Článek
Exorcismus si lidé v historii představovali různě. Třeba tak, že šli s „kladivem“ na čarodějnice. Často to nebyly žádné čarobáby nebo čarodědci, jen to byli lidé, kteří se od těch ostatních lišili. Třeba tím, že uměli léčit nebo měli nějaké majetky, které se daly snadno uzmout právě obviněním z čarodějnictví.
Exorcismus vs. upalování čarodějnic
Exorcismus, o kterém budu psát, ale není poznamenán natahováním čarodějnic na skřipec, a rozhodně neznamená žádné mučení, které předchází křivé výpovědi. Je to aktivita, která vyhání z člověka démony, již do něj vstoupili na jeho vlastní pozvání. Ježíš mluví o člověku, který si pečlivě uklidil svůj dům, avšak záhy se do něj nastěhovalo ještě více nečistých duchů než jich měl předtím. Čím to? Takový člověk prostě zapomenul na to, naplnit svou mysl a duši něčím pozitivním a dobrým.
Připadá vám šílená scéna, kterou jste někdy viděli v hororu, kdy vymítač, spolu ještě s několika lidmi, musí vší silou i nadlidskou držet nějakou osobu, kterou zmítá démon, ta křičí na všechny strany nadávky a cloumá s sebou jako nějaký blázen? Ale vždyť jste to často vy. Posedlí svými osobními démony. Takhle působíte na ostatní a především na ty, kteří mají dar nebo spíše prokletí vidět zlo.
Jak vznikají démoni
Exorcisté působí i v dnešní době, v různých náboženstvích. Je to fenomén, který je univerzální všem duchovním směrům. Proč? Protože démoni vznikají ze společenského zla, které když se v atmosféře společnosti nahromadí, dosud normální lidé z něj začnou bláznit a celý tento společenský přetlak se valí jako povodeň, která vyplaví všechny nečistoty, na které se lidé dříve vykašlali a nechtěli je řešit.
Tito démoni nepřicházejí odkudsi z pekla nebo z míst esotericky odpovídajících, ale naopak z vašeho nitra. Z pomýlených společenských úzů, z nereflektované kolektivní mysli a pokřivených skupinových pravidel.
Exorcisté v Katolické církvi
Tak třeba Katolická církev má pro své exorcisty přísná pravidla. Exorcistu jmenuje vždy příslušný biskup. Zpravidla to je člověk, který má cit na lidi a měl by umět rozlišit, o co se v jejich případě jedná za problém. Exorcismu také předchází konzultace s psychiatrem či lékařem, aby se odlišily duchovní příčiny od případných duševních chorob.
Vyhánět démona ze schizofrenika? A není vlastně schizofrenie démonskou posedlostí? Něco takového si lidé dříve mysleli. Dnes už si to nemyslí, i když vlastně na příčiny této duševní choroby a mnohých jiných zatím nepřišli.
Různí démoni ve vaší mysli
Jedním z démonů, který aktivně působí právě v místech, které vypadají jako ze žurnálu, ze kterých máte tak nějak divný pocit, ale přitom vypadají krásně jako vystřižené z filmových scenérií TV seriálu Vraždy v Midsomeru, je démon potlačené zloby.
Pokud máte pořád úsměv na tváři a nereagujete nijak na lidi, kteří vás vnitřně vytáčí a štvou, nepochybně se vás týká efekt papiňáku. Jednoho dne či průběžně musíte buď vyletět nebo upouštět páru. A to lidé dělají často na svých rodinných příslušnících či kolezích v práci, zkrátka na těch, kteří jsou jim právě nejblíž, bez rozlišování na koho šíří do éteru démona potlačované zloby.
Jsou to také často lidé, kteří syčí na internetu na druhé přes své zlostné a nenávistné komentáře. Tito jedinci moc dobře ví, že záležitost, kterou komentují, je velmi dobrá, a právě proto si na ní kompenzují svou zlobu z neschopnosti si to vyřídit a vyříkat s lidmi, se kterými si to vyřešit mají, ale nemají na to odvahu, a trpí pocitem, že se mohou schovat za zdánlivou anonymitu internetu.
To, co v takovém případě děláte, je ale zjevné, a vaše karma vás dostihne tak jako tak.
Takzvané řetězové dezinformační emaily jsou takovým přeposíláním démonů potlačené zloby. Chcete jednoho mít doma? Nevyplatí se vám to, varuji vás. Jen to ve vás napěchuje zlost na fiktivního nebo domnělého nepřítele. Raději si to velice rychle vyříkejte se svým skutečným partnerem, rodičem či kolegou.
Nemyslete si, že se všelijakými relaxačními technikami typu bouchání do polštáře nějak zbavíte příčin své zloby. Žádný bojový sport to z vás nevytluče, to musíte vy jít do sebe a vyřešit si své konflikty napřímo se svým okolím.
Takových démonů lítá v naší společnosti mnoho. Třeba démon lenosti, kdy někdo udělá vše pro to, aby za něj udělal to, co má udělat, někdo jiný. Pak vypustí démona lenosti do společnosti jako krakena, který pak pohlcuje všechnu energii lidí, kteří by se mohli věnovat naprosto jiné činnosti, a jen musí hasit, co je nepálí.
Člověk, kterého posedne démon lenosti, svou posedlost různě maskuje, třeba tím, že na druhé machruje. Machrovat je od německého machen, tedy něco dělat. Neustále předstírá, že něco dělá a dává to okatě na odiv. Tím zároveň bere aktivitám druhých vítr z plachet a vytváří tím nechuť u druhých vůbec něco dělat. Takový démon lenosti může ochromit celou společnost co do ekonomické, duchovní a jiné aktivity.
A jak s tímto démonem zatočit? Ukrývá se právě uprostřed zdánlivé aktivity nebo se postaví rovnou mezi aktivitu ostatních, aby se schoval. Hezky na něho ukažte, vytahejte ho za uši, ať je vidět, ať je znát, kdo tu škodí svou pasivitou druhým. A ještě si k tomu hraje na toho, kdo všechno zařídí.
Démon vytěsnění aneb zatajování rodinné historie je další v řadě. Znáte tu situaci, kdy se ptáte svých rodičů nebo babičky či dědečka, jak to tenkrát bylo, a dostanete takovou tu hluchou zpětnou vazbu? Náhle se rozhostí pomalu hmatatelné mrtvolné ticho, napěchované vinou, která je samozřejmě schválně přehozena na vaší stranu. Vy jste se neměli ptát, vy jste do toho neměli vrtat. Přitom se jen chcete dozvědět, co se tenkrát stalo, že se někdo zachoval tak či onak.
Tohle vytěsňování a mazání rodinné historie může připadat někomu zábavné, ale rozhodně nemá vtipné důsledky. Člověk, který žije bez kusu minulosti, bez porozumění svým kořenům, je odkázán na to si věci fabrikovat a fabulovat. A ve fantazii žít nelze. Tento démon pak dál hryže rodinné kořeny, nahlodává vzájemnou důvěru a brání proudění zdravé komunikace mezi jednotlivými členy rodiny.
Pokud žijete v takovéto tabuizované rodině a chcete odhalit vaše rodinná tajemství, nezbývá vám nic jiného než s odvahou zatočit s démonem vytěsnění. Ať to stojí, co to stojí. Klidně si to s někým rozházejte. Ať lítají všechny třísky. Takový démon vám nemá co stát v cestě ke zdravým rodovým kořenům.
Démon studu je specifický démon vytvářený těmi, kteří se věnují ostudným aktivitám. Zahanbení, které by měli cítit oni sami, protože neudělali to, co měli, nebo udělali něco, co neměli, se snaží přehodit na druhé, aby se oni styděli za ně, za jejich ostudnou existenci. Mohou to být třeba rodiče, kteří se celý život raději sami bavili než aby se věnovali zajištění budoucnosti svých dětí, nebo se rádi předváděli na úkor svých talentovaných potomků. Napěchovanou ostudu, kterou si tímto uřízli, chtějí jako obvykle přenést k tíži svých ratolestí.
Zpravidla tento démon napadá právě ty, kteří jsou velmi vnímaví k druhým, ty, kteří by se rozhodně stydět neměli ani se nemají za co se hanbit. Nejlepší způsob, jak se s ním vyrovnat, je ho poslat tam, kde vzniknul. Zpět ke svým odesílatelům a expresně do vlastních rukou.
Staří mniši si byli vědomi těchto démonů a proto na ně měli své masti. Rozhodně se nenechali obloudit někým, kdo je distribuoval do svého okolí či si jimi kompenzoval své nedostatky.
Mniši sloužili jako taková společenská čistička, která tuto špinavou vodu promílala božím savem. Narazit dnes na moudrou mnišskou komunitu je vzácností, a proto leží práce čistění na bedrech vašich, na celé společnosti.
V této oblasti platí pravidlo, nevytvářej bordel a nebudeš muset tolik uklízet.
Každý může být „exorcistou“
Opravdu každý člen společnosti může být tím, který plní exorcistickou funkci. Jednak tím, že si nebude sám žádné démony pěstovat uvnitř a připravovat jim útulný bejvák v duši, a za druhé tím, že bude potírat jakékoliv společenské démony, které se kolem něho jen mihnou. Někdy stačí jen jedna dobře mířená věta. Nedělejte, že z vás dělám nějaké démonobijce, vy moc dobře víte, co jste měli komu říct a neřekli jste to. A přitom stačilo opravdu málo. Hranice mezi dobrem a zlem někdy bývá dost křehká. Tak šup a napravte to!
To, že nevzdorujete zlu a necháváte ho kolem sebe bez povšimnutí projít, automaticky znamená, že jste jeho podporovateli a nemáte se na co vymlouvat, protože když zlo potkáte, potřebuje váš aktivní zásah, a když jste pasivní, znamená to, že jste mu již podlehli.
Nemyslete si však, že neexistují lidé, kteří vám nemohou vidět do duše. Takoví lidé existují. A nejsou to psychologové či psychiatři, kteří spoléhají na testy, které vyžadují dlouhá zkoumání a konzultace s jinými. Známý exorcista Candido Amantini dokázal určit již z fotografie duši člověka a rozlišit, zda potřebuje exorcismus, psychiatra nebo je zcela v pořádku.
Ano, tito exorcisté nejvyšší úrovně jsou vašim démonům v patách. A ví moc dobře, co s nimi děláte a co také udělat s vámi, pokud se nepoučíte.
Jak říká jeden ze známých exorcistů: „Peklo na zemi jste si vytvořili sami.“
Autor je psycholog, religionista a spirituální průvodce
Zdroje:
Coluccia Antonio. Padre Candido Amantini, CP: Rome's Exorcist. 2017. Lulu.
Neubauerová Michaela. Čarodějnické procesy na Jesenicku. 2020. Víkend.
