Článek
Don Bosco, jak se dá z jeho jména odvodit, byl kněz, ale o to nešlo. Možná v dnešní době by byl politik nebo sportovec, ostatně byl v zásadě obojí. Na základě jeho inspirace (sám jej založil) vznikl katolický řád (nebo spíše kongregace, to je řád, který je mírnějšího typu) Salesiánů Dona Boska, který je tak trochu ne-řád. Mniši nechodí v hábitech, vlastně to nejsou mniši, lidé z řádu se plně věnují aktivitám určeným pro rozvoj mladých lidí. Má i svou ženskou obdobu Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice, lidově se jim říká salesiánky.
Představujete-li si lásku jako nějakou limonádu, kterou můžete pít po litrech a pak vám z ní je akorát špatně, tak to opravdu ne. Bosco a láska, to byl spíše hořký bylinný likér, který léčil špatný žaludek. Bosco byl léčitel mezilidských vztahů. Rozhodně však nechtěl skončit jako Kristus na mučednickém kříži. Naopak, žádal Boha, aby mu za jeho aktivitu dal lidské duše. Chtěl mít pod kontrolou svůj svět i svět ostatních. Nepleťte si to s manipulací. To, že vám někdo dává lásku po hrstech, znamená z vaší strany zodpovědnost. Láska není zadarmo ani to není obchod. Láska totiž spíná lásku v duši obdarovaného. A když sám nemá žádný laskavý bod, který se může spustit, zbyde mu v duši jen kráter a propast.
Krátké představení osobnosti Dona Bosca
Apoštol Pavel to dobře věděl, chápal, že aktivita automaticky neznamená opravdový akt lásky. Ve své slavné promluvě říká: „I kdybych nakrmil tisíce, ale neměl bych lásku, stal bych se jen prázdným zvučícím kovem.“ A přesně takový vztah k lidem měl Don Bosco. Pocházel z rodiny, kde bylo jasné, že musí nahradit svého otce. Byl fyzicky zdatný, a tak se pro hospodářství v italských Alpách v místě svého rodiště skvěle hodil. Některé jeho příbuzné jeho snaha se vzdělávat zrovna nenadchla, ale měl štěstí, že byl talentovaný. V osmi letech se naučil číst a psát. A své povolání kněze si vyvzdoroval.
Nešlo mu ani tak o to být knězem, jako tu být pro mladé lidi, kteří v životě ztratili orientaci. A chápal, že tehdy jako kněz může zmoci více. Nebylo to však jednoduché, pátral po ulicích Turína a nalézal zdivočelé chlapce, kteří byli potomci místních dělníků a rozhodně neměli v úmyslu a často ani možnosti žít nějaký uspořádaný a pěkný život. Ale o uspořádanost Janovi tolik nešlo. Přitahoval pozornost chlapců svými akrobatickými kousky a pak spojil příjemné s užitečným. Dal jim vždy nějakou hodnotnou duchovní lekci.
Tehdejší úřady se obávali dětských gangů stejně jako dnes, a proto Bosco koupil pozemek pro své aktivity, kde shromáždil na 500 mladých lidí. A postupně přijímal i dětské uprchlíky, ty děti, které by se jinak na ulici musely poflakovat bez prostředků. Vyděděnce. Zatracence. Dnes po jeho vzoru mají Salesiáni Dona Bosca po celém světě síť center volného času, kde se může zapojit každý mladý člověk.
Boskův „systém“ práce
Don Bosco nazýval svůj systém preventivním systémem. Byl postaven na třech pilířích:
Rozumu - šlo o to, reagovat na danou situaci promyšleně, s vědomím důsledků jednání na daného jedince.
Laskavosti - být spíše empatickým spolupracovníkem, než pánovitě určovat pravidla hry.
Náboženství - vychovatel musí mít hluboký vztah k Bohu. Nebo bychom mohli říct k něčemu, co jej přesahuje.
Co učí přístup Dona Bosca o sociální práci?
Don Bosco měl toto pravidlo:
Bez lásky není důvěry a bez důvěry není výchovy.
František Savojský, muž, podle kterého Bosco pojmenoval salesiány.
Dnešní systém sociální práce není primárně založen na lásce, ale na byrokracii a administrativě, bodech a státní podpoře. Sociální pracovník musí hlavně mít splněné vzdělání ze zákona a pak může být klidně sociálně nezdatný či emočně tupý. Někteří lidé se zabývají sociální prací a učitelstvím z pochybných motivů. Chtějí druhé pořádat, řídit a dominovat jim. A dokonce znám takové, kteří to dělají kvůli penězům. To je přímo v rozporu s tím, co dělal Don Bosco, jeho motivy nevyvěraly z kvalifikace či z potřeby bossingu, ale z láskyplného vztahu.
Pokud bych měl doporučit současné společnosti pozitivní změnu, rozhodně bych zrušil zbytečné admistrativní překážky a byrokratizaci péče o druhé a dal prostor srdci. Pokud tedy ještě hlas srdce uslyšíte v tomto ohlušujícím zkomercionalizovaném zautomatizovaném prostředí.
František Savojský, inspirátor Dona Bosca, k tématu řekl:
Pravá láska nezná žádnou metodu.
Láska je spojena s pevností charakteru
Salesiánský znak, kotva duše, srdce v ohni, vycházející hvězda. Latinský nápis: Da mihi animas, caetera tolle. = Dej mi duše, ostatní si vezmi.
Představa, že laskavý člověk je jakýsi gumák, který se vždy přizpůsobí dané situaci, je naprosto scestná. Naopak láska předpokládá diskriminaci, tedy schopnost si volit danou činnost a vymezovat se vůči činnosti neplodné. Také to neznamená lichotit a vemlouvat se různým charakterům lidí. Tohle Bosco nikdy nedělal. Je zajímavé, že stíhal kromě péče o své mladé poměrně rozsáhlou literární činnost. V roce 1856 to byla učebnice Dějepis italský, kterou chtěla italská vláda zavést do osnov na základní školy. Ale s tím, že změní několik míst v učebnici. To však Bosco razantně odmítl. Vyjádřil se k tomu takto:
„Nebudu otrocky chválit a zbaběle tupit. Jde mi o pravdu a ne o pochvalu.“ Z projektu tedy sešlo. Don Bosco se totiž nikdy nikomu nelísal do přízně, a pokud máte pocit, že laskavý člověk je nějaká rohožka, do které si lidé utírají boty, nebo pohovka určená k tomu, aby se na ní skákalo, velmi se mýlíte.
Laskavý člověk dokáže být i velmi zlý a přezíravý. A to právě k lidem, kteří si lásku nezaslouží. Samotný Ježíš Kristus, vzor všech pravých křesťanů, byl velmi nesmlouvavý a tvrdý k lidem, kterým chybělo srdce. Některé z nich dokonce zbičoval (při vyhnání penězoměnců z chrámu), jiným pravidelně vulgárně nadával a veřejně je dehonestoval (židovské náboženské vůdce, kterým spílal do zmijí a obílených hrobů).
Za svůj život byl Don Bosco jedním z nejaktivnějších sociálních pracovníků. Tak není nijak překvapivé, že je mu přisuzován zázrak bilokace. Znamená to, že byl spatřen na dvou místech zároveň.
Ať už to je pravda či ne, Don Bosco toho za svůj život zvládl opravdu hodně a každý, kdo chce být společnosti užitečný a věnovat se sociální práci, se od něho může mnoho naučit.
Literatura:
Teresio Bosco. Don Bosko. Portál.
https://donboscowest.org/donbosco
