Článek
Z kraje srpna se ulicemi Prahy prošel průvod Prague Pride, který čítal desítky tisíc lidí na podporu LGBT komunity. To bych řekl, kdybych o tom nečetl více, že je i v pořádku. Obecně jsem pro rovnoprávnost, přeci jen, diskriminace by v naší společnosti neměla mít už místo. Co mě ale zaráží, že forma onoho pochodu nebyla zvolena úplně šťastně. Teď si představte, že malé dítě uvidí velkou skupinu cizích lidí ve spodním prádle, nejen tak v nějakém, ale v různě křiklavě barevném. Dokonce i jeden z módních návrhářů se vyjádřil, že se jednalo o přehlídku jako na nuda pláži. Jistě, pochody tohoto typu mají svou kulturní i aktivistickou roli a nejsou primárně zaměřené na děti. Ale i v tomto případě by stálo za to vést diskuzi, zda je vhodné, aby některé vizuální projevy probíhaly zcela bez omezení za bílého dne. Pokud se bavíme o společenské odpovědnosti, proč ji uplatňujeme selektivně jen tam, kde nám připadá pohodlná? Když si vzpomenu na dobu před takovými 20-25 lety, tak by se jednalo o narušení mravní výchovy dětí a mládeže. Nejde mi o samotný průvod či jeho ideu, ale o to, jak selektivně přistupujeme k tomu, co ve veřejném prostoru považujeme za problematické.
Obzvlášť ve mně zanechalo hořkou pachuť zjištění, že se na pochodu objevily i politické symboly a vlajky, zejména pak palestinská. Nešlo přitom jen o obecné volání po míru, ale i o transparenty s přímou podporou hnutí, která jsou v některých zemích považována za teroristická. Kladu si otázku, tohle společnost toleruje, ale daleko méně problematický obsah v digitálním světě už nikoliv? Zvláště pak je k zamyšlení, že právě taková hnutí by v případě získání moci neváhala zásadně proměnit naše společenské zvyklosti, a ty, kdo se nepřizpůsobí, náležitě potrestat.
O to víc mě současné dění zarazilo i v kontextu, kdy různé herní platformy čelí tlaku poskytovatelů platebních karet, bran či bank, že mají ve svých portfoliích nevhodné hry. První takovou platformou, která ustoupila, byl steam, ale nezůstal jediný. Postupně se objevila i další platforma. Naopak, platforma GOG (za což jí patří obdiv), se postavila na protest.
Jen abych upřesnil, žádná z těchto platforem neumožňuje vydávat hry, které porušují zákony. Jen pro ilustraci, pokud nějaký stát něco zakáže, platformy to respektují a upraví fungování. Stalo se tak v roce 2018, kdy Belgie a Nizozemí zakázaly tzv. lootboxy, které v podstatě fungovaly jako gambling. To je pořádku, aby se chránily děti před tímto. Ale co mi nepřijde v pořádku, že banky a karetní společnosti získávají čím dál větší vliv na to, co smí a nesmí fungovat v digitálním světě, i když to není podloženo žádnou legislativou. Položme si otázku, pokud dospělý hraje hru s explicitním obsahem, v čem je tohle v nepořádku, oproti krvavým střílečkám?
Mám pochopení, pokud platforma nerespektuje zákony. Tam se pak logicky samozřejmě vybízí ukončení spolupráce s takovou platformou ze strany poskytovatelů platebních bran. Ale omezovat je nad rámec? Zkusme se zamyslet, co by se stalo, pokud by se společnostem Mastercard a Visa přestalo líbit, že si lidé kupují hovězí maso. Obchody by najednou musely přestat akceptovat veškeré produkty z hovězího masa? A kam dál až tahle „cenzura“ může dojít? Nerýsuje se nám zde skrytá diktatura? Připadá mi to celé takové zvláštní, kdy digitálnímu světu se přikládá mnohem větší důraz než tomu reálnému. Nemělo by to ale být naopak? Chtěl jsem tím ukázat, že zatímco ve fyzickém prostoru přehlížíme podněty, které mohou být minimálně diskutabilní, v digitálním prostoru jsme naopak přehnaně opatrní až restriktivní.
