Článek
Ježíš se s farizeji často přel. Kdo však byli ve skutečnosti tito jeho protivníci? Zdá se, že nebyli tak daleko od řady těch ctihodných lidí, kteří se každou neděli shromažďují ve vašem kostele, jejich kněží i hodnostářů a těch, kteří se třeba zase někde jinde ve stejném čase schází v prostých evangelických modlitebnách.
Byli to lidé, kteří lpěli na zdání své dobroty, charity a na svém samospravedlivém obrazu. Komická kopie hluboce věřících lidí. Jejich životní tragédie spočívala v tom, že morálním superlativům o sobě samých věřili. Opovrhovali i tím nejmenším hříchem a zároveň zapomněli dělat i ty sebemenší skutky srdce.
Přeli se s Kristem na téma, jestli může o sabatu uzdravovat, zatímco oni sami nebyli ochotni hnout pro druhé ani prstem, pokud tak nebylo stanoveno v Mojžíšově zákoně. Byli extrémně nesamostatní a zároveň obrovsky nadutí. Připomíná vám to něco nebo někoho?
Podívejme se farizejům blíže na zoubek.
Co víme o farizejích z mimobiblických zdrojů
Z určitého pohledu se jevili vlastně jako sektáři. Základ slova farizej v překladu odpovídá synonymu pro sektu. Sekta totiž v originále znamená oddělovat a farizej zase separatista. Byli to lidé, kteří si hráli na čisté a bělostnější než jsou ti ostatní. Oddělovali se svou ceremoniální čistotou od ostatních věřících a od pohanů.
Jejich vliv byl na svou dobu tak velký, že o nich židovský historik Josephus píše:
Jejich vliv na masy je tak velký, že dokonce i když mluví proti králi či veleknězi, ihned si získávají důvěru.
Dá se říci, že to byli takoví náboženští a političtí lobbisté, kterým Ježíš lezl do zelí.
Náboženské názory farizejů
Josephus nám přibližuje farizeje takto. Píše:
Věří, že duše mají schopnost přežít smrt a že ty, kdo žili cudně, a ty, kdo žili neřestně, čeká pod zemí buď trest, nebo odměna: věčné věznění je údělem ničemných duší, zatímco dobré duše budou moci snadno přejít do nového života. Každá duše prý je nesmrtelná, ale jen duše dobrých přecházejí do jiného těla; duše ničemů jsou trestány věčnými tresty.
Podle Josepha byli farizejové zároveň tak trochu fatalisty: „Činí vše závislým na osudu a na bohu. Činy spravedlivé i nespravedlivé záleží prý z největší části na lidech, že však ke všemu i osud napomáhá.“ (Válka židovská, II, 162, 163).
Oni pochopitelně věřili, že budou těmi, kteří v nebi budou hrát prim. Za propadlíky peklu považovali ty ostatní. Ty horší, než jsou oni.
Obal versus obsah
Většina lidí se dnes domnívá, že jim druhý člověk do jejich nitra vidět nemůže. A opravdu jen výjimeční jedinci dokážou prohlédnout něčí okoralou slupku či doslova brnění, které si na sebe lidé navlékají, aby jim jiný člověk neviděl do jejich pohnutek a neposvítil si na to, co uvnitř skrývají.
Farizjeové měli to štěstí, že podle všeho, všech lidských zákonů a dokonce i Božích přikázání, byli naprosto, ale naprosto v pořádku a nedalo se jim vnějškově nic vytknout. Úplní svatoušci. Ale pozor, když činíte dobro ze zlých nebo nevhodných motivů, je to ve skutečnosti zlo. To se vztahuje třeba na lidi, kteří tak rádi přispívají na charity, ale ve svém okolí nikdy člověka, který by to potřeboval, nepodpoří. Leštit si ego a malovat si černé svědomí na bílo se nikomu nikdy nevyplatilo. A farizejové měli zároveň tu smůlu, že potkali Ježíše, který jejich opravdové úmysly a myšlenky dokázal odhalit. A jeho přístup byl natolik účinný, že se jejich jméno navždy zapsalo jako synonymum pro pokrytce.
Farizejové si dávali pozor na ta správná veřejná gesta, která jim dodávala na prestiži. Často se proto modlili na veřejnosti.
Farizeové jsou k sobě navzájem laskaví a pěstují harmonické vztahy s komunitou. Ve své době to byli nejuznávanější náboženští vůdci široko daleko.
Ježíš se však jejich vnějšími gesty nedal oklamat. V Matoušově evangeliu říká:
Běda vám, zákoníci a farizejové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům: navenek vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré hniloby; tak i vy, navenek se lidem zdáte spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nepravosti. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům a zdobíte hroby spravedlivých a přitom říkáte: ‚Kdybychom byli žili v dobách svých otců, nebyli bychom spolu s nimi prolévali krev proroků.‘ Tím svědčíte sami proti sobě, vy jste syny těch, kteří vraždili proroky! Tak tedy naplňte míru svých otců! Hadi, zmijí plemeno! Jak budete moci uniknout odsouzení do pekla?
Mnozí náboženští vůdci by se dnes mohli poučit z Ježíšových slov:
Jednají ve všem tak, aby u lidí vzbuzovali pozornost. Takto si dělají zvláště široké modlitební řemínky a zvlášť dlouhé třásně. Rádi obsazují přední lehátko na hostinách a první sedadla v synagogách, mají rádi, když je na veřejných prostranstvích lidé zdraví a oslovují ‚Rabbi‘. Vy však si nedávejte říkat ‚Rabbi‘, neboť máte jen jednoho Mistra a vy všichni jste bratři
Farizeové trpěli duchovní nákazou, která se projevuje u řady lidí. Jak takové lidi poznat?
Nápovědu poskytuje Encyklopedie náboženství a etiky:
Samospravedliví lidé obvykle mluví, stojí a vypadají, jako by nikdy neudělali nic špatného. Samospravedlivíí jsou také chvástaví a sami se také propagují.
Takových lidí je přeci dnes spousta, a hlavní médium jim poskytují sociální sítě! To je semeniště pokryteckého předvádění lidí, kteří by raději měli mlčet.
Nejhorší na těchto lidech, a odborně se jim dnes říká psychopati, je jejich zdeformovaný sebeobraz. Ježíš o psychopatické mysli versus té normální mluvil prostřednictvím podobenství:
Dva muži vešli do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus se postavil a začal se v duchu modlit: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desátky ze všeho, co získám… Naproti tomu výběrčí daní pokorně uznal své chyby a ukázal se jako spravedlivější než chvástavý farizeus.
Nejenže tito lidé o sobě smýšlí s nosem nahoru, oni velmi kriticky posuzují všechny okolo. Dovedou strávit celé hodiny hledáním chyb na druhých. Tento toxický přístup je dělá nesnesitelnými pro každého normálního člověka.
Podobně farizeové teatrálně předváděli svou zbožnost, ale uvnitř neměli dobré pohnutky pro své konání. Byli to nakonec větší hříšníci než výběrčí daní a prostitutky a právě proto se jejich obrácení Ježíš nevěnoval. Pouze je používal jako exemplární příklad toho, jak to nemá být.
Farizejové versus Ježíš
Farizejové se snažili Ježíše pronásledovat lidově řečeno na každém kroku. Byl totiž jejich přímým ohrožením. Co kdyby lidé následovali Ježíše a přestali se zabývat jejich pokryteckou šou? Co když lidé přijdou na to, že jsou jim tito „vůdci“ neužiteční a jejich přístup je dokonce společensky škodlivý? Přišli by tak o značný zdroj příjmu a hlavně o svou pověst svatoušků.
A tak Ježíše kdejaký farizej zastavil na ulici nebo mu skočil rovnou do uzdravovacího procesu. Zaštiťovali se odvolávkami na Bibli, přeli se s ním a snažili se ho chytit za slovo. Farizejové také hráli roli v jeho odsouzení a následném ukřižování. Čas od času i Ježíš zavítal k některému z nich, ale většinou jen proto, aby ukázal, jak zkaženou hlavu že to mají. Někteří z nich se s ním chtěli setkat, ale pro veřejné stigma, které by jim to mohlo mezi jejich kolegy přinést, tak jako Nikodémovi, to činili pod rouškou noci.
Skutečnosti týkající se farizejů a toho, že se jejich jméno stalo synonymem pokrytectví, by nás měly přesvědčit o tom, že náboženský život rozhodně není o předstírání a svatouškovství. Naopak je o pravé myšlenkové a duchovní reflexi.
Přesně o tom, co farizejům k tomu, aby mohli být skutečnými věřícími, zoufale chybělo.
Zdroje:
Bible, Jeruzalémský překlad.
Josephus Flavius. O starobylosti Židů / Můj život. 2006. Maitreia.
