Kdo chce zažít Indii, ať jede do Českých Budějovic

Fakt, je to tak. Už jsem viděl mnohé a mnohá města, ale Budějice mi vyrazily dech. Město, které založil Přemysl Otakar II., respektive spíše jej daroval svému číšníkovi, podle toho vypadá. Jak mi sdělila paní z jednoho z posledních klasických krámků s potravinami u náměstí: „Stěhujeme se, tady se nedá žít, do tří do rána tu lidi paří, v alejích nablito, jinak se tu nic jiného neděje.“

Teda těch alejí tu moc nemají, ale můžete tam leccos zažít. Třeba tu Indii, žebrající paní vypadající jako od břehů Gangy, nám po usazení na jedné z laviček v centrálním parku vyhrožovala smrtí. Vítejte v Indii, peklu Přemysla Otakara II. Zato můžete zajít do Masných Krámů na Budvar. To je pivo znalců, kdo jej zná, tak jej nepije. Bolí z něj totiž hlava. Je libo polévku se skývou chleba za 95 Kč? Tak si poslužte.

Ptám se, co to je za kulturu, nebo snad prehistorickou kulturu? Ano, v Českých Budějcích měli první koněspřežku na světě. V době, kdy jiní slavnostně otvírali klasické železnice. Ano, byl zde Hardtmuth, stvořitel nádherné žluto hnědé tužky. Rakušák. A civilní letiště se prý už chystá na slavnostní přivítání Boeingu, možná budou i lístky, tak to neprošvihněte. Pokrok musí být, i v Budějcích.

Odkud tedy pramení namistrované sebevědomí Budějičáků? Z jejich schopnosti komunikovat ne, ani ze schopnosti obchodovat. Když dorazíte do některých obchodů, které tu ještě zatím nezavřeli, s úsměvem se nepotkáte. Ostatně díky neprozíravosti Přemysla si tu lidi navykli jen sedět a čekat na to, co jim kdo donese z ciziny. Obchodníci měli povinnost zboží nejprve nabídnout v Budějicích, až poté v Praze. Naštestí Budějičáci moc vkusu nepobrali, tak bylo hodně kvalitního zboží ušetřeno.

Když kroužíte v okruhu kolem náměstí, ještě to jde, ale i v samotném podloubí, které zbylo z původní zástavby, se obchodníci nemají jako dříve, neekonomické myšlení majitelů měšťanských domů zapříčinilo exitus mnohých obchodů. Chcete potěšit své děti, zajděte do Malého divadla na Karkulka vrací úder nebo na Malé divné pohádky. Tož Budějice divné fakt jsou.

Narozdíl třeba od Brna v Budějicích přes den nemáte šanci zdarma zaparkovat. V nejširším okolí centra jsou všude placené zóny.

Když pominete centrum, octnete se v postapokalyptické zóně domů a krabic, které jakoby někdo poházel do prostoru bez jakéhokoliv ladu a skladu. Budovy firem, univerzitní budovy a budovy obytné jsou obklopeny neposekanou trávou a bordelem všeho druhu. Nejvíc mi to připomnělo Kalkatu.

Nesmyslně naplánované cesty, které na sebe nenavazují, a zmatené kruháče řadí Budějce do míst s nejhorší dopravní situací v Česku, asi jako v té Indii. A to tu mají dopravní fakultu někde uprostřed zarostlé trávy v zóně nikoho a u betonových skruží na ní možná narazíte pokud projedete ten šílený kruháč.

A jaká je vaše zkušenost s Budějicemi? Já bych tam nechtěl žít ani za zlatý prase. A na výlet, proboha proč? To si raději dám v Brně pořádné pivo. Ostatně ani párek v rohlíku si tu nedáte, jen jakýsi pikador. No to je ale kreativita viďte. Nejspíš na turisty, tedy pokud nějací do Budějic zabloudí, čeká nějaká ta inovace sice převzatá odjinud, jak je tu zvykem, je libo poplatek za drnčící kufr na kolečkách na veřejném prostranství? No za co by si mohli jiného v Budějicích nechat ještě zaplatit.

Ostatně právě sedím v parku, kde jedné ženě vypadlo z kabelky pero, za ní jdoucí Budějčák, asi bankéř, jej okamžitě zvedá a nechává si ho jak jinak pro sebe. Tak takhle se žije v Budějicích.

A víte, jak poznáte bohatého Budějčáka? Zpravidla má ošoupané kalhoty, vytahané tričko, odrbanou ledvinku, v ruce drží igelitovku, brousí kolem náměstí a slavnostně se usmívá. Je připraven kdykoli okamžitě nasadit výraz posledního z chudých. Tak takoví jsou tu borci!

Zdroje:

Hoffmann František: České město ve středověku. Panorama: 1992