Článek
O problematice nízké porodnosti se tak nějak ví, a také ví, že to představuje z hlediska demografického vývoje velký problém. Ať už se bavíme o otázce nějakého důchodu, tak logicky, z čeho jej stát chce vyplácet, když nebude mít od koho vybírat? To samé z hlediska zdravotní péče, ať už z pohledu výběru na pojištění, tak z pohledu osob, poskytujících péči. Co tedy stojí za tím problémem nízké porodnosti?
Ekonomické důvody
Jeden z argumentů, co mnozí uvádějí, že nebudou mít jak zajistit dítě. Když se nad tím člověk zamyslí, dává to smysl. Jak chci uživit dítě, jak mu chci dopřát kvalitní život, když nemám podmínky ani pro sebe? Vskutku validní argument, který opravdu dává smysl. Tento přístup totiž svým způsobem ukazuje fakt, že lidi nechtějí spoléhat na stát, že jim něco dá, a že se chtějí postarat sami.
Na druhou stranu, za minulého režimu nebyla bůhví jaká prosperita. Lidi nekupovali kde co, jako dnes. Lidé nekupovali zbytečnosti, trh byl dosti omezen, a přes to se rodilo kolem 2-4 dětí, někdy i víc. Jak to ti lidi zvládali? Prostě si poradili, do fungování se zapojila celá rodina a víte co? Zvládli to v celku úspěšně.
Nedostupné bydlení jako argument
I toto docela často zaznívalo, jako argument, proč mladí nemají děti. Vezměte si, aby taková rodina dnes mohla fungovat, tak je poptávka po bydlení v dispozici minimálně 2+1, ale spíše 3+1. Takový byt dnes teda stojí v rozmezí 3-4 miliónů, pokud jej chceme do osobního vlastnictví, a to nemluvím o potřebě 10-20% vlastních peněz k vůli pravidlům hypotéky. Nájem pak vychází u 2+1 podle lokality od nějakých 11 000Kč do 20 000Kč, a u 3+1 pak 15-25 tisíc. A to se bavíme jen o nájmu, k tomu musíme připočíst energie a další služby, kdy se bavíme o měsíční částce řekněme nějakých 6000Kč. Z toho vychází, že bydlení je opravdu dnes drahé a méně dostupné.
Jak to ti naši předci zvládli? Problém je, že dnes mnoho lidí chce bydlet samostatně, nejlépe aby už v 18 tzv. vypadli od rodičů, nebo hned po škole. Přitom tito lidé si neuvědomují, jak fungovaly generace našich rodičů. Mnoho rodin žilo i ve vícegeneračních domech, což se dnes jeví jako nereálná představa. Zkrátka bydlení u rodičů tedy šetřilo mladým jisté výdaje a pokud by se toto aplikovalo i dnes, pak by mladí ušetřili opravdu nemalé peníze, a dokázali by krásně našetřit.
Seberealizace a skloubení s rodičovstvím
Tento bod je vskutku zajímavý. V minulém režimu nebylo zdaleka tolik možností, jak se zabavit, jak trávit volný čas. Kdysi se prostě bralo jako normální, mít děti, a dokonce to bylo normální i v mladém věku. Kdysi bylo normální, že muž pracoval, a žena se starala o děti. Dokonce i prarodiče se tehdy mohli nějak zapojit do fungování. Jak je to ale dnes?
Dnes každý chce co nejdéle studovat, najít si nejlepší práci, užívat si života. Je na tom něco špatného? Nikoliv, jen je třeba si uvědomit fakt, že i když dnes možnosti jsou, tak biologické hodiny tikají pořád stejně. Kdysi se rodily děti mladým ženám, třeba už ve věku 18-20 letech, naproti tomu dnes rodičovství ženy odkládají. Jenže tady pak vzniká problém, že čím později otěhotní, tím je větší šance na nějaký zdravotní problém.
Je pravdou také, že kariéra se mnohdy nedá s dětmi dělat, protože péče a výchova vyžaduje nemálo času. Přeci jen, dnes už bohužel neplatí, že jde uživit rodinu z jednoho příjmu a zapojení se matky do pracovního procesu je v podstatě nutností.
Co je ale dle mého reálný důvod?
Lenost a antikoncepce
Začnu nejdříve antikoncepcí. Kdysi nebyly takové možnosti, jako jsou dnes. Kdysi v podstatě antikoncepce taková, jaká je dnes, neexistovala. Navíc už ve škole se prezentuje antikoncepce jako něco, co už je dnes pomalu nutnost, protože přeci, mít dítě v 18 letech je špatně, protože pak už nejde studovat, nejde pracovat, atd. Dalším problémem je i to, že se antikoncepce předepisuje už v brzkém věku. Představte si, jako rodič 15 leté dívky jí chcete chránit před nechtěným početím, protože přece nemůžete spoléhat na to, že kluk použije ochranu. Asi správný přístup, který má velké „ALE“. Tento druh antikoncepce totiž může ovlivnit fungování dalších hormonů a celkový vývoj. Pak se v budoucnu může stát, že může být problém s početím.
To ale není hlavním problémem, i když je poměrně velkým. Tím největším bych shledal lenost a neochotu se omezit. Ano, kdysi se rodilo mnoho dětí, protože v podstatě neexistovala alternativa k trávení volného času. Dnes existuje nezměrné množství způsobů, jak trávit volný čas. Rodičovství je nejen finanční závazek, ale i časový. Mnoho lidí se bohužel nechce uskromnit, nechce se vzdát některých věcí, ať už se nechce vzdát koníčků, nebo životního standardu. Ať už je to každý rok nový mobil, nebo 3× ročně luxusní dovolená, nebo naopak nějaké aktivity, s příchodem dětí výrazně poklesnou příjmy a narostou výdaje.
V neposlední řadě musím zmínit i zdravotní důvody. Nemálo lidí by si třeba dítě přálo, ale už jim to nedovolí zdravotní stav. Můžeme se bavit od obyčejného problému s početím, kdy se prostě nedaří. Zde je řešením umělé oplodnění, které ale ne vždy je finančně dostupné. V některých případech může být nějaká část hrazena z veřejného zdravotního pojištění, každá pojišťovna to může mít jinak. Pak se můžeme bavit i o genetické zátěži, kdy už potenciální rodič ví, že má genetický problém, který může budoucího potomka vážně ohrozit a raději se rozhodne děti nemít. I tohle se ale dá řešit.
Někteří se pak rozhodnou jít cestou adopce, což vyžaduje nemalé úsilí a odhodlání. Přeci jen, je dost velký rozdíl, mít vlastní dítě, nebo se starat o cizí. Tohle vyžaduje jisté myšlenkové naprogramování, kterého není schopen každý. A to nemluvím o té byrokracii, kdy je člověk před schválením adopce, pod doslova drobnohledem státu a sociálky. Musí projít sociálním šetřením, jestli je doma vše v pořádku, musí projit nejen sociálním šetřením, ale i zdravotním zkoumáním a hlavně psychologickým. Už toto může mnohé odradit, a v kontextu s klasickým rodičovstvím to může působit dost nelogicky. Proč zatěžujeme někoho, kdo nemůže mít děti, a chce, ale přitom v podstatě mentálně postižení mohou mít děti bez problémů?
Co by stát měl udělat?
Tohle je složitá otázka, kterou si pokládají všechny vyspělé země. Mnoho zemí zkouší různé možnosti. Každá země pak přistupuje k problému po svém, někdy to efekt má, někdy ne. Takové Polsko třeba zavedlo program 500+, kdy rodiny dostávají finanční příspěvek na každé dítě. Bohužel státní kasu to stálo dost peněz, ale efekt to nemělo. Maďarsko třeba zavedlo rozsáhlou prorodinnou politiku, od bezúročných půjček pro mladé rodiny, daňové úlevy pro rodiny s více dětmi a další body, které v krátkodobém horizontu zvedly porodnost z 1,23 na 1,56, ovšem dnes opět mírně klesá.
Co by tedy opravdu pomohlo? Musel by se jedna to soubor opatření, který by se ale neprojevil hned. Nejdříve bych se zaměřil na okamžité efekty u rodin. To jsou vyšší daňové úlevy a bonusy pro rodiny s dětmi. Při dnešních cenách je částka na první dítě ve výši 1267Kč jako plivnutí do moře. Chceme podporovat rodiny s dětmi, kde alespoň jeden rodič pracuje, aby to nedostávali ti, kteří neplánují přispívat do systému, jen zvyšují počet těch, co jen berou a nikdy nepřispějí. Tato sleva a bonus by tedy měl být daleko vyšší, třeba ve výši 2500Kč na dítě s tím, že už by ne to nemuselo zvyšovat s rostoucím počtem dětí, ale částka by byla stejná.
Dalším bodem z krátkodobého hlediska je navýšení rodičovského příspěvku tak, aby čerpání do 3 let věku dítěte byla měsíční výplata, při uvážení 30 měsíců, alespoň 18 000Kč. To by odpovídalo částce 540 000 celkem. Zároveň by se měl nastavit valorizační vzorec, kdy by se částka valorizovala, pokud by kumulovaná inflace překročila nějakou hodnotu. Abych ale nemluvil jen o dávání, stát by mohl zvýšit odvody na sociální třeba o 1%, případně daň z příjmu zvýšit z 15% na 16%.
Z dlouhodobého hlediska by stát měl směřovat v nastavení pravidel, aby bylo možné umístit do předškolního zařízení už dítě ve věku 2,5 let např. a to kdykoliv v průběhu roku. Dále by stát měl podpořit úvazky pro matky s malými dětmi. Bohužel pro zaměstnavetele, i když to otevřeně nepřizná, není atraktivní mít ve firmě zaměstnance, který bude 2 týdny v měsíci doma s dětmi.
Zdravotní péče taky je problém, kdy imunita slábne, péče se stává nedostupnější, i tohle může hrát roli.
Co myslíte vy? Jaké jsou příčiny a co by stát měl udělat, a kde na to vzít?
