Článek
Česko má jeden z nejvyšších počtů vězňů v EU. Jiné státy zvládají zajistit vysokou bezpečnost při cca polovičních počtech vězňů.
Jak jsme k tomu dospěli? Český „odezdi-kezdismus“. V 90tkách byla trestní represe dosti rozvolněná (eufemisticky řečeno), od roku 2002 naopak nastalo postupné a trvalé zpřísňování trestní represe, mj. častější ukládání nepodmíněných trestů a delších trestů po novém trestním zákoníku - a počet vězňů strmě rostl.
Přísnější represe je super (nižší kriminalita), ale také má své náklady. Existuje optimální míra represe. Od určité úrovně se velmi dlouhé tresty nebo věznění bagatelních zlodějíčků prostě nevyplácí. V rozhovoru po skončení výzkumu na toto téma v r. 2016 jsem to shrnul slovy „Možná jsme to přehnali“.
Velké věznice vážou pracovní sílu tisíců lidí, kteří by jinde mohli pracovat produktivněji. V českém prostředí vězení zřejmě degraduje lidský kapitál pachatelů a zhoršuje jejích pracovní vyhlídky. Upozorním na originální práci Michaely Onuferové, která experimentálně zkoumala vliv vězeňské historie na pracovní vyhlídky vězňů: Uchazeči o práci, kteří dříve byli ve vězení, mají poloviční odezvu od firem, když reagují na inzerát, než uchazeči s „čistým“ životopisem.
I proto každý (nejen NERV) už léta doporučuje mj. náramky pro vězně. Bohužel 12 let od první snahy je zavést - stále nejsou (nedávno skončilo sedmé (!) výběrové řízení s dodavatelem systému náramků a probační a mediační služba s vítězem tendru pracuje na zprovoznění systému).
Doporučuje se posílit programy na zvýšení pracovní kvalifikace vězňů. Pro informaci, v Norsku vězení dokonce kauzálně zvyšuje pracovní výsledky vězňů, kteří předtím byli nezaměstnaní - jelikož procházejí těmito programy, které jsou v norských věznicích intenzivní.
Hlavně jsou ale třeba změny v trestní politice - revidovat trestní sazby, při ukládání trestů méně zohledňovat minulost pachatele a více závažnost skutku, dekriminalizovat neplacení alimentů … Viz rozhovor s Jakubem Drápalem z naší katedry.
Současná vláda jedná: závazek provést změny zazněl jasně, pracovní skupiny fungují, mají výstupy a návrhy. Jen je dotáhnout do konce.
Samostatnou kapitolou je zcela excesivní represe vůči drogám. Statistiky stranou - nejpřesvědčivější byl příběh v nedávných 168 hodin: Pěstitel konopí dostal 9 let a stráví v cele víc let než jeho spolunocležníci odsouzení za zabití. To se vzpírá jakémukoli rozumnému zdůvodnění i prostého chápání spravedlnosti.
Drogová represe odklání síly policie od „pomáhat a chránit“, plní věznice a výrazně ani nesnižuje spotřebu. Jasné doporučení je: u konopí legální, regulovaný, zdaněný trh. Racionální promyšlený plán připravený týmem odborníků z adiktologie, práva a ekonomie (bylo mi potěšením se na něm podílet) leží už nějaký čas na stole; opět - stačí jen implementovat.
Regulace konopí je prorůstová i tím, že nový legální trh nahradí dnešní černý s neefektivními náklady a nízkou přidanou hodnotou. Otevírají se tak i byznysové příežitosti, zejména až pokročí legalizace v dalších státech (Německo od 1.4.2024, byť zatím omezeně).
Většina navrhovaných opatření ani nevyvolává zásadní kontroverze, na mnohých se již pracuje. I ohledně legalizace konopí je poměrně široká shoda, záměr nesmyslně blokuje jen KDU-ČSL. Záměrem NERVu bylo tyto pozitivní reformy v trestní politice podpořit z míst, odkud by to typičtí aktéři trestní politiky - justice, policie, sociální pracovníci atd. - zřejmě nečekali. Trestní politika ale má své ekonomické náklady a dopady; chytřejší trestní politika přispěje i k ekonomické prosperitě Česka.
Odkazy:
Detailnější rozhovor k tématu: kde je od všeho trochu: proč je i ekonomický problém, že v Česku je tolik vězňů, a jak to nejlépe řešit.