Článek
Když se lidí zeptáte, čeho se během letu bojí nejvíc, většina zmíní turbulence, technickou závadu nebo nouzové přistání. Jen málokoho napadne situace, která je pro posádku psychicky jednou z nejtěžších.
Úmrtí cestujícího během letu.
Za svou kariéru jsem byla svědkem několika vážných zdravotních událostí. Většina skončila dobře díky rychlé reakci posádky, lékařům mezi cestujícími nebo včasnému přistání. Jednou jsme se ale ocitli v situaci, kdy už nebylo možné nic změnit.
Šlo o dálkový noční let.
Většina cestujících spala a kabina byla ponořená do ticha. Přibližně v polovině letu nás zavolala rodina staršího muže sedícího v ekonomické třídě.
Tvrdili, že nereaguje.
Podobná hlášení bereme vždy velmi vážně. Posádka okamžitě zamířila na místo a zahájila kontrolu základních životních funkcí. Současně jsme prostřednictvím palubního rozhlasu požádali, zda se na palubě nachází lékař nebo zdravotník.
Během několika minut dorazili dva cestující se zdravotnickým vzděláním.
Následovaly dlouhé minuty resuscitace.
V takových okamžicích jako by se čas zastavil. Posádka pracuje podle přesně stanovených postupů. Někdo připravuje zdravotnické vybavení, jiný komunikuje s kokpitem, další vytváří prostor kolem postiženého.
Cestující v okolí obvykle rychle pochopí, že se děje něco vážného.
Kabina, která byla před chvílí plná spících lidí, se najednou promění v místo plné napětí a nejistoty.
Navzdory veškeré snaze se tentokrát stav muže nepodařilo zvrátit.
To je okamžik, který si žádný člen posádky nepřeje zažít.
Mnoho lidí si myslí, že v takové situaci letadlo okamžitě nouzově přistane. Ve skutečnosti záleží na mnoha faktorech. Kapitán konzultuje situaci s odborníky na zemi, vyhodnocuje vzdálenost k nejbližšímu letišti, stav letu i další okolnosti.
Pokud lékař potvrdí, že cestujícímu už není možné pomoci, nemusí být mimořádné přistání vždy nejvhodnějším řešením.
To bývá pro veřejnost překvapivé.
Další otázkou je, co se děje v kabině.
Filmy často zobrazují dramatické scény, které mají k realitě daleko. Ve skutečnosti se posádka snaží zachovat důstojnost zesnulého i klid ostatních cestujících.
Pokud to situace dovolí, bývá dotyčný přesunut na místo, kde nebude narušovat provoz kabiny a kde mu lze zajistit soukromí. V některých případech zůstává na svém sedadle, zejména pokud není k dispozici vhodnější prostor.
Vše závisí na typu letadla, obsazenosti letu a konkrétní situaci.
Nejtěžší bývá komunikace s rodinou.
Na tomto letu seděla vedle muže jeho manželka.
Nikdy nezapomenu na výraz v její tváři, když si začala uvědomovat, že výsledek nebude dobrý. Posádka se jí snažila poskytnout maximální podporu. Někteří kolegové s ní zůstali po většinu zbývající části letu.
Právě takové okamžiky ukazují, že práce letušek není jen o servírování jídla a nápojů.
Často se ocitáme u velmi osobních a bolestivých životních událostí lidí, které jsme ještě před několika hodinami vůbec neznali.
Po potvrzení situace pokračuje let podle pokynů kapitána.
Současně se připravují informace pro letiště v cílové destinaci. Po přistání bývají na místě zdravotnické a další příslušné služby, které přebírají další postup.
Pro ostatní cestující může být překvapivé, jak klidně vše zvenčí působí.
To však neznamená, že posádka nic neprožívá.
Po skončení letu jsme se všichni cítili vyčerpaní. Někteří kolegové byli nezvykle tiší. Jiní si potřebovali o celé situaci promluvit. Podobné události v člověku zůstávají dlouho.
Možná právě proto se o nich veřejně příliš nemluví.
Nejde o senzaci ani dramatický příběh. Ve skutečnosti je to především lidská tragédie, která se odehraje ve velmi neobvyklém prostředí několik kilometrů nad zemí.
Když se mě dnes lidé ptají, co se skutečně děje při úmrtí cestujícího během dlouhého letu, odpovídám jednoduše.
Nejde o filmovou scénu plnou chaosu.
Jde o tým profesionálů, kteří se snaží do poslední chvíle zachránit život, zachovat důstojnost člověka a současně ochránit ostatní cestující před zbytečným stresem. A právě tato tichá stránka letectví bývá tou, o které se mimo letiště mluví nejméně.
