Benito Mussolini: politická analýza osobnosti

Toto není Mussoliniho životopis, je to jeho živočichopis. Půjdeme po stopách zvláštního tvora, který přetvořil tvář Evropy. V období druhé světové války věnují historici obvykle pozornost především 0Adolfu Hitlerovi, Josifu Stalinovi nebo Winstonu Churchillovi.

Benito Mussolini zůstává v pozadí, jako by ani jeho role nebyla důležitá. Jsou to právě lidé ve stínu, již jsou často těmi, kteří tahají za nitky světa. Je proto dobré si na ně do toho vlhkého a těžko přístupného rohu dobře posvítit.

Z trojice Hitler, Stalin a Mussolini byl totiž Mussolini ten, o kterém se dá věrohodně říci, že byl: náboženský fanatik. Hitler byl bláznivý snílek a nekompromisní fantasta, Stalin pragmatický bandita, zatímco Mussolini byl bigot.*

Když jej zavřeli na tři měsíce do vězení kvůli jeho politické činnosti, prohlásil, že je to velmi dobře. Tam podle něj heretici poprávu končí. Je to pro ně vyvrcholení jejich činnosti. Ještě si u toho sám sobě zatleskal!

V době, kdy byl Mussolini ještě novinářem, napsal studii o Janu Husovi.** Podepisoval se eretico - kacíř, což je hříčka na italské slovo pravda - veredico. Narozdíl od Husa však neskončil na hranici, ale na trámu jedné milánské benzínky. A jakou pravdu že to vlastně Benito představoval? Dodnes je jeho odkaz v Itálii živý a inspirují se jím některé politické strany. I jeho následník Adolf Hitler v Německu se jím hodně nadchnul.

Benito Mussolini se narodil v malé italské vesničce Predappiu, do v podstatě nevýznamné rodiny. I když, jak se to vezme, otec byl kovář a později i majitel hospody. Tihle lidé se vyznají v tlačenici. Mimochodem T. G. Masaryk se také vyučil původně kovářem.

Rodiče Benita chránili, jak mohli, odtud jeho přízvisko Benito - požehnaný***. Měl jít na vojnu, ale vyhnul se jí, byl to synáček, na kterého si jeho rodiče projektovali své proletářské fantazie. A nakonec se jim zhmotnily.

S jeho smrtí ale tato politická sága alá Mussolini neskončila. Jeho vnučka Alessandra Mussolini je dlouholetou političkou a poslankyní Evropského parlamentu (do roku 2024). Další Mussoliniho politický dědic, Rachele Mussolini, je v současnosti politickou poradkyní města Říma. Jeden z ostatních členů politického klanu Mussolinových, Caio Mussolini, měl dokonce od Facebooku kvůli svému příjmení zrušený svůj profil. Prohlásil, že se naopak nikdy nebude stydět za své rodinné kořeny.

Jak je známo, není žádnou výhrou, pokud se někde ve vašem okolí vyskytne: cvrček. Dost agresivně o sobě totiž dává vědět. Stejně tak Benito. Nakonec se do první světové války zapojil s pohledem, který připomíná jeho následovatele Adolfa Hitlera, zde na fotce z fronty:

Když jste malý brouček, který se chce prosadit ve velkém živočišném světě, musíte někde vzít tu sílu titána, abyste působili jako slon, který může něco udělat s tím porcelánem. A přesně tak to bylo s Mussolinim. Jeho skrytým zdrojem energie bylo duchovno, náboženství. Byl fascinovaný Ježíšem, Buddhou i Mohamedem. Nakonec se i opřel o Vatikán. Někdejší papež pro něj měl jen slova chvály.

Tajemství vzestupu Mussoliniho tedy spočívá především v religiózním duchu, kterým načichl. Neváhal těžit ze starobylých duchovních závrtů. Nakonec tu veškerou spirituální sílu, kterou čerpal, neunesl a zhroutil se jako domeček z karet. Zálibu v duchovních věcech měl společnou s Hitlerem, až na to, že rozhodně nebyl okultista.

Netrvalo by to dlouho a byl by fuč, pryč z Itálie, práce učitele a novináře jej nikdy nebavila. Měl větší ambice než skončit jako učitýlek nebo provinční novinář. Chtěl emigrovat do Nového světa, do New Yorku. Ale nakonec pochopil, že s jeho politickým zaměřením se může prosadit v tehdejší Itálii. Když bude dostatečně posedlý. A to on měl v povaze.

Mussolini se chopil moci na základě intrik, vražd a napadání již na začátku 20. let (1922 jmenován italským králem premiérem), a tak mohl snadno sloužit za vzor Adolfu Hitlerovi. Jednou mu také zkřížil plány. To, když chtěl Hitler zabrat Rakousko. Později tomu však už nezabránil.

Zajímavé je, že když byl jeho život ukončen kdesi u milánské benzínky, kde jej napadli s jeho milenkou, zastřelili a pověsili na kandelábr, Hitler se to velmi brzy dozvěděl. Den poté spáchal také sebevraždu a raději tak, aby po něm nezůstaly žádné tělesné pozůstatky, které by se daly znesvětit. Měl totiž v hlavě hrůzný obraz Mussoliniho visícího se svou milenkou na trámu.

Hitler měl pro Mussoliniho slabost a je pravda, že z Říma přejímal leccos. Například nacistický pozdrav, který byl nejdříve vlastní právě Mussolinimu. Zřejmě i Hitlerovi hnědokošiláči byli inspirováni Benitovými černokošiláky.

Mussoliniho projev. Na pozdějších Hitlerových projevech je znatelné, že tuto římskou rétoriku „imperátora“ do značné míry zahrnul do svých vystoupení.

Je tedy logické, že v roce 1943 vysílá dne 12. září Adolf Hitler své nejlepší muže v čele s Ottou Skorzenym, specialistou na zvláštní operace, aby osvobodili toho času zajatého Benita Mussoliniho z horského hotelu Campo Imperatore v pohoří Gran Sasso. Operace se zdařila, Hitler svůj idol zachránil, alespoň na chvíli. Víc už se udělat nedalo. To, jak byl Hitler na Mussolinim ideologicky závislý, ukazuje, do jaké míry se vzhlédl v antickém Římu. Mussolini by zase bez Hitlera v posledních letech svého života nedal ani ránu. Itálie se Německu stala koulí na noze a svými hurá válečnými operacemi kazila svým nacistickým spojencům, co se dalo.

Podíváme-li se na proslovy Mussoliniho před Hitlerem, je evidentní, že se Hitler poučil i zde. Gesty, významnými odmlkami, rychlou kalašnickou mluvou a siláckými výrazy.

To vše platilo na Italy a poté i na Němce. Kultivovaná řeč totiž bohužel na masy nezabírá. Nesepíná jejich nejhorší opičí emoce, zatímco výkřiky a silný povyk připominající okřikování smečky zdivočelých psů funguje stoprocentně. Je třeba si dát pozor na podobné mluvné demagogy jako byl Mussolini. Je jich v dnešní době dost a dost, akorát v trochu pozměněné podobě.

Na fašistické manýry Mussoliniho totiž navazoval přímo italský premiér Silvio Berlusconi a vypadalo to, že nakonec ovládne celou Itálii. Zaplať pán Bůh, že se později ukázalo, že mu k tomu chybí patřičný tah na branku. Byl spíše takovou maskou či maskotem někdejšího závanu italského fašistického státu. Nicméně, zvyk je železná košile. A nejen Italové mají k diktatuře sklony.

Mussolini vytvořil sociálně fašistický stát, který neumožňoval nic jiného, než co Mussolini řekl. Stal se tak absolutistickým vládcem, asi jako římští tyranové jako císař Nero. Do jisté míry se zdálo, že to Itálii svědčilo, neboť z takové historické zkušenosti vychází. Když není Italovi vládnuto přísnou rukou, zleniví. Zdravotnická péče dnes a za Mussoliniho je nesrovnatelná, tehdy byla totiž povinná, a stejně tak i sociální systém, který je dnes v troskách. A tak není divu, že Italy čas od času zachvátí fašistická nostalgie.

Nebylo to zadarmo. Mussolini napadl Etiopii a snažil se tam těžit místní zdroje. Ale nepoučil se od svých předchůdců, Anglie a Francie. Nepochopil totiž, že kolonialismus je hodně drahý koníček. Musel tam nechat vyživovat na 300 000 vojáků, kteří střežili jeho režim, a nakonec se mu všechno rozpadlo jako domeček z karet.

Mussolini se vzhlédl v Husově neústupnosti, ale jeho osud s ním sdílet nechtěl. Za pravdu se nikdy nebil jako lev. Pouze se jí snažil těžit. Kvality opravdového morálního a duchovního vůdce mu byly na hony vzdálené. Nakonec taky špatně skončil, ne ze stejného důvodu jako Hus, ale kvůli opačné straně pravdy - lži. Věřil Italům, že chtějí někoho jako on, aby vládnul celému světu. Uvěřil bláhovému sebeobrazu o sobě jakožto pánu světa. Na tento klamný obraz dojela spousta světových i provinčních politiků.

Stejně tak i v dnešní době. Vy, kteří sponzorujete nadějné politické figury, dejte si pozor na fanatický podtón svých chráněnců. Nemusí se vám to vůbec vyplatit.

- - -

*Termín bigot je spojen s úzkoprsostí, náboženskou zaslepeností a neschopností přijmout jakýkoliv jiný úhel pohledu.

**Za ni a za svůj obdiv k československým legiím dostal od T. G. Masaryka Řád bílého lva 1. třídy.

***Rodiče jeho osud zpečetili, dostal několik jmen po revolucionářích. Jedním z ních byl Benito Juárez.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/mussolini-dostal-rad-bileho-lva-pak-podepsal-mnichovskou-dohodu-15386

https://www.timesofisrael.com/third-mussolini-descendant-enters-italian-political-arena/