Článek
Vláda se prostě a jednoduše zavázala naplnit různé (nereálné) sliby, jako např. až 5% HDP na armádu. Další nereálný cíl se týká emisních povolenek a dalšího zpřísnění cílů green dealu, kdy vláda Petra Fialy dostala pochvalu od samotné předsedkyně EU, Ursuly. Spousta nereálných cílů se blíží, ale už nám chybí otázky kde na to vzít. Alespoň částečně se jedna zodpověděla. První návrh ministra financí Stanjury totiž předpokládá nulové dotace v národních programech. Co si pod tím představit? Celkově dotace činí cca 30 miliard podle expertů, z toho cca 17 miliard je určeno pro neziskové organizace, převážně se sportovním nebo sociálním zaměřením.
Co škrty přinesou
Jistě, ve státním rozpočtu se sice ušetří nějaká ta miliarda, podle expertů tedy až oněch 30 miliard, což už není nezanedbatelná položka ve státním rozpočtu. Jenže jaký by to mohlo mít reálný dopad na běžné lidi?
Například ve sportu by to znamenalo omezení činnosti klubů, organizací a oddílů, které fungují převážně díky dotacím. Znamenalo by to také zdražení členských poplatků či poplatků za registraci. Vyšší náklady by samozřejmě museli nést rodiče, a pro mnohé by to znamenalo ukončení takových aktivit.
Různé organizace se naopak věnují aktivitám pro děti a mládež, např. nízkoprahová centra. Zde by také mohlo dojít k omezování kapacit, nebo případně zrušení. Jaký by to mělo ale výsledek na samotné děti? To je dobrá otázka, ale místo smysluplných aktivit by pak mohly narůstat případy patologického chování.
U sociální tématiky naopak by mohlo dojít k omezení služeb, prodloužení čekacích lhůt, případně dokonce zrušení některých služeb nejen pro seniory, ale i pro handicapované a ty, co o ně pečují. Pro rodiny dětí s PAS či jiným postižením by to mohlo znamenat konec např. rané péče, odlehčovacích služeb, či jiné průvodcovství. Přitom právě tyto neziskové organizace jsou důležité pro pomoc takovým rodinám, neboť pro ně mohou zprostředkovat pomocné materiály, vzdělání a rady, jak o takové dítě pečovat. Jen pro představu, jeden víkend v odlehčovací službě tedy může stát celkem i přes tisíc korun, v závislosti na celkovém čase. Také ale záleží na konkrétní organizaci, která tuto službu poskytuje. Služby rané péče pak poskytly za rok 2024 pomoc celkem 1045 rodinám. Bohužel dovršením 7 let věku problémy nevymizí, a rodiny jsou dále odkázány na následnou péči.
Jak si tedy tyto škrty volně přeložit?
Aby stát bych schopen plnit slíbené závazky, tj. green deal, armáda, rozumné důchody, nezvyšování daní, pak prostě jednoduše hodil přes palubu nízkopříjmové rodiny, ty nebudou mít na zatím dostupné aktivity pro své děti. Dále hodil přes palubu mnoho seniorů, kteří dnes jsou na těchto službách závislí, a v neposlední řadě to ještě dopadne na rodiny handicapovaných dětí. Jenže právě na rodiny s handicapovanými dětmi dopadne tato situace nejtvrději, a s ní poroste i reálná hrozba.
Ano, stát nemůže kompenzovat vše, natož pak životní úroveň lidí na dávkách. Jenže je rozdíl, jestli je na dávkách člověk A, chronický povaleč, který nemá zájem jakkoliv se zlepšovat, dělat něco pro to, aby se měl lépe, nebo je rozdíl, jestli je člověk pečující o handicapovanou osobu. Povaleč si svůj styl vybral, pečující nikoliv. Je třeba si uvědomit, že taková péče je náročná po fyzické, psychické, emoční, a finanční stránce, a takový člověk nemá žádné další vyžití. V čem tedy spočívá hrozba? V tom, že pečující vyhoří a nebude se schopen dále starat. Pak povinnost takové péče přejde na stát. A sám ministr Jurečka uznal, že forma domácí péče je pro stát podstatně levnější. Takže se jistě nabízí otázka, jestli není vhodné pečující trošku víc podpořit, co myslíte vy?
