Článek
Oni jsou hnací silou toho, kam se má společnost ubírat a co měnit, nikoli umělá inteligence nebo inovace v technologiích.
Společnost se posouvá v souvislosti s vlastním biologickým a evolučním vývojem a kritici jsou lidé, kteří ji směřují tak, aby tento vývoj byl správně nasměrován a zároveň byl dokonale využit jeho potenciál. Pokud je společnost zabředlá pouze do svého stávajícího stavu a komfortu, opičích hrátek o trůny nebo hloupého pletichaření či do primitivního byznysu a přelévání zdrojů, není vůbec ničím zajímavá a nenaplňuje žádný svůj transcendentní smysl a tím se stává pro duchovní realitu i sama pro sebe naprosto bezcennou. Z tohoto důvodu se pak objevují kritici, kteří ji na to upozorňují. Pokud stále a stále společnost neposlouchá a jede si tupě a svévolně v zajetých kolejích, začne to uvnitř vřít.
Nikoli proto, že ji někdo kritizuje, jak se sama sobě snaží namlouvat, ale proto, že se kumulují právě ty skryté problémy, na které se kritici snažili upozorňovat dávno před tím, než se začaly objevovat a zhmotňovat. To je údělem kritiků, že umí včas a předem odhalit problémy, které někde kvasí nebo se kdesi objevují jejich zárodky nebo dokonce jen události směřují k tomu, aby se ty zárodky objevily. Je to stejné jako lékař dopředu tuší, že když se budete přejídat, sedět na zadku a pít litry vodky denně, budete mít brzy zdravotní problémy. Můžete takové lékaře umlčet, zavřít do vězení a házet na ně špínu, abyste si mohli dál sedět a chlastat, ale to vám nijak nepomůže vymazat realitu toho, že vám za pár let nebo měsíců nebo dnů zkolabují orgány.
Kritici společnosti upozorňují na slabá místa společnosti a vyspělá societa prostě nemůže dělat, že to nevidí, že to neslyší a že tomu nerozumí. Pouze primitivní a hloupá společnost vyzdvihuje vždy ty lidi, kteří jsou na ni milí, kteří jí lezou do zadku, kteří ji chlácholí a pochlebují jí a kteří se starají jen o její komfort. Je to jako v rodině. Pokud na vás budou všichni pořád hodní, budou chodit kolem po špičkách a nikdy vám nebudou smět nic říct ani co si o vás myslí, tak jednak zakrníte společensky, jednak budete žít v bludu a jednak vás nikdo nakonec nebude mít rád a všichni vás budou mít plné zuby.
Společnost, která se dostala do stavu, že neunese kritiku, která zjistila, že ona společnost je tak vedle jak ta jedle, že by musela hloubkově přehodnotit svá paradigmata a změnit životní styl, a přesto místo toho, aby se do toho vrhla, slídí po svých kriticích a snaží se je ignorovat nebo umlčovat, je společnost nedovyvinutá a z hlediska přírody patří do kategorie slepé vývojové větve, kterou jiná vývojová větev, která se umí podívat sama na sebe, dokáže snadno předběhnout.
V konečném důsledku to může zajít tak daleko, že pokud společnost kritiky soustavně ignoruje a odmítá se aktivně podílet na vlastní změně a aktivně reflektovat svoje objektivní chyby, kritici nebudou mlčet, ale začnou naopak takovou společnost napadat o to intenzivněji a agresivněji. Je to totiž vlastnost přírody, že když někde něco vře, tak to má tendenci vyhřeznout. Je to jako ve fyzice.
Když je někde vysoká teplota a tlak a stále se zvyšují a kolem je slabá schránka a vakuum, taková vysoká teplota a tlak dříve či později způsobí výbuch či uvolnění materiálu. A není to chyba té hmoty stejně jako není chyba kritiků, že pasou po společnosti, která se odmítá probudit. Je to jen aplikace zákonů toho, jak funguje živý organismus, kterým společnost bezpochyby je, v prostředí, ve kterém žije.
Když je čas, aby společenská atmosféra zhoustla, je to známka toho, že společnost se musí někam posunout nebo přesunout, případně přeskládat. Pokud poslouchá své kritiky, může toho dosáhnout poměrně hladce. Pokud je ignoruje a umlčuje, má vážný problém a zadělává si na společenskou jadernou katastrofu. Zaměřenost na problémy druhých místo na svoje vlastní je ukázkou začínající tragédie.
Výjimkou jsou kritici, kteří se právě na druhé a jejich problémy zaměřovat musí. Skutečně profesionální kritici se vyznačují hlavně hloubkovým vhledem do podstaty problému a často také vysokou měrou sebereflexe, perfekce a sebedisciplíny. Takoví lidé mohou z principu lézt svému vlažnému laxnímu okolí na nervy, ale z podstaty jsou naprosto nepostradatelní v případě, kdy je potřeba přesně a precizně identifikovat problémy a zjistit, jak je vyřešit. Jen opravdu hodně hloupá a zaostalá společnost si takových lidí není schopna vážit a brát je s respektem a pracovat na tom, řídit se jejich radami.
Pokud to nedělá, trestem pro ni obvykle jsou katastrofy celospolečenských rozměrů, na které byla zpravidla předem opakovaně upozorňována.
Není na tom nic složitého, stačí si vyndat hlavu ze zadní části těla a přiznat si, že když je někde problém, bude dobré, když se bude řešit. Nebo, pokud to za žádnou cenu nechcete, jít se radši někam zašít a nepřekážet ostatním, kteří se třeba někam posunout chtějí a vyhnout se zbytečným problémům si přejí.
Jako tu lékaři nejsou od toho, aby lezli lidem do zadku, dělali jim chůvy a přemlouvali je, aby se starali o své zdraví, nejsou tu kritici od toho, aby lidem dělali radost, aby je chválili a aby jim dělali pomyšlení. To od nich nemůžete chtít a bylo by dobré, kdyby si na existenci kritiků tato společnost konečně zvykla, pokud se chce vymanit ze své pozice chudého příbuzného. Platí to jak pro Česko, které se zacyklilo ve své sebedestruktivní sociopatické pohádce o českém ráji, tak na vyšší úrovni i pro další celospolečenské celky, které po mnoha letech zábav, hýření a bavení se obchodem a technologiemi jsou pěkně v pytli.
Kritika se vám nemusí líbit a může vás dráždit, to vás ovšem neopravňuje útočit na kritika jen proto, že cítíte vnitřní tlak. Takový opravdový kritik je obyčejně člověk, který je tak senzitivní, že cítí mnohem větší vnitřní tlak než vy a mnohem častěji, a dokonce je na něj tento vnitřní tlak společností ještě přehazován jako do popelnice tím, jak se ho lidé snaží zasouvat pod koberec, a právě proto se stal kritikem, protože už se to nedalo vydržet.
Jedinou rozumnou cestou, jak umlčet kritiky, je vyřešit problémy, na které upozorňují. Vše ostatní je faul, který se společnosti šeredně nevyplatí a projeví se vždy v ještě horší formě nějakého společenského neduhu nebo katastrofické události.
Jsou kritici různých typů, uměleckých, literárních, politických, sportovních, ekonomických, lidových, profesních, celospolečenských, tak kritiků se schopnostmi připomínající věštění, kteří si umí představi směřování událostí příštích. Všichni jsou schopni vnímat skryté aspekty toho, čeho kritikou se zabývají, a jejich vstupy by měly být vysoce oceňovanými studnicemi inspirace pro to, na čem pracovat, co zlepšovat a na co si dát pozor.
A také by kritici měli být značně vysoce ohodnoceni, především ti špičkoví, protože jsou něco jako společenští lékaři. Představte si, jak by asi společnost vypadala, kdyby lékaře nikdo neplatil a naopak by jim za jejich práci ještě nadával, umlčoval je a ignoroval. Je to jen pár staletí zpět, kdy se to přesně tak dělalo, a dobře víme, že společnost byla prolezlá nemocemi a neduhy a neuměla řešit ani jednoduché zdravotní problémy, natož je předvídat nebo jim předcházet. Lidem to došlo až poté, co jich leckde valná část vymřela na mor a podobné choroby. Co se týče společenské kritiky, je na tom dnešní společnost zrovna tak v oblasti společenské.
Existují celospolečenské neduhy, ale to, co se s nimi dělá, připomíná zaříkávání báby kořenářky a pouštění žilou. Současní propagovaní a placení komentátoři společenských poměrů nejsou zpravidla žádní kritici, ale spíš odpovídají v přirovnání k lékařské profesi takovým felčarům, kteří rozdávají lístečky se zaklínadly, a nechávají si inkasovat honoráře za to, že se ta věc, o které psali, občas sama vyřeší, nebo za to, že ji sami svými řečmi ještě více zhorší. Společnost to ani neumí rozlišit a kritiky, kteří se v tom vyznají, odměňuje asi tak, jako středověká inkvizice vědce v oblasti anatomie a patology, chirurgy a internisty.
Ne, nepřeháním, situace je opravdu takto kritická.
