Článek
Snad proto, že slavné budovy po obou stranách Vltavy důvěrně znám, zdálo se mi, že nový pohled z vody mě nemůže překvapit. Díky dceře a jejímu příteli, kteří nám s manželkou koupili poukaz na tuhle plavbu jsem poznal, jak jsem se mýlil.
Jan Hus a jiné lodě
Vlastně už to začalo procházkou po nábřeží. Sympatické malé lodičky s názvy jako Mistr Jan HUS, anebo Puškvorec odkazují na český humor a ty velké až obří s názvy vznešenými rezonují s majestátností Pražského hradu a dalších slavných staveb, tyčících se nad Vltavou. Lodě nejen v Praze nemají jen čísla jako autobusy. Mají i jména, která dodávají vodě kolorit a atmosféru.
Nalodění
Na jedno z těch majestátních plavidel jsme se nalodili z Dvořákova nábřeží u Čechova mostu. S panáčkem becherovky v ruce, což byl welcome drink, nás číšník, který připomínal Itala, usadil u stolečku pro dva po levé straně. Objednali jsme si láhev růžového a pozorovali, jak se loď pomalu zalidňuje. Zdálo se, že zůstane poloprázdná, ale jen do okamžiku, kdy ji zaplnila výprava amerických důchodců, vedená českou průvodkyní s deštníkem.
Vyplutí
Vypluli jsme přesně ve dvanáct hodin, tiše a takřka nepozorovaně, podobně jako když se dá do pohybu okolní krajina, zatímco sedíte ve vlaku. Na nábřeží panoval ruch velkoměsta, na řece překvapivý klid – Praha se najednou proměnila v panoramatickou kulisu. Podpluli jsme prvním mostem, loď se otočila a namířila si to proti proudu. Motor sotva zamručel, na zádi se zvířila voda a svět zpomalil. Mosty už nebyly překážkami v dopravě, ale kamennými branami. Náplavka přestala být místem, kde se běhá, jezdí na kole anebo popíjí drink, ale stala se divadlem, v němž každý hraje svou roli.
Podplout Karlův most
Nad hlavou přecházejí tisíce lidí, zatímco vy kloužete pod jejich kroky. Ti nahoře ani netuší, že zespodu vypadají trochu jako postavy z loutkového divadla. Při pohledu zdola člověk ocení mostní oblouky a zajímavý je pohled na mostecké věže i barokní sochy z nového úhlu. Kromě Karlova mostu je během plavby k vidění majestátní Rudolfinum, romantický ostrov Kampa, který odděluje od Malé Strany umělý mlýnský náhon Čertovka. Již z dálky se leskne zlatá koruna střechy Národního divadla, vychutnáte si Tančící dům v širším kontextu historických budov, a pod Vyšehradem si vzpomenete na Šemíka.
Jak funguje zdymadlo
Pro mnoho cestujících je průjezd zdymadlem největším zážitkem celé plavby. Princip je překvapivě jednoduchý: Loď vpluje do uzavřené úzké komory, takže cítíte chlad kamenné stavby a vlhko vodních řas. Pak se zavřou mohutná ocelová vrata a otevřou ventily. Podle směru plavby se voda buď napouští, nebo vypouští. Hladina v komoře se pomalu vyrovná s úrovní řeky na druhé straně jezu. Otevřou se druhá vrata a loď pokračuje dál. Celý proces trvá asi 15 až 20 minut. Unikátní pražská plavební komora zvaná Smíchovské zdymadlo překonává dva jezy najednou, a to jez Šítkovský a Staroměstský. Vystoupá nebo poklesne při tom bezmála o dva a půl metru. Většina turistů, kteří se plaví po Vltavě, netrpělivě čeká na Karlův most nebo na panorama Pražského hradu. Jen málokdo ale tuší, že jedním z nejzajímavějších zážitků celé plavby bývá možná právě průjezd Smíchovským zdymadlem – technickým dílem, které už více než sto let umožňuje bezpečnou plavbu historickým centrem Prahy. Současnou podobu získalo Smíchovské zdymadlo v letech 1911 až 1922 podle projektu inženýra Františka Sandnera při rozsáhlé regulaci řeky. Celý lodní kanál je dlouhý přibližně 175 metrů a byl citlivě zasazen mezi Dětský ostrov a Janáčkovo nábřeží. Stavitelé využili přirozeného tvaru ostrovů a vytvořili dílo, které dodnes téměř beze změn slouží svému účelu.
Historie výletních plaveb v Praze
První pravidelné parníky se na Vltavě objevily v polovině 19. století. Roku 1865 vznikla Pražská paroplavební společnost, která začala provozovat pravidelné osobní plavby. Parníky tehdy nesloužily jen turistům – představovaly běžný dopravní prostředek do Podolí, na Zbraslav, Mělník nebo později ke Slapské přehradě. Ve 20. století se plavby postupně proměnily z dopravní služby v turistickou atrakci. Dnes vedle historických lodí plují moderní nízkoemisní nebo zcela elektrické lodě s panoramatickými prosklenými salony. A co je na tom nadčasového? Z paluby si člověk uvědomí, že řeka není jen kulisou historického centra, ale je i jeho hlavní osou. Praha se z vody neukazuje jako soubor jednotlivých památek, ale jako město, které po staletí rostlo kolem Vltavy. A průjezd zdymadlem připomene, že Vltava není jen romantická řeka, ale taky technicky důmyslně spravovaná vodní cesta.
Přistání
Když loď po dvou hodinách znovu přirazila ke břehu, ozval se známý ruch velkoměsta. Tramvaje zacinkaly, auta se rozjela a lidé se opět ponořili do svých povinností. Jen nám připadalo, že se Vltava potichu usmívá.
Zdroje:
Prague Grand Cruise | Prague-Boats.cz
