Článek
Není tomu tak dávno, co se začaly objevovat problémy ve zdravotnictví, kdy začalo spousta starších lékařů odcházet na zasloužený důchod. To by bylo ještě v pořádku, ale co naopak v pořádku nebylo, když spousta lékařů odešla pracovat do ciziny. Osobně se jim ani nedivím, protože v cizině si mnohdy vydělali daleko větší peníze než u nás.
Pomalu, ale jistě, ubývají nejen pediatři, ale i další praktici, dále pak zubaři. K těm se ale následně přidávají i specializovaní lékaři, ale nemocných nám stále přibývá. Co by se tedy mělo změnit, aby nedošlo za X let k úplnému kolapsu? Na to se zkusím jako laik podívat níže. Než tak učiním, dovolím si připomenout dobu, kdy se rozjela ve velkém nákaza nemocí Covid-19, kdy zdravotnictví dostalo opravdu zabrat. Ona pandemie měla být tzv. fackou k tomu, aby se politici probudili. Stalo se tak? Nikoliv.
Odvody
Každý, kdo je zaměstnán, nebo na OSVČ, si platí odvody v nějaké výši, a samoplátci pak platí nějaké dané minimum. Je cestou, jak stabilizovat finanční stránku zdravotnictví, zvýšení daných odvodů? Možná by se to mohlo jevit, jako cesta, ale myslím si, že nikoliv. Nedělal jsem odborné propočty, ale něco mi říká, že pracujících ubývá, populace stárne, a ne zrovna ve zdraví.
Platy
Lékaři určitě mají relativně slušné platy, ale vykoupené mnoha desítkami hodin přesčasů. Dobře, co ale zdravotní sestry? Ty tolik peněz určitě na výplatě nemají, přitom také musí mít náležité vzdělání a dovednosti. Co se přesčasů týče, jistě jste zaznamenali, kdy mnoho z řad lékařů vyhlásilo na prosinec stávku a odmítli dělat jakýkoliv přesčas navíc. Peněz je z mého pohledu ve zdravotnictví zatím ještě pořád dost. Kdyby nebylo, jistě bychom každoročně nečetli o tučných milionových odměnách manažérům pojišťoven.
Dostatek lékařů a kvalita jejich práce
O tom, že je velký nedostatek lékařů víme všichni již dlouhou dobu. A udělal s tím někdo něco? Ne, počty míst na školách se nezvyšovaly a když už někdo nastoupí na obor medicíny, ne vždy jej zvládne vystudovat. Což je také problém, protože někdo se třeba nedostal kvůli přijímačkám. O to méně lékařů se pak dostane k nám do zdravotnictví, nehledě na fakt, že nějaká část prostě uteče do zahraničí za lepším. Tyto nedostatky jsou pak vykrývány právě oněmi přesčasy. Jenže má to jedno velké ALE, které si možná mnoho lidí neuvědomuje. Jak pak má takový lékař po 48hodinové službě, sice občas prokládané spánkem, kvalitně řešit akutní stav, který mu tam přiveze sanita? Mnohdy ti lékaři slouží i na pohotovostech, a pak si mnoho lidí stěžuje, že jsou protivní.
„Nadužívání“ lékařské péče
Nejednou jsem někde slyšel, že se snad nadužívá lékařská péče, že se snad obtěžují lékaři s prkotinami. Je to docela možné, a vyřešil by to jistě i dynamický ceník, který by pacient musel zaplatit. Dám příklad, pokud někdo bude otravovat pohotovostního lékaře s rýmečkou, pak samozřejmě klidně poplatek i 1000 Kč by byl na místě. Pokud ale přijde čerstvá maminka s malým dítětem, které má vysoké horečky a zvrací, tak je zcela pochopitelné, že se lekla a že není studovaná lékařka. Jako taková jistě nerozezná nějakou banální virózu od nějaké závažnější infekce, a proto radši „otravuje“ na pohotovosti. Takový případ by pak měl mít nulovou, případně nějakou nízkou sazbu, třeba na úrovni 100 Kč.
Jak tedy problém ve zdravotnictví řešit
Nejprve se musí začít značným posílením míst pro uchazeče, následně poté po vhodné konzultaci s odborníky, mírně upravit požadavky na vzdělání. Lékaři si doplňují znalosti a zkušenosti až s praxí. Dalším krokem je adekvátně navýšit platy nejen lékařům, ale i zdravotním sestrám, aby měly co možná nejdůstojnější mzdu bez nutnosti kvant přesčasů. Je třeba si uvědomit, že i když to lékaři dělají pro to, aby pomohli druhým, tak úsměvem účty nezaplatí.
Důležitá je i prevence
Prevence jako taková, byť se může mnohdy zdát nákladná, tak je daleko ekonomičtější než řešení samotného důsledku. Ať už se jedná o další preventivní prohlídky, či kladení většího důrazu na zdravý životní styl (pozor, není to jen o pohybu). Do zdravého životního stylu se řadí právě dostatek pohybu (nejen krátká procházka), pestrá a vyvážená kvalitní strava, dostatek spánku, a co nejmíň stresu. U pestré a vyvážené stravy to taktéž není jen o tom, že si dám dost ovoce či zeleniny, ale o tom, co konkrétně tělo potřebuje. A tyto informace se dají vyčíst z krve. Dostatek spánku je ale kapitola sama o sobě. Je to taktéž vysoce individuální, ale určitě nelze mít kvalitní spánek, kdy je člověk zaměstnán v nepřetržitém provoze.
Dále, pokud už člověk má nějaký problém, a musí držet specifickou dietu, také to není nijak levná záležitost. Stačí se podívat pro ilustraci na celiakii. Většina bezlepkových potravin je výrazně dražší s nižším obsahem produktu. Když se k tomu přidá intolerance laktózy, případně alergie na laktózu, je to ještě složitější. Ceny bezlaktózových produktů nejsou tak výrazně vyšší, ale i tak, je jich daleko méně. A jako třešnička na dortu, pokud člověk trpí těmito 2 obtížemi, může se dále dostavit i alergie na sóju. U těchto potíží je opravdu nutné striktně držet dané diety. K zamyšlení stojí i to, jestli nevyjde levněji, když se nemocným začne přispívat více než pak řešit hospitalizacemi vážné potíže, způsobené nedodržením dietních opatření.
