Článek
Když jsem se hlásila do Emirates, představovala jsem si klasický pracovní pohovor. Myslela jsem si, že budu odpovídat na otázky personalistů, popíšu své zkušenosti a pak se dozvím výsledek.
Skutečnost byla úplně jiná.
Výběrové řízení připomínalo spíš několikahodinový test psychické odolnosti, komunikace a schopnosti fungovat pod tlakem. A právě proto většina uchazečů neprojde ani prvním kolem.
Dodnes si pamatuji okamžik, kdy jsem vešla do hotelového konferenčního sálu.
Byly nás desítky.
Někteří přijeli z jiných měst, jiní dokonce z jiných zemí. Všichni byli perfektně upravení. Muži v oblecích, ženy v kostýmcích, bezchybný make-up, profesionální úsměvy.
Na první pohled vypadali jako budoucí členové palubního personálu.
Jenže během několika hodin měla většina z nich odejít domů.
První šok přišel hned na začátku.
Náboráři si nevšímali jen toho, co říkáme. Pozorovali úplně všechno. Jak vstupujeme do místnosti, jak zdravíme ostatní, jak komunikujeme během registrace nebo jak reagujeme na stres.
Mnoho lidí si ani neuvědomovalo, že jsou hodnoceni od první minuty.
Právě tady začínají první chyby.
Někteří uchazeči byli tak soustředění na rozhovor s personalisty, že ignorovali ostatní kandidáty. Jiní působili arogantně nebo se snažili za každou cenu zaujmout.
Jenže Emirates nehledá celebrity.
Hledá lidi, kteří dokážou fungovat v týmu.
Po úvodní prezentaci přišla první selekce.
Náboráři požádali uchazeče, aby se představili před skupinou. Zní to jednoduše, ale právě zde mnoho lidí selže. Někteří mluvili příliš tiše. Jiní byli nervózní natolik, že zapomněli základní informace.
Další kandidáti naopak působili příliš sebevědomě a přehnaně dominovali celé skupině.
Ani to není výhoda.
Letuška nebo stevard musí umět komunikovat, ale zároveň dát prostor ostatním. Rovnováha mezi sebejistotou a spoluprací je jednou z vlastností, které náboráři sledují nejvíce.
Pak přišly týmové úkoly.
Právě zde jsem pochopila, proč tolik lidí neuspěje.
Skupina dostane problém a musí společně najít řešení. Na první pohled jde o jednoduché cvičení. Ve skutečnosti nejde o správnou odpověď.
Jde o chování.
Náboráři sledují, kdo naslouchá ostatním, kdo pomáhá skupině a kdo naopak ignoruje názory ostatních lidí.
Viděla jsem kandidáty, kteří byli inteligentní a výřeční, ale skončili velmi rychle.
Důvod byl jednoduchý.
Snažili se vyhrát.
Jenže Emirates nehledá vítěze soutěže. Hledá lidi, kteří dokážou zvládat konflikty, komunikovat s kolegy z různých kultur a pracovat pod tlakem.
Právě to mnoho uchazečů podcení.
Dalším překvapením bývá jazyková úroveň.
Mnoho lidí si myslí, že potřebují dokonalou angličtinu. Ve skutečnosti je důležitější schopnost srozumitelně komunikovat.
Znala jsem kandidáty s téměř perfektní gramatikou, kteří neuspěli. A naopak lidi s drobnými jazykovými chybami, kteří prošli.
Rozhodovala přirozenost.
Posádka musí každý den komunikovat s cestujícími z celého světa. Nejde o akademickou přednášku. Jde o schopnost uklidnit nervózního pasažéra, vysvětlit problém nebo vyřešit konflikt.
Nejtěžší část ale přichází na konci.
Po několika hodinách čekání náboráři oznámí jména těch, kteří postupují dál.
Nikdy nezapomenu na ticho, které tehdy zavládlo.
V místnosti seděly desítky lidí. Všichni do přípravy investovali čas, peníze i velké naděje.
A najednou se ukázalo, že většina z nich končí.
Někteří se usmívali, ale bylo vidět zklamání. Jiní odešli téměř okamžitě. Pár kandidátů mělo slzy v očích.
Právě tehdy jsem si uvědomila, jak náročný celý proces je.
Lidé často vidí pouze výsledek. Fotografii v ikonické uniformě, život v Dubaji nebo cesty kolem světa.
Nevidí stovky hodin příprav, nervozitu ani skutečnost, že většina uchazečů se ke své vysněné práci nikdy nedostane.
Po letech jsem pochopila ještě jednu věc.
Nejčastějším důvodem neúspěchu nebývá vzhled, věk ani přízvuk.
Neuspějí hlavně ti, kteří se snaží hrát roli někoho jiného.
Náboráři mají za sebou tisíce pohovorů. Velmi rychle poznají, kdy je člověk přirozený a kdy pouze opakuje naučené odpovědi z internetu.
Právě proto většina kandidátů skončí už v prvním kole.
Ne proto, že by nebyli dost dobří.
Ale proto, že práce letušky není o dokonalém úsměvu nebo elegantní uniformě. Je o schopnosti pracovat s lidmi v situacích, které bývají náročné, nepředvídatelné a někdy i krizové.
A to se během několika hodin výběrového řízení ukáže mnohem rychleji, než většina uchazečů očekává.
