Článek
Když se v roce 2019 objevila nová nemoc, pojmenována jako Covid-19, spousta lidí dostala strach. Jednalo se o něco nového a přirozeně, pokud je to nakažlivá choroba, následují strach a obavy. Toto je naprosto v pořádku, nová nemoc, svět zareagoval tak, jak zareagoval. Po čase, kdy nemoc zmutovala a zeslábla, se však začaly množit články, které měly poukazovat na velkou nebezpečnost této nemoci a jak by všichni měli podstoupit vakcinaci. Naproti tomu se začaly šířit pro změnu články o škodlivosti vakcín.
Dnes jsou to naopak články, které popisují, jak fungují jaderné bomby, jak by vypadala jaderná apokalypsa, případně kdo by byl prvním cílem. Všechny tyto články vypadají, že jsou tu s cílem informovat veřejnost. Je tomu ale tak?
Strach je ve všem
Pokud v někom vyvoláte strach, můžete s ním snáze manipulovat, snáze jej přesvědčit o tom, že to, co děláte, je správné. Strach působí na lidskou přirozenost a člověk se chce vyhnout aspektům, které tento strach vyvolávají. Jak si jinak vyložit enormní zájem o vakcinaci? Jak si jinak vyložit najednou tolik odpůrců i dlouhodobě ověřených očkování? Jednoduše, něco si přečetli na internetu, něco, co ani nemusí být pravda, a ti lidé tomu uvěřili a dostali strach.
Podobně tomu je dnes, kdy kolují články o jaderné válce. Po začátku útoku Ruska na Ukrajinu byla drtivá většina veřejnosti pro pomoc, mnohdy i za každou cenu, nyní ale podpora Ukrajině v mnoha zemích klesá. Co je toho příčinou, můžeme jen spekulovat, ale můžeme se přiklonit ke strachu z jaderného konfliktu. U mnoha lidí ten strach zakořenil tak hluboko, že by raději obětovali i celou Ukrajinu, jen aby se vyhnuli jadernému konfliktu. Nikdo jim to ale nemůže mít za zlé, jsme jen lidi a každý je jiný.
Strach je přirozenou součástí každého z nás, u někoho může působit mnohem více než u jiného. Každý člověk se učí překonávat strachy různými metodami, pro někoho je to relax, pro někoho hecování. Využívání strachu bylo v minulosti také přirozenou metodou, jak zachovávat ve společnosti nějaký řád. Kdyby už v minulosti lidstvo tuto emoci bylo schopno vypnout, pravděpodobně by to vypadalo jinak. Jen si představte, běžného člověka tehdy odrazovalo od páchání „špatných skutků“ právě to, že mohl být dostižen a popraven. Dnes naopak vyhlídky dlouholetého vězení na stále dost lidí působí preventivně a je to právě díky strachu. Sice to poslední dobou vypadá, že ono vězení již není odstrašující dostatečně, což je asi pravda. Je to právě strach, který nám zabraňuje dělat různé věci, někdy se to může označovat jako pud sebezáchovy, ale i to je v podstatě jen jiná forma strachu.
Pokud bychom dnes vypnuli strach v našich hlavách, stali by se z nás nebezpeční jedinci, kteří se nezastaví před ničím. Ať už by to byl hazard s vlastním zdravím, tak by se také mohlo jednat i o aktivity, které by přímo ohrozily druhé. Ostatně, jak dnes vypadá to, když se ničeho nebojí, je vidět v Rusku. Takoví lidé, pokud jsou v nejvyšších místech, pak mohou ohrozit fungování celých společenství.
Zdravým opakem strachu je pak odvaha, kdy v rozumné míře je strach překonáván. Zde bych ještě rád doplnil, že všeho moc škodí, a přiměřené množství strachu je důležité pro správné směřování společnosti a jedince. Stejně je tomu i u odvahy, kdy správná hladina je protipólem strachu. Bez odvahy by nebylo pokroku.
