Článek
Islámští vládci měli pod kontrolou po staletí Španělsko a měli našlápnuto vládnout celému Západu, a kdyby je nakonec z Francie nevykopl v roce 732 n. l. francký vůdce Karel Martel, kdo ví, jak by to s demografií Evropy dopadlo. Místo temného křesťanského středověku bychom tu měli islámský evropský středověk. Ostatně Španělsko bylo pod nadvládou muslimů od roku 711 až do roku 1492! Vezmeme-li v úvahu, že islám založil prorok Muhammad na začátku 7. století, dáme si snadno dohromady, že akční potenciál islámu byl obrovský. Až takový, že se jím dodnes nechá zastrašovat celý svět.
Kde se vzaly takové velké možnosti expanze a nadvlády v islámu?
Důvody se vám mohou zdát banálními a překvapujícími, ale jsou to ty hlavní:
Hygiena
Zatímco se až do pozdního novověku evropská města utápěla ve stokách a výkalech, muslimský svět byl od samotného začátku zaměřen na řešení osobní a společenské hygieny. Základní rituály muslimů, které probíhají několikrát denně, předpokládají důkladnou osobní očistu. A to i na cestách. Muslimští bojovníci tedy vyrazili do světa porazit nejen křesťanství, ale i bakterie a viry. A docela se jim to dařilo.
Na hromadné epidemie jejich armády neumíraly, na rozdíl od těch křesťanských, které si s hygienou nelámaly hlavu. Nejspíš byste nějaké pohromy vyštourali, ale rozhodně ve statistickém srovnání na tom budou muslimové oproti křesťanům v historii co do hygieny o poznání lépe.
Alkohol
Traduje se, že Muhammad zakázal svým souvěrcům pití alkoholu po jedné nezdařené bitvě, kdy viděl, jak zničující efekt má alkohol na muslimské bojovníky. V muslimských zemích se sice potají alkohol také konzumuje, ale rozhodně nemá veřejnou podporu. V tomto bodě znovu vyhrály muslimské armády nad těmi křesťanskými na plné čáře, protože bojovat napití pod obraz se vám prostě nemůže vyplatit. Bez alkoholu jste více při smyslech, i když vám může alkohol otupit strach ze smrti, to ano, ale to je taky všechno. Mrtvý bojovník není armádě k ničemu.
Muslimské armády vyrazily do světa s prohibiční kampaní dávno před protestanty v USA, a vyplatilo se jim to.
Orientace
Modlit se směrem k Mekce vyžadovalo vědět, kde ta Mekka vlastně je. Tedy základní orientaci v terénu a světových stranách. To se rozumí. Není tedy divu, že to byli muslimští vědci, kteří nejvíce rozvinuli obory navigace, astronomie a astrologie. Samozřejmě s využitím všech možných poznatků odjinud. Ovšem pokud jde o praktické užití map a zeměpisu, v tom byli svého času nepřekonatelní. O tom se ostatně přesvědčili i Evropané, když se náhle muslimové zjevili na jejich území a chovali se tam jako doma.
Denní řád
Jedním z největších problémů například u slavné husitské armády (nebo armád vzhledem k rozkolům), byly rozpory v tom, jak žít a čemu věřit. Kdyby se Češi v tomhle tehdy nehádali, mohli s pomocí Jana Žižky a jeho řádu, který pro ně napsal, pokořit celou Evropu. Jenomže jsou povahy svárlivé a rádi si přihnou, a tak se jim to zase nepodařilo. To se však nedá říci o muslimech.
Samozřejmě jsou v jejich světě také teologické rozdíly a hlavní islámský proud se rozdělil na dva, ale pokud šlo o jejich armády, tak tam žádné vnitřní rozpory nebyly. Všichni vojáci táhli za jeden provaz. Oni totiž moc dobře věděli, jaký užitek a řád jim do života přivedl Korán a tak se jím na svých taženích řídili, samozřejmě podle svých možností. Měli však něco, co je spojovalo, a o tom mezi sebou nikdy nediskutovali. A to byl společný denní řád, kdy vstávat, kdy se modlit a vůbec.
Tohle většině tehdejších křesťanských armád prostě chybělo.
Tak vidíte, co všechno může dokázat člověk, který se denně myje, žije střídmě, občas si přečte něco o politické geografii a dodržuje denní řád. To zní hrozně banálně, ale pro většinu Evropanů je takový denní režim dodnes náročný. Nebyl však třeba pro Adolfa Hitlera, a podívejte, kam to dotáhl. Celá Evropa se před ním třásla strachy, stejně jako před islámem.
Zdroje:
Korán
Ruqaiyyah Waris Maqsood. Islam. An Introduction: A Teach Yourself Guide. 2010. McGraw-Hill.
Hussein Fancy, Alejandro García-Sanjuán. What Was the Islamic Conquest of Iberia?Understanding the New Debate. 2023. Routledge.
