Článek
Depresivní pozadí: vznik identifikace nemoci
Již v roce 1996 vydala Světová zdravotnická organizace zprávu, podle níž je deprese čtvrtou nejčastější příčinou výrazně snížené kvality života. Dá se tedy říci, že deprese se stala světovou epidemií gigantických rozměrů. Již v roce 1896 psychiatr s nepěkným jménem Kraepelin vytvořil termín mánické deprese. Spolu s dementia praecox. Podle něj byly obě tyto nemoci projevem degenerace mozku. Dnes je deprese bez manických projevů známá jako unipolární deprese. Sám Emil Kraepelin si všimnul, že se na rozdíl od dementia preacox (dnes schizofrenie) mohou pacienti s depresí zotavit. Bohužel definice deprese jakožto nemoci vyplývající z neurologického podkladu, z poškození mozku, se v psychiatrii ujala. Cesta k tomu nebyla nějak dlouhá. Následkem jedné vraždy, kterou spáchal známý milionář Harry Thaw byla v roce 1907 v USA odbornými kruhy prohlášena jako motiv vraždy právě její sesterská diagnóza: dementia praecox. Ačkoliv skutečným motivem vraždy byla zřejmě žárlivost, psychiatři tehdy zřejmě cítili potřebu krýt známého milionáře. Z toho plyne poučení, na diagnózy, které vyplývají ze špatných pohnutek a záměrů si dejte pozor.
Léčba deprese není tak bezpečná, jak byste si mysleli
Deprese byla diagnostikována v mozku a vzhledem k tomu, že se kolem ní vytvořila aura neprostupnosti, byly pro její řešení použity také invazivní metody, jako je elektrokonvulzivní terapie. Ve zkratce jste dostávali přímo do mozku elektrické šoky. Tato terapie se kupodivu používá dodnes. Asi někdo potřebuje prodávat ECT přístroje. O této terapii se totiž v odborných kruzích šušká mnohé. Buď jej psychiatři vychvalují jako „penicilín psychiatrie“ nebo jako „metodu, která poškozuje mozek“. Můžete si vybrat, co vám osobně vyhovuje. Na mozku se to stejně projeví.
V podstatě většina současných léků na psychické nemoci vznikly jako léčba pro úplně jiné nemoci. Na základě jejich vedlejších efektů byly použity a zdokonaleny právě pro schizofrenii či depresi. V podstatě mají psychiatři jednu základní teorii, jak deprese vzniká. Hledají chybu ve spolupráci neuronů mezi sebou a v chybné „práci“ mozku s látkou, která se jmenuje serotonin, nebo jinak hormon štěstí. Jejich hypotézy však zůstaly pouze hypotézami. Hypotéza je totiž pouze vědecký předpoklad, ne fakt. Všichni ti, kteří tvrdí, že deprese je výsledkem nízkých hladin serotoninu v mozku, ať prosím svůj předpoklad prokáží. Všechny vědecké studie, které takovou hladinu serotoninu uvádějí, jsou provedeny na pitevně. Zaživa se dá vaše hladina serotoninu těžko odhadovat. Dá se opravdu jen odvodit z vedlejších projevů. A pak se zpětně odvozuje na depresi. Je to tedy sebepotvrzující teorie, která s realitou má pramálo co společného.
Co naplat, antidepresiva jsou udělána tak, aby na základě těchto předpokladů působila ve vašem mozku a způsobila by vyšší hladiny serotoninu. Jednak se tak děje až po delší době, za druhé mají tolik vedlejších účinků, které právě zpětně depresi způsobují. Tak třeba lidé mívají deprese z toho, že jsou obézní, nebo že mají sexuální problémy, a to vše zase je vedlejšími účinky antidepresiv. Antidepresiva způsobují to, co zase vede k depresi. Chápete tyto souvislosti?
Nemluvě o tom, že dlouhodobé braní antidepresiv může způsobit nevratné změny v organismu jako je trvalé poškození jater, problémy se srdcem a časté nevolnosti. Zdá se vám to jako prkotina oproti tomu, že se budete na chvíli cítit jako v rauši či jako na obláčku? Nebo spíše utlumeně jako když sedává panenka v koutě? Ano, antidepresiva opravdu působí na mozek. Ale tahle logika, že antidepresiva léčí depresi proto, že působí změny v mozku, je poněkud lichá. Podobně působí na mozek alkohol a taky depresi neléčí. Zatímco máte opici, možná se jako na obláčku cítíte, horší pak přijde s rozčarováním ráno. Podobný efekt provází antidepresiva. Je to, jako by vám někdo pro vaše auto předepsal olej, který vám zaručí větší výkon motoru, ale bude ho zároveň poškozovat. Kdo maže, ten jede, však to znáte. Přečtěte si někdy vedlejší účinky u receptů, které berete, a vezměte je vážně. Ruku na srdce, pozorujete na sobě, že máte od té doby šelest na srdci? Máte pocit, že přibíráte na váze a není to tím, že jste milovníci sladkého? Váš sexuální život už dříve nestál za moc, ale teď je to naprostá katastrofa? Hledej šmudlo, hledej…
Jiné metody léčby deprese než chemického typu
B. F. Skinner byl zakladatelem behaviorismu. Směru, který tvrdí, že modifikací vašeho chování získáte ze sebe jiný pocit. Jinými slovy, díky tomu, že se chováte jinak, budete se i jinak cítit. Je pro vás problém chovat se jinak? Američané k tomu mají motto: fake it until you make it. A tak to chápal i Skinner. Pro vlastní nemluvně si vymyslel automatickou kolébku. Psal utopistické romány o tom, jak by bylo krásné žít v přísně kontrolované společnosti. Podle výpovědí profesora Thomase Lawsona, který byl mým vedoucím práce, byly Skinnerovy přednášky na fakultě vrcholem nudy. Účastníci měli buď možnost si zakrýt uši, nebo spát. To trochu přeháním, protože to možné nebylo. Skinner bedlivě sledoval chování svého publika. Vůbec to byl takový control freak, jak říkají Angličané. Problémem je to, že jeho teze se nenápadně dostaly i do klasifikace duševních nemocí. A i Češi je tiše přejali. To jsou ty jejich řeči. Můžeš si za to sám, kdyby ses jen choval jinak. Jasně, a kdyby se choval jinak, tak by se stalo co, když je společnost kolem bezcitná a nevnímavá k problémů svého okolí? Behaviorismus se stal psychologickou vírou a jako taková má i své oběti.
Všímejte si vždy u nějaké myšlenky či přístupu, kdo jej vymyslel a jaké má pozadí. Prvotní testy osobnosti byly do psychologie a psychiatrie přejaty od Hanse Eysencka. Ten měl v sobě obrovské trauma z druhé světové války, jeho válečné zážitky se musely nutně propsat do jeho testů osobnosti. Neexistuje vědecká teorie, která se vznáší někde v éteru a je odtržená mimo osobnost jejího tvůrce. Nebuďte naivní. Něco jako vědecká objektivita neexistuje. Je to jen víra.
Metoda sněhové koule
Dnes je díky aktualizovanému manuálu DSM: Diagnostický a statistický manuál duševních poruch deprese součástí širšího spektra psychiatrických nemocí. Činnosti, které byly dříve považovány za zcela normální jsou dnes psychiatrizovány a do hledáčku psychiatra se můžete dostat i za praktikování nějakého neviného koníčku, jako je lepení modýlků. Musí to však splňovat kritéria naprostého zaujetí předmětem a musíte na tom strávit hodně času. Zdá se, že psychiatři jsou zpravidla morousi, jejíchž údělem je kazit životní radost ostatním. Tak to alespoň vypadá, když si čtete DSM a hromadu nemocí, které najednou začnete okamžitě identifikovat ve svém okolí, ne-li přímo na sobě. Filmový obraz psychiatra, který vlastně dobře zapadá mezi své pacienty na klinice zvláštním projevem a chováním, v podstatě sedí. Když sedíte na psychiatrické židli a vymýšlíte tyto diagnostické fantas magorie, nemůže vás to nepoznamenat.
Všimněte si toho přídomku statistický manuál. Statistika nuda je, má však cenné údaje, zpívá jedna pohádková postava. To je možné, ale statistici vás vidí jen jako číslo v tabulce a nejen to, z pokusů na jiných lidech vyvozují závěry o vás. Nebo jste se snad účastnili nějakého psychiatrického pokusu? No vidíte, a přesto si o vás arogantní statistici a psychiatři myslí, že ví všechno.
Češi v této chemické mánii zašli asi nejdál. Jejich NUDZ neboli Národní ústav duševního zdraví získal ohromné granty ve výši snad miliard korun na nákup drog z Jižní Ameriky a výrobu LSD a místní psychiatři si hrají na šamany. Jak jsem poslouchal přednášku jednoho z nich, opravdu jako šaman působil, tedy spíše jako šamánek. A hodně mu cukalo levé víčko. No víte co…
Psychiatři bojující proti psychiatrickým diagnózám
Archetypálním antipsychiatrem v britské části spektra byl Ronald Laing. Muž, který započal svou psychiatrickou kariéru v britské armádě. Tam si totiž všiml, že někteří vojáci diagnostikování jako psychotičtí pacienti, byli příjemnější na konverzaci než ti, kteří byli považováni za normální. Jak překvapivé, že. Ve svém díle argumentoval tím, že pacienti s psychózou v podstatě reagují na iracionálnost a nesmyslnost okolního světa. Je to v zásadě sebeobranný mechanismus. V podstatě měl pravdu. Ruku na srdce pro ty, kteří vymýšlí současnou psychiatrickou a společenskou politiku. Zavírat lidi do klecí kvůli tomu, že je společnost předtím vypsychovala na maximální možnou míru svým bezohledným chováním, je opravdu nechutné.
Češi v tomto hrají prim, protože pasivně agresivních lidí s iluzorní představou o vlastní skvělé povaze a dobrotě je zde snad nejvíc na počet obyvatel na světě. Důsledkem pasivní agrese obyvatel české kotliny je, že je zde spoustu naměstnané agrese a výsledkem jsou násilné projevy, které Češi nyní musí snášet. Pokud jde o diagnózu osobnosti pachatelů hromadných útoků či vražedných útoků v rodinách z nedávné doby, obraťte se jako na zdroj inspirace těchto činů k páteřní části vlastní společnosti, která si dělá z citlivých lidí dobrý den a z chytrých lidí blázny.
Ronald Laing rozuměl svému řemeslu a chápal psychiatrickou pomoc v širším lidském kontextu. Sám pomohl k vytvoření terapeutické komunity, kde dobře prosperovali lidé, kteří by v českých podmínkách skončili leda v klecovém lůžku jako slepice v klecovém chovu. Jistě, argument zní jasně, pokud vám psychiatr ukáže agresivního pacienta, nemá jinou možnost. Ale já chci vidět to, co této agresi předcházelo. Zpět k pasivní agresi. Podobá se to efektu chuligána, který vás tajně fyzicky týrá, vy se rozčílíte a on k tomu přizve diváky. Kdo je tady potom za zlého, že.
Thomas Szazs byl psychiatr z amerického prostředí, který byl přezdíván antipsychiatrem. Jeho původní kořeny jsou z Maďarska. Když se jej ptali na to, proč s tím nepřišel za svých studií, logicky odvětil, že by přeci nemohl dostudovat. Ve své práci důkladně upozorňuje na zásadní mezery v psychiatrickém uvažování. Tak třeba pokud jde o soudní znalce z oboru psychiatrie, kteří rozdávají dobrozdání či rozsudky nad něčí psychikou až půl roku po tom, co se nějaký trestný čin odehrál, považoval je za pasé. Aktuální psychický stav se totiž může snadno měnit. Thomas napadl samotnou definici duševní nemoci. Protože nemoc je vždy spojena s patologií, v tomto případě patologií mozku. A ta se v psychiatrickém bádání v mozku těchto pacientů jaksi nenašla. Vzpomínáte na hladiny serotoninu?
Nebavíme se tu o lidech s očividným neurologickým poškozením mozku, tam samozřejmě dochází k negativním psychickým efektům. Ovšem argumentovat tím, že máte depresi kvůli neurologickým změnám v mozku, pro toto zevšeobecňující tvrzení chybí jakýkoliv důkaz.
Řešení samotných příčin vašich depresí
Za covidu enormně vzrostla poptávka po antidepresivech napříč celým věkovým spektrem, a především u seniorů. Příčiny můžete hledat někde ve statistikách a můžete pozvat různé odborníky, kteří k vám mohou promlouvat různá sociální moudra o rozdělené společnosti a podobně. Ve své podstatě je to jednoduché. Chovejte se slušně k těm, kteří se slušně chovají k vám. Rodina v tomto není výjimkou. Ignorujte důsledně ty, kteří vás ignorují. Rodina v tom není výjimkou. Nečekejte, že bude efekt okamžitý, pokud máte celý život na hrbu nějaké parazitické jedince či rovnou celou rodinu parazitů. Detox ale přijde hned. Podobně jako u antidepresiv, něco se stane, ve vašem mozku. Bude jinak reagovat na to, co se děje kolem. A pokud nemáte radost, není třeba, abyste něco oslavovali, když na to nemáte chuť. Podobné svátky jako jsou Vánoce často jen slouží k tomu, aby si z vás někdo, kdo vás přes rok neviděl, nakonec mohl sosnout a vystačil si s tím po celý rok. Znáte to, jak na nový rok, tak po celý rok. Anebo jsou to svátky lásky, v takovém případě máte kolem sebe samé milující lidi.
Autor je absolventem oboru aplikované psychologie na University of Derby, v UK. Autor není zaujatý proti použití psychofarmak v odůvodněných případech. Rozhodně však nepodporuje hromadné práškování obyvatelstva, které se stalo díky monolitické víře v psychiatrické teorie a hypotézy a v jejich komerční úspěch veřejným úzusem.
Odpovědi čtenářům k častým dotazům:
Autor nijak neulehčuje duševní utrpení a tryznu hluboce depresivních lidí. Naopak ve svých článcích navrhuje systémová řešení, která řeší samotné příčiny depresivních stavů spočívajících v chybném společenském nastavení. Antidepresiva striktně farmaceuticky vyjádřeno deprese neléčí, v lepším případě pouze utlumují jejich příznaky. Proto se také někteří lidé léčí s depresí mnoho let. Kdyby léky zabraly, nestaly by se deprese jejich průvodním životním jevem. Příčiny depresí je třeba hledat také ve společenském mechanismu zla, které se stává příčinou biochemických dysbalancí v těle společnosti ergo v těle jedince.
K lékařům, které deprese živí (myslím tím pomocí předpisů léků) a vyzývali mne, abych jako nelékař od tématu upustil, mám jedno upozornění. Zabývám se lidskou duší a její léčbou a to je má specializace. Byl bych rád, kdyby se člověk, lékař, který duši zpravidla nerozumí (až na čestné výjimky), zcela ji pomíjí a nereflektuje, a je specializován pouze na řešení fyzických syptomů problémů případně léčení fyzických nemocí nikoliv nemocí duše, zdržel svého odborného soudu v oblasti, které nerozumí. V jistém příměru u hromadných předpisů antidepresiv bez zvážení osobní situace člověka připomíná psychiatr šéfa tabákového koncernu, který rozhodně nechce, aby mu přestaly kšefty a není divu, že mu budou vadit z jeho úhlu pohledu „nactiutrhačské kampaně“, které jen poukazují na prostý fakt, že prostě „Kouření škodí zdraví“ stejně jako antidepresiva poškozují zdraví při dlouhodobém užívání dokonce nevratně. To lékaři moc dobře ví. Podobně jako gynekologové dobře ví, že hormonální antikoncepce škodí zdraví. Proč by po vás jinak chtěli, abyste chodili na pravidelné krevní testy?
Autorovým záměrem je probudit individuální a společenské vědomí vůči duchovnímu a duševnímu zdraví jedince a společnosti. To jsou totiž spojené nádoby. Ve chvíli, kdy dojde k obrodě společnosti, nebude důvodu k řešením témat, které jsou bolestné a jejichž řešení nepřináší žádnou radost. Na zásahy schopného chirurga nemáte žádných stížností, přestože jsou mnohdy bolestné. Přináší však pacientovi značnou úlevu a mohou mu zachránit život, pokud je chirurg opravdu zkušený. Podobně postupuje autor, jeho zásahy mohou být nepopulární, ale byl by rád, kdybyste v nich vnímali dobrou pohnutku a společenskou potřebnost a také je řádně ocenili.
Zdroje:
John F., M.D. Greden. Treatment of recurrent depression.Review of psychiatry 20, 5
David S. Baldwin, Jon Birtwistle. An Atlas of Depression. Informa Healthcare.
Reinecke, Mark A.; Davison, Michael R. Comparative treatments of depression. Springer
Thomas Szasz. The Myth of mental illness.
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nova-epidemie-v-cesku-statisice-lidi-pod-vlivem-tlumicich-leku-40451672
