Článek
Od června 2026 budou mít zaměstnavatelé novou povinnost, a tou je, že musejí zveřejňovat informaci o průměrné mzdě na stejné nebo podobné pozici, a i zároveň informaci, které pohlaví pobírá kolik. Je to opravdu takový problém? Pojďme se na to společně podívat.
Pokud člověk zjístí, že bere méně, než je průměr ve firmě, pravděpodobná reakce bude, že se naštve a začne být nevraživý vůči kolegům. Je to ale jen a jen jeho problém. Může totiž zajít za svým šéfem, a slušně se může zeptat, co může udělat pro to, aby dostal přidáno. Je ale obecně známo, že přidáno spíše dostanou ti, co jsou proaktivnější, snaživější a dělají věci nad rámec. Rozhodně to neznamená, že přidáno dostane ten, kdo nehne ani brvou navíc, kdo si tzv. odkroutí „svoje“ a jde domů. Všechno toto dává nadřízeným prostor pro zvyšování mezd či nějaké vyšší ohodnocení.
Pokud se ale bavíme o tom, že za stejnou práci dostane žena méně, než muž, pak už je to samozřejmě jistá forma diskriminace, a ta je u nás nepřípustná. Ovšem dokázat něco takového by bylo prakticky složitější. Osobně jsem pro to, aby byla rovnost ve mzdách a platech. Vždyť je jedno, jestli se bavíme o chlapovi nebo ženě, oba jsou schopni svojí práci zvládnout stejně, dobře a za stejný čas. Teď se samozřejmě nebavím o tom, že máme přirozeně povolání, které je vhodné pouze pro muže nebo ženy. Už jste v prestižním hotelu viděli na recepci sedět stabilně chlapa, nebo jste viděli třeba ženu makat tvrdě na stavbě?
V článku zaznívají i názory, že to přinese jen další byrokracii. Podle mě, informace o průměrné mzdě nemůže být až tak velká byrokratická zátěž, ale souhlasím s tím, že je třeba podnikatelům trochu ulevit. Pojďme třeba zrušit nesmyslné nařízení o tzv. neutralitě pohlaví, kdy není možné inzerovat nabídku práce ve smyslu sekretářka, nebo asistentka.
Zpět ale k informacím o mzdách. Člověk, který nastupuje, může získat lepší vyjednávací podmínky, ale taky nemůže očekávat při nástupu bůhví co. Další věc, kdy si možná mnoho ldií myslelo, je to, že se dozvíme, kolik berou flákači, práskači, či jmenovitě někteří kolegové. Tohle opravdu nehrozí, zmíněné nařízení má úvádět pouze průměr např. v korporátu. Některé firmy dnes mají na stejných pozicích širší spektrum odměňování, např. 2-4 varianty mzdy na stejné pozici, kde jsou zohledněny třeba zkušenosti a další aspekty, které zaměstnavatel zrovna sleduje.
A co teda dělat když zjístím, že beru míň? Jednoduše se nad sebou zamyslet, jak se chovám v práci, jak se stavím k úkolům nad rámec, či jestli vyřvávám na kolo jak jsem naštván že musím být přesčas? Dále, jak se snažím na sobě pracovat? Pokud nic z toho nestačí, nejlepší je zajít za nadřízeným, a zeptat se na rovinu, co mohu udělat, abych dosáhl na vyšší mzdu. Pokud nebude nadřízený ochotný, pak už nezbude nic, než si najít novou práci. Nikomu nikdo a nic nebrání práci změnit, nebo založit vlastní firmu, činnost.
Nesmíme zapomínat, že češi jsou bohužel národ závistivý, ale myslím, že se v tomto případě jedná o změnu k lepšímu, je zde i příležitost, a konec konců, každý člověk má stejné možnosti, jak se uplatnit, jak na sobě pracovat. Berme tuhle změnu jako něco, co nám může pomoci, a nehledejme za vším hned problémy.
