Článek
V odpadu končí takové množství potravin, že by to vystačilo na měsíc pro celou rodinu. Přijde vám toto normální? V loňském článku se uvádí, že každý Čech průměrně vyhodí 90 kg potravin za rok. Jedná se opravdu o docela alarmující číslo. Proč se tomu tak děje? Zkusme se nad tím zamyslet a něco s tím udělat.
Kupování většího množství
Ano, tento fenomén, kdy v našem tzv. chudém Česku jsou nákupní vozíky narvány až k prasknutí, to je mnohdy fakt, za kterým může stát mnoho faktorů. Především se s tímto můžeme setkat u lidí, kteří nemají možnost každodenního nákupu, ať už třeba kvůli dostupnosti prodejny, nebo nějaké formy směnové práce, kdy člověk pár dní v kuse tráví 12 hodin v práci plus cestu do práce a z práce. V tomto režimu se není čemu mnohdy ani divit, že lidé nakupují ve větším množství.
Dnes už máme služby jako Rohlík nebo Košík – ideální pro ty, kdo nemohou nakupovat často. Toto především je výhodou v situaci, kdy opravdu vím, že se do obchodu nedostanu. Nevýhodou v tomto režimu je malinko vyšší cena, než když si člověk oběhne vícero obchodů a patřičných akcí.
Bohužel v tomto případě se snadno může stát, že člověk neodhadne množství a prostě se nějaké jídlo zkazí. Pokud je člověk alespoň trošku soudný, bude příště vědět, kolik čeho má nakoupit a bude se snažit eliminovat tyto ztráty, kdy musí jídlo do koše. Normálního člověka mrzí, když musí plýtvat jídlem a nedojí jej, nebo nestihne spotřebovat.
Nedostatečná kvalita potravin
Toto je kapitola poněkud k zamyšlení. Tady člověk bohužel ne vždy odhalí, že potravina je zkažená. Můžeme se bavit o sáčcích s bramborami, kdy část, na kterou nevidíme, může být shnilá nebo jinak zkažená a pak holt nezbude než danou bramboru vyhodit. Podobně je tomu i u jakékoliv zeleniny a ovoce, které jsou baleny v balíčcích, či sáčcích. Toto do jisté míry lze ovlivnit, a prostě takovou potravinu nekoupit.
Horší je to s uzeninami z pultového prodeje. Na první pohled nemusíte poznat, že je něco špatně – navrchu krásný kousek salámu, ale uvnitř už čeká nepříjemné překvapení. Za posledních pár let se mi to stalo mnohokrát. A nejde jen o salámy – podobně to bývá s různými saláty a pomazánkami. Naváží vám je do misky, ale až doma zjistíte, jakou „pochoutku“ jste si to přinesli. O baleném mase ani nemluvím. Ať už kuřecí, vepřové nebo hovězí – přes obal prostě nepoznáte vůbec nic. A to je pak ještě horší, když máte třeba rozvařeno pro děti a maso z dnešního nákupu můžete hodit rovnou do koše. Nám osobně se jednou stalo, že jsme malému synovi chtěli dát obyčejný chléb se salámem – jenže ten byl už v den nákupu zkažený. Od té doby salám nevezme do pusy.
A navíc, pokud nemáte zrovna obchod tak říkajíc „za rohem“, reklamace je o to horší. A obzvlášť pokud se jedná o nízkopříjmovou domácnost, která počítá každou korunu, může toto způsobit problém.
Tento druh plýtvání je bohužel něco, co koncový spotřebitel nemá šanci ovlivnit. Zde totiž selhaly kontrolní faktory, protože obchod přece nemá zájem něco sledovat, hlavně, že prodá. Zde by měl zasáhnout stát a provádět častější kontroly a viníky patřičně pokutovat. Častým problémem pak samozřejmě může být dvojí kvalita zboží, kdy nejčastěji je to znát nejen na potravinách, ale i v drogistickém zboží.
Co můžeme udělat my
V prve řadě se můžeme zkusit zamyslet a lépe plánovat své nakupování a následný jídelníček. Zefektivněním chování můžeme ušetřit nejen svou peněženku, ale ulevíme i přírodě. Přiznejme si to, vyhozené jídlo skončí v komunálním odpadu, a o to víc to zatěžuje různé skládky.
Dalším bodem jsou právě kontroly kvality, kdy by se nemělo k zákazníkovi dostat něco zkaženého. Přeci jen, není to příjemné pro nikoho, když zjistíme, že maso za 200 Kč můžeme vyhodit, nebo salám pro dítě najednou nemáme a vymýšlíme co, mu dát. Není to jen ale o tom, že plýtváme nějakým jídlem, ale hlavně prokazujeme svým způsobem neúctu k tomu jídlu, k tomu výrobku, k tomu člověku, co to zpracoval, uvařil atd. Asi byste se necítili moc dobře, kdybyste viděli, že váš výrobek končí v koši.
Třeba se nám podaří snížit tento odpad, a v příštím roce si třeba přečteme, že už jsme nevyhodili průměrně 90 kg, ale jen 75 kg. Zkusme se nad tím společně opravdu zamyslet, věřím, že to jednou zvládneme.
