Článek
Calhounův Experiment
Psal se rok 1968, když se slavný vědec John B. Calhoun zaspekuloval, jak by se asi mohla vyvíjet lidská společnost. Vytvořil proto ideální podmínky pro život, kde jedinci měli neomezený přístup k potravinám i vodě. Byla zde i absence nějakých predátorů a měli k dispozici léky v případě potřeby. Z počátku se vše dařilo, zhruba každý 55. den se populace zdvojnásobila. Vše se ale kolem 315. dne změnilo, kdy se chování ve společnosti změnilo. Změnilo se natolik, že postupem času populace vymřela. Jelikož jej toto fascinovalo a přineslo to zajímavé poznatky, rozhodl se experiment zopakovat hned několikrát. Vždy tyto experimenty probíhaly totožně, alespoň z počátku, a to zhruba až do onoho 315. dne, kdy nastal zlom. V jednom experimentu se u samců zvýšila agrese, stávali se apatickými. Dokonce agrese vyvrcholila tím, že jí uplatňovali i vůči svým potomkům, a samice přestávaly být schopné své území a potomky chránit. V jiných případech naopak vzrůstaly případy homosexuality. Jindy se naopak někteří poražení snažili místo opustit, což vedlo k izolaci, nebo se objevil a rostl kanibalismus.
Co tedy bylo vždy příčinou kolapsu společnosti? Někdy to byla apatie. V myší společnosti se vždy objevili tzv. privilegovaní jedinci, a ti zbytku dávali najevo, že se privilegovanými nestanou nikdy. A ti tak postupně rezignovali. Někdy se ale objevila přílišná agrese v kombinaci se sobeckostí. Ta se právě projevovala tak, že jedinci pečovali primárně sami o sebe, na úkor druhých, často i svých potomků. Tito jedinci přestali mít zájem o páření, jen jedli, pili a pečovali právě o sebe. Někdy zase docházelo k izolaci jedinců a jejich vyloučení ze společnosti. Někdy naopak plachost jedinců bránila v obstarání si potravy, protože vždy raději počkali, až se nakrmí ostatní. Všechny ale mají společné rysy, a tím je právě dlouhodobý stres.
Ti, co mohli o tomto experimentu slyšet nebo číst, jistě mohou spatřovat do jisté míry podobnosti s lidskou společností. Když se v článku o nízké porodnosti uvádělo, že mladí nechtějí potomky kvůli změnám klimatu, pročetl jsem si velmi zajímavé komentáře. Rozhodl jsem se tedy nad tímto experimentem a jeho podobností se světem lidí, trošku zamyslet.
Podobnost s naším světem
Agrese a násilí - v minulosti poměrně běžný jev i u nás, vždyť naší planetu provázelo nespočet válek, potyček a konfliktů. Ale jako se vyvíjí znalosti, technologie, dovednosti lidí samotných, člověk by očekával, že i mentalita lidí se bude vyvíjet lepším směrem. Bohužel tomu tak není. Stačí se podívat na to, co se stále děje ve světě. Na jedné straně se válčí, jinde se válčí, někde se naopak zase vraždí, střílí se na různých veřejných místech, nebo se naopak šikanuje ve školách, v práci a podobně. Proč, když je dnes rok 2025, toto primitivní myšlení je v nás tak hluboce zakořeněno?
Sobeckost, ztráta socializace, izolace, to jsou také aspekty, které dnes lze ve velkém pozorovat. Kdysi dávno nebyly možnosti zábavy ani zdaleka takové, jako je tomu dnes. A tak lidé mnohdy přistupovali k tomu jedinému, co mohli považovat za zábavu. Výsledkem pak mohly být rodiny, kde se rodilo i X dětí. Naproti tomu dnes, kdy jsou možnosti zábavy téměř neomezené, lidé mnohdy upřednostňují právě další formy, jak trávit volný čas. S technologickým pokrokem se bohužel častěji stává, že dochází i k izolaci jedinců, a ti se uchylují do online světa.
Poruchy chování, ztráta rodičovských rolí, i to se v poslední době rozšiřuje a ukazuje jako problém. Za poruchami chování může stát opravdu mnoho věcí, ať už vlivy stresu, genetiky, či nějaké choroby / poruchy. Ztráta rodičovských rolí se také ukazuje, neboť poslední dobou roste počet lidí, kteří nejsou schopni rozpoznat, jakého jsou pohlaví. Jak pak mají vychovávat děti?
Stres - podle mě nejvýznamnější faktor toho celého. Z mého pohledu, největším škůdcem lidstva je lidstvo samotné. Je totiž prokázáno, že nadměrná míra stresu může mít vliv na vznik mnoha různých nemocí a potíží. A co může stresovat člověka víc, než současný systém? Mnoho lidí již nemá šanci dostat se mezi ty tzv. privilegované, a mnoho již rezignovalo. Dále, současný systém peněz, kdy jejich dostupnost není rovnoměrně dána, a náklady na život se běžným lidem neúměrně zvyšují bez naděje na zlepšení, je do jisté míry také frustrující. Něco jiného ale je, pokud je člověk zdravý, nemá žádné překážky k dosažení úspěchu. Bohužel stále je v naších nitrech zakořeněno, že musíme fungovat v systému „něco za něco“, což znamená „práci“ či „službu“ za „peníze“ a ty následně směníme za to, co chceme nebo potřebujeme my. Lepší systém bohužel zatím není, a mám obavu, že pokud se nestane něco velmi dramatického, nic se nezlepší.
K zamyšlení
Je pravdou, že nelze úplně srovnávat společnost myší a společnost lidí. Přeci jen, myši nevynalezly atomovky, běžně myši neporušují svá společenská pravidla a jsou mnohem soudržnější než člověk. Přes to si ale dovolím poznamenat, že i naše společnost pomalu spěje ke kolapsu. Buď se naše společnost včas poučí a nastaví jasná pravidla pro soužití všech, nebo budeme čelit podobným problémům, jaké vidíme například v sousedním Německu. Právě tam se ukazuje, že pokud přichází lidé z odlišných kulturních prostředí a neprobíhá dostatečně účinná integrace ani respekt k základním hodnotám společnosti, vzniká napětí a postupné vytrácení původních norem. Nejde o otázku původu, ale o schopnost vytvořit prostředí, kde bude platit jeden metr pro všechny. Může také nastat jistý zlom, a lidstvo, jako takové, zanikne. Dovolím si ještě takový apel na politiky, dopustili byste, aby se vaše budoucí dcery a vnučky musely dramaticky přizpůsobit novým společnostem, které nerespektují hodnoty, na kterých byla ta naše vystavěna?
