Článek
Ježíš Kristus je pro křesťany znám především jako vykupitel jejich hříchů. Pro ostatní jako jednoduše zakladatel nového náboženského směru či pro jiné zase smyšlená postava. Pro velmi málo lidí z křesťanského prostředí Ježíš Kristus představuje proroka. A přitom velkou část svého působení podle evangelií věnoval apokalyptickým předpovědím.
Ve skutečnosti všechny důkazy vyplývající z písemných záznamů o jeho činnosti by nasvědčovaly tomu, že sám Ježíš věřil, že dějiny světa skončí v jeho době, Bůh do nich zasáhne, zničí síly zla v kosmickém aktu soudu a ustanoví zde na zemi své utopické království. To vše dokonce během Ježíšovy generace. Pojďme se podívat na téma blíže.
Co si první křesťané mysleli o konci světa
Na rozdíl od současných mainstreamových křesťanů, kteří až tak moc nehledí ke konci světa, spíše teologicky řeší vzkříšení z mrtvých, byli první křesťané zaměřeni na bezprostřední konec světa v jejich generaci. Jedním z hlavních autorů spisů Nového zákona, apoštol Pavel, věřil, že konec přijde ještě za jeho života. Necelých dvacet let po Ježíšově smrti píše dopis Tesaloničanům, kde toto přesvědčení vyjadřuje:
Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.
Co si myslel Ježíš o konci světa
Ježíš si jednoznačně myslel, že konec přijde bezprostředně v jeho době. Vyplývá to z jeho četných výroků na toto téma:
A říkal jim: "Vpravdě vám říkám, mezi těmi, kdo jsou tady, neokusí někteří smrti, dokud nespatří Boží království, jež přišlo s mocí.
Když byl Ježíš u Piláta, sdělil mu, že proti svému zatčení nemá důvod bojovat ani on, ani jeho učedníci. Jednoduše proto, že jeho království nebylo z tohoto světa. Počítal s tím, že přijde v jeho generaci tak jako tak. Proto o tom své učedníky opakovaně ujišťoval:
Vpravdě vám říkám, nepomine toto pokolení, dokud to vše nenastane.
Když byl na výslechu u židovského velekněze, neváhal mu říci:
On však mlčel a nic neodpověděl. Znovu se ho velekněz tázal a říká mu:,,Ty jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ „Ano, já jsem“, řekl Ježíš, „a uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Moci a přichází s nebeskými oblaky.
Ježíš evidentně věřil ve fyzický Boží zásah na této zemi, a to ne až za několik tisíc let po své smrti. Ale tehdy a ihned, přímo v jeho době.
Co Kristus vlastně učil
Pro toto přesvědčení máme k dispozici nejstarší zdroj jeho výroků, evangelium sv. Marka, ze kterého vychází další evangelia. A ten má výrazně apokalyptický tón. Postupem času se však z ostatních evangelií tento důraz vytrácí a další prameny, jako jsou gnostická evangelia sestavená v 2. století, odsouvají apokalypsu do nedohledna.
Gnostičtí křesťané totiž chápou Ježíšovy výroky ohledně příchodu Božího království ryze symbolicky. Království je podle nich v lidském nitru a je míněno duchovně, nikoliv jako konkrétní Boží vláda, která by měla přijít na tuto zemi vyměnit ty stávající.
Ostatní zdroje, jako jsou římští historici, nám nedávají žádnou představu o tom, co vlastně Ježíš učil. Podle toho, co je zapsáno v evangeliích, především v Markovi, to však vypadá, že samotný Ježíš věřil brzkému konci světa.
Ježíš jako apokalyptický Syn člověka
Výraz Syn člověka se v evangeliích objevuje 80krát. Je vždy uplatněn na Ježíše. Tím je zřejmě řečeno, že Ježíš byl podoben lidem a vztahoval se k jejich přirozenosti. Ovšem právě tento výraz je použit ve spojitosti s Ježíšovým apokalyptickým učením. Když se hájí při svém právním procesu s veleknězem, vyhrožuje mu právě tímto:
Jsem [Kristus, Boží Syn]; a vy uvidíte Syna člověka, jak sedí na pravici moci a přichází s nebeskými oblaky.
Ježíš dále říká, a to se nepochybně vztahuje na období po jeho ukřižování:
Všechny kmeny země uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou a budou se bít v nářku.
A poslední biblická kniha Zjevení k tomu přidává:
Podívejte! Přichází s oblaky a uvidí ho každý, i ti, kdo ho probodli. Všechny národy na zemi se kvůli němu budou v nářku bít do prsou. Ano, amen.
Ježíš Kristus podle evangelií očividně věřil tomu, že dny světového systému budou sečteny v rámci jedné generace, která zažila vše, co on sám dělal a učil. Nestalo se tomu tak. A tak museli křesťané jeho učení reinterpretovat a odložit Boží soud do dálné budoucnosti.
I tak se neustále skrze křesťanskou historii projevovali lidé, kteří tam i onde kázali bezprostřední konec světa v jejich vlastní generaci.
Nelze se tomu divit, tak totiž učil jejich Pán.
Zdroje:
Bible, překlad Jeruzalémská Bible.
John P. Meier, A Marginal Jew Rethinking the Historical Jesus, vol. 1; The Anchor Bible Reference Library. 1991. Doubleday.
E. P. Sanders. Jesus and Judaism. 1985. Fortress Publishing.
