Článek
Nedjříve jsem viděl video s reportáží, kde MPSV prohlásilo tento „vtip“, a poté jsem hledal článek. Opravdu jsem jej našel, a po přečtení se opravdu nestačím divit. Pokud žije člověk sám a po zaplacení nákladů na bydlení mu zbude 6950 Kč měsíčně, je to opravdu dostatečná částka?
Potraviny
Nejdříve si rozebereme základní potraviny. Tady se člověk musí opravdu zamyslet, co kupuje. Je třeba pečlivě zvažovat, hledat v akci a zároveň dbát na jakousi vyváženou stravu. Dlouhodobým nedodržováním pestré a vyvážené stravy si můžeme uhnat celou řadu zdravotních komplikací, hlavně pak obezitu, která opět zvyšuje další rizika. Podle nejnovější studie WHO je dnes každý čtvrtý čech obézní. To pak přináší celou řadu dalších potíží, zejména financováním následné nákladné léčby těchto komplikací. Podle reportáže takový nákup potravin stojí cca 1400 týdně, což je měsíčně cca 6000 Kč.
MPSV ale zapomíná na alergiky a ty, co mají dietní omezení. Vemte si takovou intoleranci laktózy, alergii na lepek, na sóju a podobně. Potraviny bez laktózy, nebo se sníženým obsahem jsou řádově o několik % dražší. Vemte si jen obyčejné mléko, které v akci seženete i za 15 Kč litr, naproti tomu bezlaktózové pak stojí minimálně 30 Kč, ne-li více.
Podobně je tomu u celiaků, kdy klasický chléb 1200 g stojí dnes řekněme 50 Kč, naproti tomu obyčejný bezlepkový pak stojí 300g krásných 69,90, ale v akci stojí i o 10 Kč méně. Jak dlouho ale vydrží klasický chlép, a jak dlouho ten bezlepkový?
Drogerie
Zde se naopak mohou náklady mírně lišit, pokud se bavíme o mužích, nebo ženách. V reportáži sice reportérka nakoupila hygienické potřeby na měsíc, za cca 380 Kč, ale opravdu, jak sama říkala, brala jen to nejlevnější. S tím se ale mohou pojit další komplikace. Ne vždy totiž to, co je levné, je i kvalitní. Ne každému sedí daný prostředek, ať už se bavíme o zubní pastě, šampónu, nebo pomůckách pro ženy např. Takovéto používání nevhodných věcí opět může přinést různé komplikace, ať už se bavíme třeba o alergických reakcích typu ekzém, nebo svědění pokožky.
Léčba těchto potíží pak spočívá zejména ve výměně daného produktu za jiný, ve většině případů dražší.
Pánové z ministerstva, kteří tento výrok vypustili, ale zapoměli, že se člověk musí i oblékat a mít v čem chodit co se obuvi týče. To nejlevnější oblečení z obyčejného obchodu se pohybuje na dospělého jedince třeba od 149 Kč za kus, kdy se ale bavíme o tričkách. Kte jsou kalhoty, mikina, bunda. Naproti tomu obuv pak, ta nejlevnější v akci, tam se bavíme o řekněme 600 Kč.
Hlavně neonemocnět
Pokud člověk onemocní, musí mít léky, které mu pomohou nemoc překonat. Můžeme se bavit o základních lécích typu paralen, který je dnes klasické balení 24 tablet v akci klidně i za 49 Kč, ale ten nevyléčí vše. Někdy jsou potřeba i léky na kašel, to už máme za nějakých 150 kč, něco do nosu za 100 Kč a výše. A nedejbože doplácet za léky na recept, kdy se můžeme dostat i na doplatek klidně 400 Kč.
A co chronické nemoci, alergie? Ty taky nemají léky úplně zadarmo. Může se stát, že lék, který je bez doplatku, nebude stačit, nebude účinkovat, nebude správný. Co pak? Asi je lepší vše přecházet a pak aby v nemocnici doktoři dělali zázraky.
Kde jsou další nutnosti
Všude se také mluvi o nutnosti být pojištěn. Ať už se bavíme o nějaké pojistce na blbost, tak to ročně není velký výdaj, ale i správně nastavené životní pojištění, to už je třeba týdenní nákup potravin.
Že prý si máme odkládat na stáří. Pokud mi zbývá 6950 Kč měsíčně, asi jaksi nejde odkládat rozumnou částku tak, abych na stáří nestrádal. Když se začne brzy, tj. hned při nástupu do zaměstnání, bavíme se o měsíční úložce od 500 Kč a více, spíše se můžeme bavit v rovině 1000 Kč měsíčně.
Důstojné žití
Pokud člověk dlouhodobě strádá, a není schopen situaci řešit, obvykle se to projeví zvýšenou mírou stresu. Ten z dlouhodobého hlediska zdraví škodí, a může způsobit celou řadu zdravotních potíží. Pokud nemám na základní výdaje, nemám na pestrou stravu, nemám ani na zábavu, je to důstojné žití, nebo jen přežívání?
Dlouhodobá frustrace pak může u některých jedinců probouzet sklony ke kriminalitě, kdy je v podstatě zahnán do kouta. Jelikož už nevidí jiného východiska, začne krást v obchodě, přepadávat lidi, a může to vyústit až v násilnou činnost.
A co handicapovaní lidé, ti nemají nárok na důstojný život?
Handicapovaní lidé obecně mají mnohem horší možnosti, jak se uplatnit, nebo jak v něčem uspět. Obecně, člověk, který má handicap, má mnohdy mnohem vyšší finanční nároky na základní péči, než zdravý člověk. Existuje sice široké spektrum dávek od státu, které handicapovaný může pobírat, ale ne vždy je přiznána správná výše, a dohadovat se stojí mnohdy mnoho úsilí a hlavně psychické energie.
Další takovouto skupinou, která mnohdy také jen přežívá, namísto důstojného žití, jsou pečující osoby o právě handicapovanou osobu. Ta nejen, že musí pečovat o handicapovaného, ale nemůže už plnit pracovní povinnosti ve formě plného úvazku, a o času pro sebe ani nemluvě.
Jak z toho ven?
Systém neumí s takto ohroženými lidmi absolutně vůbec pracovat. Máme sice na oko se tvářící systém, který na oko funguje, ale ať už to jsou správné sociální dávky, podpora ze strany státu, nebo přes podporu se seberozvojem, zvyšováním si kvalifikace. Všechno totoo sprostředkovávají lidé, kteří jsou, jak jsem zmínil, jen lidi.
Je třeba přepracovat systém tak, aby opravdu pomohl potřebným, aby alespoň trochu důstojně žili. Musí se pracovat na všech úrovních, ať už psychologických, kdy se pomůže nastavit vhodná terapie, nastavení mysli. Zoufalý člověk si sám nedokáže pomoci. Dalším bodem je zvyšování kvalifikace. Mělo by existovat dostupné poradenství, aby se pomohlo člověku najít uplatnění ve společnosti takové, které mu zajistí důstojný život. Přeci jen, spokojený člověk nepáchá trestnou činnost. Spokojený člověk také aktivně přispívá do státního rozpočtu formou odvodů.
Vláda by především měla zajistit podmínky pro život tak, aby se schopní mohli projevit, nebyli utlačování, a zároveň ti méně schopní, aby i tak měli důstojné podmínky pro život. Existují dnes tyto podmínky opravdu tak, aby každý mohl důstojně žít?
