Článek
Když jsem nastoupila k Emirates, brzy jsem zjistila, že existují dvě reality. Ta první je vidět na Instagramu. Druhá se odehrává za dveřmi hotelových pokojů, v posádkových autobusech a během nekonečných hodin mezi jednotlivými lety.
Většina lidí zná pouze tu první.
Kdykoli jsem zveřejnila fotografii z New Yorku, Tokia nebo Malediv, okamžitě se objevily desítky komentářů. Přátelé mi psali, že žiji sen. Někteří se ptali, jestli vůbec někdy pracuji. Jiní byli přesvědčeni, že můj život připomíná luxusní cestovatelský blog.
Pravda byla často úplně jiná.
Jednou z věcí, které mnoho letušek před okolím skrývá, je skutečná míra vyčerpání. Na fotografii můžete stát před slavnou památkou s dokonalým make-upem a úsměvem. Nikdo ale nevidí, že jste předtím strávili třináct hodin obsluhou stovek cestujících a spali jen několik hodin.
Vzpomínám si na let do Los Angeles. Po příletu jsme měli krátkou pauzu v hotelu. Místo odpočinku jsme si rychle oblékli civilní oblečení a vyrazili do města. Během hodiny vznikly fotografie, které na sociálních sítích působily jako pohodový výlet.
Krátce nato jsem se vrátila na pokoj a prospala téměř celý den.
Sledující viděli jednu hodinu. Zbylých dvacet tři už ne.
Dalším tajemstvím bývá samota.
Lidé si často představují, že posádky tráví všechen čas společně a vytvářejí nerozlučné party přátel. Ve skutečnosti se složení posádek neustále mění. Jeden týden pracujete s lidmi z Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky, další týden s úplně jinými kolegy.
Mnohá přátelství proto zůstávají povrchní.
Po několika letech jsem znala stovky lidí jménem, ale jen hrstku jsem mohla označit za skutečné přátele. Často jsem se ocitala sama v hotelovém pokoji na druhém konci světa, zatímco fotografie na internetu vytvářely dojem nekončící zábavy.
Existují také pravidla, o kterých se veřejně příliš nemluví.
Letecké společnosti si velmi pečlivě chrání svou pověst. Zaměstnanci musí dbát na to, co zveřejňují online, jak vystupují na veřejnosti a jaké informace sdílejí o své práci. Nejde jen o bezpečnost cestujících, ale také o ochranu provozních informací a firemního obrazu.
Mnohokrát jsem zažila situaci, kterou jsem chtěla sdílet s rodinou nebo přáteli, ale nemohla jsem.
Někdy šlo o mimořádné události na palubě. Jindy o známé osobnosti mezi cestujícími. Občas o technické komplikace nebo krizové situace, které jsme museli řešit během letu.
Lidé viděli výsledek. Nikoli cestu k němu.
Další oblastí, o které mnoho letušek mlčí, jsou zdravotní problémy spojené s profesí.
Neustálé změny časových pásem, nepravidelný spánek a dlouhé hodiny na nohou si vybírají svou daň. Někteří členové posádek trpí chronickou únavou. Jiní bojují s poruchami spánku nebo psychickým vyčerpáním.
Přesto většina z nás po příchodu na palubu nasadila úsměv.
Cestující nechtějí vidět unavenou posádku. Očekávají profesionály připravené pomoci za každé situace. A právě to jsme byli naučeni dělat.
Snad největším tajemstvím však bývá tlak na dokonalost.
Mnoho lidí si myslí, že práce letušky spočívá hlavně v servírování jídla a cestování. Ve skutečnosti je každý detail pod drobnohledem. Vzhled, vystupování, komunikace i schopnost řešit konflikty.
Pamatuji si kolegyni, která se po náročném období psychicky zhroutila. Navenek působila sebevědomě a spokojeně. Na sociálních sítích sdílela fotografie z exotických destinací. Ve skutečnosti však několik měsíců bojovala s úzkostmi a přemýšlela o odchodu.
Nikdo z jejích sledujících o tom neměl tušení.
Právě sociální sítě vytvářejí zvláštní iluzi. Ukazují nejkrásnější okamžiky, ale téměř nikdy neukazují skutečný obraz života. To platí nejen pro letušky, ale v této profesi je rozdíl mezi realitou a prezentací často mimořádně výrazný.
Když se dnes podívám na své staré fotografie z období u Emirates, vidím něco jiného než většina lidí.
Ostatní vidí destinace, hotely a zážitky. Já si vybavuji probdělé noci, dlouhé směny, odloučení od rodiny a chvíle, kdy jsem přemýšlela, jestli mi ten životní styl ještě dává smysl.
Neznamená to, že bych své rozhodnutí litovala. Naopak. Práce pro Emirates mi umožnila poznat svět způsobem, který zažije jen málokdo.
Zároveň jsem ale pochopila, že mezi tím, co vidíme na Instagramu, a tím, co lidé skutečně prožívají, bývá obrovský rozdíl.
A právě ten rozdíl je možná největším tajemstvím, které si mnoho letušek nechává pro sebe.
