. Nejsem si tedy jist tím tebou předloženým receptem na politický úspěch.
Vždycky jsem přemýšlel o tom, proč zrovinka na hradech a zámcích, ale hlavně těch hradech, proč právě tam v každé poctivé pohádce straší? Nepátral jsi po tom? Nechtěl se nějak archetypálně prostý lid slovesný takto mstíti panstvu nenáviděnému? Víš o tom něco? A hlavně – na hradě na Lipnici strašidla existují? A vážně, už jsi někdy spal dočista sám na opuštěném hradě? A mají při přijímacím pohovoru na kastelány adepti zkoušky z hrdinství?
Já myslím, že vlastně v každém starém domě tak trochu straší. Na hradech se nepochybně odehrálo plno drsných příběhů a ty příběhy asi zanechávají nějaké stopy a my je nacházíme a z toho je to strašení. Je to dotyk neznámého, ale taky vzrušujícího. Jen nesmí být toho vzrušení moc. Rád vzpomínám na Jiřinku, dlouholetou kastelánku landštejnskou, která mi na otázku, zda u ní na hradě straší, odpověděla moc pěkně: „Podívej, já když vidím, že tam nemám co dělat, tak jdu pryč.“ No, a toho se taky držím. Ale ano, na hradě jsem již sám spal, nicméně to nevyhledávám. Pokud bychom chtěli být konkrétní, tak u nás na hradě můžete v noci potkat zazděnou Kateřinu, černého muže či zlého rytíře Samsona. Krátce řečeno vybraná smetánka! Psychotesty ani nic podobného po mně při přijímacím pohovoru však nikdo nechtěl.
Když jsme si na začátku zahráli ironickou na téma „stop penězům do památek“, pojďme ještě chvíli pokračovat. Co bys musel na svém velkém krásném hradě dělat, aby ses uživil a nepotřeboval státní dotace? Abys měl na výplatu svou a svých lidí a mohl ještě – alespoň pomalu a průběžně – opravovat, renovovat, budovat? Kolik by musela stát vstupenka? Jaké akce bys musel pořádat a jak moc byznysu bys musel pustit do středověkých zdí?
Hrad Lipnice je, dá se říci, provozně méně náročný. Přesto si myslím, že abychom se uživili, tak bych měl při současné návštěvnosti velký problém s i běžnou údržbou a asi bych musel redukovat počet sezonních brigádníků. Nějakou dobu bych asi fungoval, ale určitě bych nemohl plánovat větší stavební akce. Anebo do hradu pustit onen byznys a pak děj se vůle Páně.
státní hrad Lipnice podruhé
Některé krásné filmy bývají často krásné nikoli dějem, ale svými exteriéry a interiéry. A teď si představ, že se třeba právě teď kdesi v Hollywoodu dohadují dva slavní producenti, kde že tu středověkou ságu natočí. Jestli kdesi v levných Čechách, nebo v zamlžené skotské Vysočině. Jak se tvůj hrad dostane do filmu? Máš nějaké páky, abys to zařídil? A jak v tomhle ohledu pomáhá stát?
Na Lipnici se natáčelo poměrně dost filmů včetně těch hollywoodských - Dračí doupě, Příběh rytíře, Underworld, Faust, XXX, ale i těch českých, třeba Tři životy, Čert ví proč, Šílení, Signál nebo Jan Hus či seriál Labyrint. Naštěstí v Čechách potřebují točit naše produkce a tak právě ony nabízejí i Lipnici v rámci svých aktivit. Důležité je, aby hlavně oni o Lipnici věděli a samozřejmě aby s námi měli dobrou zkušenost. Stát občas pomáhá pobídkami ve formě daňových odpočtů, a ty by samozřejmě mohly být vyšší. Ale nerad bych byl nevděčný. Je dobře, že se vůbec něco nabízí. Konkurence je v Evropě samozřejmě veliká.
Co skutečně znamená být kastelánem? Já mám takový pocit, že by si s tebou vyměnily život tisíce lidí různých profesí. Ono to totiž zní jako velmi dobrý nápad – živit se tím, že hlídáš a opravuješ krásnou památku, že jsi vlastně ředitelem nějakého kulturně-historického skvostu. Jak moc je tvá práce atraktivní a kolik je v ní nudy? A jak vlastně vypadá tvůj běžný den v sezóně? A co vůbec dělají kasteláni, když jsou hrady a zámky zavřené? Topí si v komnatách a kouří dýmku?
Být kastelánem je pro mne splněným snem, který jsem ale původně vůbec nesnil. Vlastně jsem se se svou rodinou dostal na Lipnici a tak se mi tady zalíbilo, že jsem tu už zůstal. Plánované to ale nebylo. Být kastelánem mne stále, i po 30 letech, naplňuje a pořád baví. Je pravda, že je krásné mít možnost se starat o takový obejmutelný kousek světa. Práce je za tebou docela vidět a neustále máš od návštěvníků zpětnou vazbu, jestli to děláš dobře. Důležité je pro mne i to, že se jedná o velmi pestrou činnost od vymýšlení koncepcí a plánů přes běžnou úřední agendu až po mytí oken a záchodů, což všechno skutečně dělám. A samozřejmě někdy se věnuji návštěvníkům výkladem nebo jim prodávám vstupenky. Je nás na hradě víc a všichni děláme všechno, jen ta úřední agenda zůstává na mně. Ani mimo sezonu se nenudím, ale hlavně mám volné soboty a neděle a to je velmi příjemná věc.
Co když nás právě teď čte člověk, kterému jsi změnil život. Člověk, který náhle zatoužil stát se kastelánem. Jaké jsou kvalifikační předpoklady a hlavně, jak to udělat, aby se na zámku mých snů zrovinka vyhazovalo a já dostal šanci?
No to je přesné, když někoho vyhodí, tak to je jedna z mála šancí, protože většina kastelánů vydrží až do důchodu. Takže v současnosti to chce vysokou školu, ideálně praxi v oboru a ranec štěstí být ve správnou dobu na správném místě.
Jak moc či málo chodí lidé v současnosti po památkách? Jsou v tom nějaké jasné trendy?
Chození po památkách má v naší zemi vybudovanou tradici a ta se nějakým zázrakem stále drží. Návštěvnost se na Lipnici stále trochu navyšuje, ale to může být na každé památce trochu jiné. My například nejsme vůbec závislí na zahraničních turistech a jsme objekt s průměrnou návštěvností. Nemáme v okolí žádnou větší turistickou oblast. Díky volnějšímu režimu volné prohlídky hradem jsme velmi dobře propluli i covidovými vodami.
Jen tak přijít na hrad či zámek, kouknout doleva doprava a poslechnout si průvodkyni, to mi přijde trochu starosvětské. Dnešní doba přece fandí zážitkům. Co moderní kastelán nabídne duši lačnící po něčem víc než jen prohlídce, jak ji známe ze školních výletů? Nebo je i tohle důsledek toho, jak začínáme být praštění, totiž že zážitek už nepovažujeme za zážitek a chceme jej korunovat zážitkem, to abychom možná ani potom nebyli uspokojeni, protože zážitek se nedostavil? Rozumíš vůbec tomu, na co se ptám?
Myslím, že rozumím. My jsme se na našem hradě vydali tak trochu opačným směrem. My jsme vlastně zrušili i klasickou prohlídku s průvodcem. Snažíme se, aby návštěvníci byli nuceni navázat nějakou formu komunikace se samotným hradem nebo ještě lépe řečeno s místem, které navštívili. Mám za to, že Lipnice je kouzelné místo. Je to překvapivě velmi rozlehlý hrad a návštěvník je tak trochu nucen bloudit v jeho prostorách samostatně. Nemůže jen tak se nechat vést, ale musí se soustředit, třeba aby nezabloudil. Možná to zní složitě, ale je to jednoduché a podle reakcí návštěvníků se nám to docela daří. Myslím, že je dobře, když na různých památkách je to různě, kdyby všude byla jen prohlídka s průvodcem, nebylo by to tak pestré. Samozřejmě charakter většiny našich přístupných památek s interiérovými instalacemi či expozicemi nedovoluje volnou prohlídku, ale na našem hradě to není problém a věřím, že zážitek se dostaví.
Co bys vzkázal národu? Mám takový pocit, že bys měl nám všem za všechny kastelány světa něco říci, něco, co je z tvého pohledu velmi důležité. Ale hlavně nás nerozbreč, prosím.
No nevím… Tak já to zkusím: Ukliďte si a dobře spěte!
A ty si zase zameť před vlastním… hradem!
