Článek
Když jsem četl článek, na který reaguji, opět jsem si pomyslel, kde nechali politici zdravý rozum. Už samotná insolvence tak, jak funguje, působí dost špatně v očích poctivých lidí. Dluhy se mají platit, to je snad základní pravidlo, které evidentně platit nemusí.
Jak na podvod jménem insolvence
Člověk, který toho bude chtít zneužít, tak může učinit poměrně snadno. Dám modelový příklad. Borec A si nabere půjčky, založí rodinu, nebude splácet, přijdou exekuční srážky, tak uteče do černé ekonomiky. Na to se nabalí další dluhy. Pak požádá o insolvenci, zahraje u soudu divadlo, jak to nedomyslel, jak přišel o dobrou práci a teď to nezvládá, zahraje na city, že se snaží zabezpečit i malé dítě, a šup, soud povolí oddlužení. Je toto v pořádku? Osobně si myslím, že ne. Dnes stačí „dělat“, že splácí celé 3 roky a pak je dlužník vysmátý.
Insolvence jako taková je fajn nástroj, který má být povolen jen těm, kteří za to opravdu nemohou a prokážou, že tohle není jejich vina. Jako příklad lze použít např. menšího živnostníka, který se dostane do potíží, protože mu zákazníci nezaplatili, nebo pokud by se mělo jednat o dědictví dluhu, případně pokud manželé nejsou rozvedeni a nežijí spolu dlouho, tak za jednoho by druhý platit prostě neměl.
Výživné, které je pro srandu
Další kapitolou, která u nás postrádá logiku, je placení, nebo spíše neplacení výživného. Pokud prostě jeden rodič nefunguje, holt musí počítat s tím, že to bude drahé. Jak je v zákoně psáno, dítě má právo a nárok na stejnou životní úroveň, jako má jeho rodič. Aby se dnes platilo výživné ve výši 2000 Kč je při dnešních cenách výsměch druhému rodiči a urážka dítěte. Mít děti přináší zodpovědnost a nutnost nějakého plánování. Pokud někdo nemá dostatek rozumu, nelze za toto trestat ono dítě. Nejvíc odporné mi přijde, když má rodič platit výživné 2000, ale sám žije ve vile, jezdí v nejnovějším autě. Ale i tohle je holt v naší zemi možné.
Zákony se musí změnit
Politici by se měli zabývat, jak zatočit s neplatiči výživného, jak zakročit proti černé ekonomice. Nápadů by šlo zrealizovat hned několik. Ti, co oficiálně nepracují, jsou jistě vedení na úřadě práce, případně je vidět na pojišťovně, že dotyčný nepracuje. Takové lidi by šlo namátkově a neohlášeně kontrolovat, co dělají, jak to vypadá u nich doma, jaký mají opravdový majetek. V případě neplacení výživného či práce na černo by se slušelo daný majetek pak rovnou zabavit. Toto zabavování by se samozřejmě mělo vztahovat na to, co dotyčný používá. Zamezilo by to „odklonům“ majetku na druhé osoby jen proto, aby nemusel soud vyměřovat bůhvíjaké výživné. Nebo, jak se píše v původním článku, vlastnictví firmy převedené na druhou osobu, opět aktuálně legální odklon.
Zákon v těchto případech stojí totiž na straně neplatičů a dlužníků, namísto toho, aby stál na straně slabší strany, potažmo dítěte. A v případě postižení cizího majetku by si pak dotyční možná rozmysleli, zda takovému člověku ještě něco poskytnou. Celkově by možná došlo ke zlepšení v těchto aspektech, a tito lidé by sami chtěli vystoupit z černé nebo šedé ekonomiky.
