Z neznámého archivu: korespondence J. B. Foerstera a J. Zmeškala

V hudebních dějinách se často setkáváme se slavnými jmény – a pak jsou tu jména, která zná jen úzký okruh znalců. Josef Bohuslav Foerster patří mezi ty první, Josef Zmeškal spíš mezi ty druhé. Přesto je jejich společný příběh cenným svědectvím o přátelství, víře, hudbě a neúnavné editorské práci. Nedávno objevená korespondence obou mužů otevírá okno do světa, kde si lidé psali dlouhé dopisy plné úcty, starostí i radosti z hudby.

Josef Zmeškal (1885–1943) byl katolický kněz, pedagog, prefekt1 a ředitel Arcibiskupského semináře2 v Kroměříži. Kromě duchovní služby byl vynikajícím hudebníkem, editorem a ředitelem kůru sv. Mořice. Se svým studentským sborem a sborem Moravan uváděl duchovní skladby nejvýznamnějších českých skladatelů, pořádal koncerty a pro svou sbírku Offertorií a Graduálií3 získával cenné skladby, mimo jiné i od Josefa Bohuslava Foerstera. Byl autoritou, na kterou se obraceli umělci z celé země. Přítel světového varhanního virtuose Bedřicha Wiedermanna, Valentina Šindlera, sólisty opery v Brně, Eduarda Treglera, hudebníka a pedagoga a mnoha dalších.

Josef Bohuslav Foerster (1859–1951) byl skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik. Jeho dílo zahrnuje chrámovou hudbu, písňové cykly, opery, orchestrální i komorní skladby. Byl hluboce věřícím člověkem, proslul jemnou lyrikou a duchovní hloubkou. Přátelil se s řadou osobností – mezi nimi i Gustavem Mahlerem – a korespondoval s mnoha přáteli po celý život. Josefa Zmeškala poznal v roce 1937 a ten stal se jeho největším moravským přítelem a druhem.

Prohlubující se přátelství se neslo v duchu vzájemné úcty a respektu, který pozvolna přecházel i do osobní roviny. Foerster se postupně Zmeškalovi svěřoval se svými starostmi a trápením jako knězi a zpovědníku. Brzo poznal, že je také hudebním odborníkem na slovo vzatým a do jejich korespondence se začal vkrádat odborný tón. Oba muži si vyměňovali nejenom pozdravy, ale Foerster začal Zmeškalovi posílat hudební nápady a ochotně přijímal i kritické poznámky. Zmeškal se velmi dobře vyznal v chrámové tvorbě a ve své době učinil z malého moravského města místo, kde se v premiéře uváděly skladby významných českých skladatelů. V těžké době pro národ, v roce 1939 jeho hudební produkci přenášel do českých domovů i český rozhlas.

J. B. Foerster i J. Zmeškal byli oba přesvědčení zastánci ceciliánské reformy v duchovní hudbě a sdíleli společné názory na význam chrámových sborů pro duchovní rozvoj člověka. Jejich vztah vyvrcholil v roce 1940, kdy Foerster daroval Zmeškalovi novou mši „Missa in honorem sanctissimae trinitatis“. Zmeškal toto dílo přijal s povděkem, ale navrhl skladateli několik úprav. Po vzájemné diskusi byly změny umělcem přijaty a celá mše se Zmeškalovou úpravou byla vůbec poprvé představena publiku v květnu 1941 Zmeškalovým sborem4 v Kroměříži. To byla velká pocta a také o brilantním provedení velkého díla referoval tehdejší tisk. Foerster byl v té době velmi známý umělec, řadící se po bok jménům jako byl Gustav Mahler nebo Leoš Janáček (se kterými se také velmi dobře znal), dokonce byl pověřen vedením České akademie věd a umění. V listopadu 1945 mu byl jako prvnímu českému hudebníkovi udělen titul národní umělec. Zmeškal byl a zůstal skromným knězem, učitelem a zpovědníkem, který však měl pro svoje charakterové vlastnosti a odbornou erudici pro velká jména uměleckého světa magickou přitažlivost.

Velké přátelství, osobní a umělecké bylo přetrženo Zmeškalovou náhlou smrtí v roce 1943. Několik let předtím se léčil s leukémií a pohnutá doba okupace jeho zdraví podlomila definitivně. J. B. Foerster byl po roce 1948 komunisty odsunut do pozadí. Jeho tvorba duchovní hudby se nehodila do koncepce ateistického státu. S tezí „svět patří nám“ Foerster nesouhlasil, protože byl přesvědčen, že svět patří Bohu. Avšak osobu jeho významu nemohli tvůrci nového světového řádu ignorovat úplně. Dnes ho známe jako umělce nepopiratelných kvalit, který sice nedosáhl mezinárodního věhlasu, ale celou svoji tvorbou oslavoval ryzí češství a moravanství.

Foerster a Zmeškal byli každý jiný – jeden světoznámý skladatel, druhý skromný moravský kněz a editor. Spojovala je hudba, víra a schopnost spolupracovat bez rivality. Jejich dopisy dnes připomínají, že opravdové přátelství může vyrůst z hlubokého respektu a společného cíle. V době, kdy kultura čelila válce a nejistotě, dokázali tito dva muži vytvářet prostor pro krásu, která přetrvala i po jejich odchodu.

Dochovaná korespondence Foerstera Zmeškalovi pochází převážně z let 1937–1943. Zpočátku šlo o zdvořilé pozdravy a poděkování za pohostinnost v Kroměříži. Postupně se však jejich dopisy staly prostorem pro důvěrné sdílení uměleckých plánů, názorů i osobních starostí. Zmeškalovu korespondenční pozůstalost shromáždil po jeho smrti v roce 1943 profesor PhDr. Otta Fric, kroměřížský učitel a hudební vědec. Pátral take po Zmeškalových dedikovaných rukopisech českých skladatelů5, ale bohužel bez úspěchu. Celou korepondenci uložil a po celý svůj život se k ní již nevrátil. Zůstala ztracena v soukromých rukou až do počátku 21. století. Poslední, kdo ji měl možnost vidět, byl vynikající hudební teoretik Dr. B. Štědroň, který její výňatky použil ve svém nevelkém díle J. B. Foerster a Morava v roce 1947. Od té doby se dopisy Foerstera Zmeškalovi postrádaly. Fond korespondence byl držiteli vrácen a autor tohoto článku má dnes jedinečnou možnost ji zpracovat a seznámit s jejím mnohdy překvapujícím obsahem veřejnost.

Foerster navštěvuje Kroměříž a seznamuje se městskou honorací a významnými lidmi z okruhu Zmeškala. Známý archivář Dr. Breitenbacher jej provází sály zámku a seznamuje ho s obsahem slavného hudebního archivu. Korespondence obou mužů získává postupem času důvěrný tón. Zpočátku Foerster používá oslovení „pane profesore“, které časem ustupuje přátelskému „carissime“.

Skladatel také vyjadřuje úctu nad osobním zapojením Zmeškala a chlapců Arcibiskupského semináře při mobilizaci na obranu republiky v roce 1939. Čteme i jeden z mála umělcových komentářů doby, protože k politickým problémům se v dopisech nikdy nevyjadřoval.

„„…plně chápu bolestné prožívání těch těžkých dob, jež přinesly tak neočekávané věci a změny.“

I přes těžkou dobu jej neopouštěl mírný optimismus.

„…doufám, že Pán Bůh je s námi, a proto nepatřím k malověrným.“

Kolem roku 1940 si oba již vyměnují nejenom informace z rodinného kruhu, ale diskutují i umělecké, hudební nápady. Foerster posílá v roce 1939 Zmeškalovi svoji skladbu, kterou se sborem nacvičí a provedení je tak brilantní, že ji vysílá i český rozhlas.

„Buďte ujištěn naší láskou a vroucně pozdraven. Nejoddaněji Vaši Foerstrovi. Všem milým přátelům kroměřížským srdečný pozdrav.“

Skladatel v roce 1940 posílá Zmeškalovi svoji novou práci, mši Missa in honorem sanctissimae trinitatis. Kroměřížský kněz posílá umělci několik návrhů na změny v partituře, které Foerster s respektem přijímá.

„Kladu ji dnes ve Vaše ruce, jako chudý důkaz své lásky. Jste první, jenž pozná takto moji práci, která chce být než modlitbou a meditací a sloužiti k povznesení srdcí i duší, jež ji budou vnímati“, píše skladatel do Kroměříže.

Okupace příliš nepřála ani umělecké tvorbě, ba ani zdraví obou mužů. Zmeškalův zdravotní stav se rychle zhoršoval a v roce 1943 náhle umírá. Foerster věděl o přítelově smrtelné chorobě, ale nepřipouštěl si vážnost stavu.

Poslední slova, která kdy svému příteli, knězi a hudebníkovi Zmeškalovi napsal, znějí: „Má paní i já tiskneme Vaše ruce, příteli z nejdražších, a těšíme se na shledání. Vždy Váš Foerster.“

Zmeškalův nově nalezený archiv6 není jen svědectvím o vztahu dvou umělců, ale také cennou reflexí atmosféry první republiky. Přivádí zpět do povědomí zapomenutého sbormistra, jenž se navzdory své skromnosti těšil respektu a uznání předních osobností hudební scény.

1/ Prefekt měl na starosti skupinu chlapců, dohlížel na jejich přípravu na vyučování, trávil s nimi volný čas a měl podíl na jejich duchovní formaci. Zastával roli dnešního vychovatele. Pro pedagogy Arcibiskupského semináře to bylo o to náročnější, že obvykle měli obě role zároveň - učitele i vychovatele.

2/ Arcibiskupský seminář vznikl v Kroměříži z podnětu arcibiskupa Fürstenberga v druhé polovině 19. století. Přijímal chlapce především z venkovských rodin od 12 let. Chlapci měli zprvu tzv. domácí vyučování, po roce 1910 se k semináři přidružilo církevní gymnázium. Cílem byla duchovní formace chlapců a příprava na případné studium na bohosloveckých fakultách.

3/ Graduálie -liturgické knihy, obsahující zpěvy gregoriánského chorálu, včetně graduálie, používané při mešní liturgii. Oproti kancionálu graduál zachycuje především zpěvy na oficiální liturgické texty a v menší míře může obsahovat např. lidové písně s náboženskými motivy.

Offertorie jsou liturgické zpěvy při přinášení obětních darů

4/ Josef Zmeškal měl povinnost řídit chlapecký pěvecký sbor, složený ze studentů Arcibiskupského gymnázia a semináře. Sbor vystupoval při slavnostních příležitostech, nacvičoval skladby významných skladatelů a doprovázel sloužené mše svaté v Kroměříži. Zmeškal spolupracoval se sborem Moravan, řízeným Eugenem Třasoněm i z Pěveckým sdružením moravských učitelů.

5/ Zmeškal během života získal řadu rukopisů skladeb významných umělců, Foerstera nevyjímaje. Po rukopisech pátral PhDr. Fric hned po Zmeškalově smrti, ale bezúspěšně. Je pravděpodobné, že jsou dnes součástí sbírek Zámeckého hudebního archivu v Kroměříži, protože archivář a zámecký knihovník, profesor Breitenbacher ještě před svojí smrtí převedl část sbírek notopisů kůru sv. Mořice, kde Zmeškal působil, právě sem.

6/ Podrobné studie z nově objeveného archivu ( korespondence Zmeškal- Foerster a Zmeškal - Wiedermann naleznete zde:https://www.agkm.cz/skola/historie/historicke-kalendarium.html

Národní politika, roč. 37, 1919

Hudební listy, roč. II, 1885

Našinec, roč. 76, 1940

Našinec, roč.77, 1941

Štědroň, B.: J. B. Foerster a Morava. Rovnost, Brno 1947

Ondráček, L.: Kapitoly z dějiny moravské církve. AG, Kroměříž 2014

Fojtíková, J.: Pozůstalost J. B. Foerstera. Musicalia 1-2, 2010

Český hudební slovník osob a institucí, Centrum hudební lexikografie,

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, online: https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/

https://www.agkm.cz/skola/historie

Archiv Josefa Zmeškala, fond A/ J. B. Foerster, soukromě vlastněno