Článek
Když jsme se přestěhovali do svého nového bytu v klidné části města, byli jsme spokojení. Sousedé byli z počátku fajn a rozumní, byli milí a příjemní. Po nějaké době však jedna ze sousedek přišla, že jí vadí nějaká věc. My, v rámci zachování klidných vztahů, jsme vyšli vstříc… poprvé… pak po druhé… ale když se tak stalo po několikáté, už jsme si řekli dost. Bylo to právě v den, kdy jsme spali po noční, začali jsme s přípravou oběda a psychicky se připravovali na poslední noční směnu, když tu náhle zvonila sousedka, že nemáme škrkat vysavačem o podlahu. S manželkou jsme na sebe koukli, a odpověděli jsme dotyčné sousedce, že jsme teď opravdu nevysávali. Ona neodbytně, že jsme škrkali něčím o podlahu, a že její manžel má migrény. Slušně jsme jí vysvětlili, že jsme teď vstali, po noční, a že rozhodně ničím neškrkáme o podlahu, dokonce jsme jí ukázali ten podle ní „vysátý“ kobereček. Paní sousedka s trucem odešla a prohlásila, že se s námi nedá mluvit, a tím vše začalo.
„Anonymní“ vzkazy
Jak čas plynul, dostávali jsme do schránky různé vzkazy, mnohé z nich byly opravdu úsměvné, např. že nemáme večer používat masážní vanu (kterou ani mimochodem nemáme). Další vzkazy obsahovaly, že příliš třískáme s dveřmi, což se stalo jednou, kdy jsme nesli objemný nákup a průvan zrovna trefil chvilku. Dokola chodily vzkazy, jak jsme hluční, hlučně vysáváme podlahy a podobně. Nejlepší perlička ale byla, když jsme dostali vzkaz, že jsme v noci byli strašně hluční. Ano, je pravdou, že tu noc jsme na noční směně ve fabrice byli opravdu hluční ve výrobě, a doma nikdo nebyl, leda nějaký poltergeist. Bohužel, ani vysvětlení, že jsme byli v práci, nestačil, tvrdila stále, že tam někdo musel být.
Stížnosti na družstvo
Když jsme některý z těch lístečků ukázali jiné naší sousedce, propukla v smích a řekla, že přesně ví, kdo to psal. Od té doby už žádné lístečky nebyly. Paní sousedka povýšila, a pravidelně zaplavovala bytové družstvo různými stížnostmi. Naštěstí paní z družstva byla rozumná, vždy nám oznámila stížnost, my podali vysvětlení, paní pochopila hned. Stížnosti však neustávaly. Bohužel v té době se stalo úmrtí jiného souseda, ale konflikty s danými sousedy pokračovaly. Jednoho dne nám volala paní z družstva, že už toho má dost, sice stála na naší straně, ale rozhodla se si nás pozvat, aby se vše vyjasnilo. Já už čekal problémy a domluvili jsme se s jinými sousedy, že začneme získávat důkazy. V té době, kdy jsme platili družstvu úklid, jen ona paní sousedka ne s tím, že bude uklízet sama, tak jsme nachystali takové kontrolní prvky, kde jsme chtěli paní nachytat, že neuklízí. V den, kdy jsme měli onu schůzku na družstvu, jsme tak byli pečlivě připraveni, jak jen mohli.
Paní sousedka nás neustále z něčeho obviňovala, my jí to vyvraceli, ale bylo to, jako bychom házeli hrách na stěnu. Ona schůzka vyvrcholila tím, kdy nás paní obvinila, že jsme svým hlukem zapříčinili smrt souseda. To už jsem zvýšil hlas, co si to dovoluje, a vrátil jsem jí to tím, že máme důkaz, že neprovádí úklid. Válka začala.
Přibližně v té době jsme zjistili také, že manželka je těhotná. Bohužel vzhledem k zjištěním, že hrozí onemocnění dítěte, byla v rizikovém těhotenství. Pár dní po oné schůzi začala paní sousedka dělat pekla a vytrvale klepala do stupaček, což samozřejmě ženu stresovalo. Jednoho dne jsme pořídili nahrávku, oslovili souseda k vůli svědectví a zaklepali na dveře dané sousedky. Nikdo neotevíral, tak se soused rozhodl, že si půjde z okna zapálit cigaretu. Po asi pěti minutách klepání začalo znovu, já znovu vyšel na chodbu a soused už čekal s tím, že dostal „spršku nadávek“ od naší milé sousedky. Já se pak rozhodl, že půjdu podat oznámení na policii, kde jsme věc sepsali, poskytl jsem důkazy a jména potencionálních svědků a mimo jiné obvinil paní z křivého nařčení, že k vůli nám soused umřel. Věc byla předána přestupkové komisi, která zahájila řízení.
Naštěstí vše dopadlo dobře, paní byla shledána vinou a byla jí uložena pokuta. A jak to dále pokračovalo? Paní sousedka, která dělala potíže všem ostatním, byt nakonec prodala s tím, že se „nedá žít se sousedy“, a najednou byl úplný klid, žádné další stížnosti, lístečky a další nesmysly se od té doby nekonaly. Kde je paní konec? Nevíme, ale určitě, pokud bydlí v paneláku, dělá „radosti“ jiným sousedům.
Sepsáno na základě vlastního příběhu.
