Článek
Ateisté se zpravidla smějí věřícím, že jim chybí doklady pro jejich náboženské předsvědčení. Bylo by však dobré si uvědomit, že samotní ateisté musí být daleko větší věřící než ti ostatní. K dispozici je totiž více dokladů pro víru v Boha než pro jeho neexistenci. Nebo minimálně je to nastejno, pro a proti jsou vyrovnaná.
Podívejme se na několik aspektů ateismu, které předpokládají notnou dávky víry.
Věda, ateismus versus teismus
Řada ateistů hledá podporu pro svou nevíru ve vědě. Jak je na tom věda s důkazy pro a proti existenci Boha? Na začátku perlička, britský filozof Antony Flew se po mnoho let těšil v ateistické obci vážnosti, protože, jak bylo řečeno v roce 1986, byl nejvýznamnějším kritikem teismu (víry v Boha). Nicméně, v roce 2004 své ateistické vyznání zcela opustil a přiznal:
Vesmír, přírodní zákony i samotný život nemohly vzniknout pouhou náhodou.
Hlavním problémem pro ateismus jsou přírodní zákony. Fyzik Paul Davies se k tématu vyjadřuje:
Věda dokáže velmi dobře vysvětlit různé přírodní jevy, například déšť. Pokud jde o otázky typu ‚Proč přírodní zákony existují?‘, situace už tak jasná není. Konkrétní vědecké objevy nám do nich příliš světla nevnášejí. Mnohé opravdu zásadní otázky se od zrodu civilizace nezměnily a lámeme si nad nimi hlavu dodnes.
Na základě vědeckých faktů přiznal již dříve zmiňovaný Antony Flew:
Nejde jen o to, že v přírodě jsou zákonitosti, ale že tyto zákonitosti jsou matematicky přesné, univerzálně platné a ‚navzájem propojené‘. Einstein o nich mluvil jako o ‚vtěleném intelektu‘. Co by nás mělo zajímat je, jak příroda svou formu získala. Právě tuto otázku si kladli vědci od Newtona přes Einsteina po Heisenberga. Jejich vysvětlením bylo, že je za tím Boží mysl.
Řada významných vědců, když dospěla do hloubky svých bádání, jednoduše přiznala, že věřit v inteligentní mysl, která má na svědomí svět kolem nás, je více než logické. Už z normálního života ví téměř každý, že věci zde nepadají z nebe, a i když osvícenečtí vědci zastávali teorii samoplození, pozdější věda tyto nesmysly vyvrátila. Zatím vědecké poznatky svědčí proti náhodnému vzniku života. Život je totiž natolik komplexní útvar, že je lepší se věnovat otázce, kdo jej sestrojil, než plýtvat časem na meditace nad nesmrtelností chrousta na téma náhodného vývoje.
Věda rozhodně není na ničí straně, ani ateistů ani věřících. Aby bylo jasno. Trumfy v ruce nedrží nikdo, jen mysterium tremendum et fascinans. Což je posvátná úcta před stvořením. Ta vzniká, když se nad komplexitou světa zamyslíte.
Pro a proti
Profesor John Lennox, který přednáší matematiku na Oxfordu, k jedné části názorového spektra říká:
Noví ateisté hlásají, že každá náboženská víra je slepá. Je potřeba zdůraznit, že to tak není.
Každopádně je snad jasné, že víra je vlastní oběma táborům. Jak věřícím tak ateistům. Která však obstojí navzdory důkazům?
Samotný Richard Dawkins, který je hlavním vědeckým představitelem ateistického tábora, tvrdí, že ve vesmíru je tolik planet, že život se tam nějak zákonitě objevit musel.
Ale ne všichni s ním sdílejí tak jednoduchý názor:
Vývoj života a psychiky může na každém stadiu skončit v evoluční slepé uličce. Je tolik způsobů, které by mohly v složitém a nepřátelském prostředí zabránit životu ve vývoji, že by bylo čirou domýšlivostí tvrdit, že cokoli se může uskutečnit, jakmile prostě máme dostatek uhlíku a dostatek času.
Základy života nespočívají jen v pouhém náhodně smíchaném koktejlu chemických prvků. Naopak, jedná se o velmi přesně a detailně uspořádané informace zakódované v DNA. Není známa ze života lidí žádná paralela, kterou by ateisté mohli použít jako důkaz pro svou víru. Jinými slovy, pokud se jedná o složitý organizovaný celek, vždy je za ním nějaký tvůrce. Za počítačovým programem, matematickou rovnicí, encyklopedií i pouhým receptem na bábovku. Je bláhové se domnívat, že by mohly tyto věci vzniknout jen tak náhodným procesem, proč se ateisté domnívají, že takto vznikl život, který je daleko složitější? Mají pro to nějaký důkaz? Očividně ne!
Náhoda je blbec
V případě, že ateista potřebuje nějakého svého Boha tvůrce, začne vzývat náhodu. K tomu říká trefně fyzik Paul Davies:
Vesmír je ze záhadných důvodů takový, jaký je, a jen čirou náhodou umožňuje existenci života.„Kdyby to bylo jinak,“ říkají, „nebyli bychom tady a nedebatovali o tom. Ať už ve vesmíru je nebo není hluboký vnitřní soulad, nenacházíme za tím vším žádný plán, účel ani smysl — přinejmenším ne takový, jakému bychom rozuměli.“ Výhodou tohoto názoru je, že je snadné ho zastávat. Tak snadné, že může být pohodlnou výmluvou pro ty, kdo otázku vzniku života nechtějí řešit.
Ateistická víra je často jen převlečený alibismus a mentální lenost. Navíc ateisté se často naivně domnívají, že se mají o koho a o co opřít. Jen jedou na vlně ateistické módy a myslí si často naivně, že s nimi vědci jejich předpoklady sdílejí. To však není často vůbec pravda. Vědecká obec nerovná se ateismus.
Není proto divu, že někteří špičkoví vědci jako molekulární biolog Michael Denton přirovnávají evoluci k balastu středověké astrologie.
Denton pokračuje:
Darwinova teorie je jedním největších mýtů naší doby. Představa, že život vznikl šťastnou náhodou, opravdu působí trochu jako mýtus. Dejme tomu, že nějaký archeolog najde kámen, který má zhruba tvar krychle. Může usoudit, že tento tvar vznikl nahodilými procesy, což je rozumný závěr. Později však najde kamennou bustu propracovanou do nejmenších detailů. Bude i její vznik připisovat náhodě? Jistěže ne. Logicky usoudí, že ji někdo musel vytvořit.
Náhoda tedy není zrovna spolehlivý faktor či solidní věrouka, na kterou se může zodpovědný ateista spolehnout.
Lze tedy uzavřít, že ateisté i věřící se sice nalézají v protikladných názorových táborech, ale oba spojuje silná víra. Jeden z nich věří ve všehoschopnou náhodu a druhý ve všemohoucího Boha. Jsou tedy dvě strany jedné mince.
Zdroje:
Michael Denton. Evolution: A Theory in Crisis. 1986. Adler & Adler Pub.
Paul Davies. God and the New Physics. 1990. Penguin.
