Článek
Nedávno vyšla publikace o toxických větách, kterou pan Honzák spoluautoroval. Řada z nich je ale, spíše než toxických, sebeobranných. Jako třeba: „Jsem z tebe na nervy.“ nebo „Můžeš mi to vysvětlit?“, „Je to tvoje chyba!“, „Jdi od toho, já to udělám rychle.“ Tohle samy o sobě žádné toxické věty nejsou, záleží jen na tom, kdo a komu a kdy je říká. Třeba je někdo pomalý a cpe se opakovaně do něčeho, do čeho mu nic není, tak je na místě ho usadit. Nebo dělá pořád ty samé koniny. Honzák vytrhává z kontextu nástroje, které v rukou někoho mohou být zbraní na nutnou sebeobranu a pro jiného útočným kalašnikovem pro teroristické útoky. Vůbec v tom nerozlišuje a chová se k lidské duši jako slon v porcelánu. Tak vlastně demontuje psychickou imunitu organismu lidí, i když tvrdí pravý opak, že je zaměřen na posilování zdraví. A šíří toxická moudra do éteru.
Vůbec se mi tak nějak zdá, že pan Honzák místo toho, aby atmosféru v Česku detoxikoval, tak připomíná Toxického mstitele z laciného amerického béčkového hororu, který naopak z té žumpy povstal, libuje si v ní a rozhazuje ji okolo sebe na ostatní. Tak třeba kniha Všichni žijeme v blázinci. A co pan psychiatr udělal, aby se tady zlepšila psychiatrická péče a povědomí o mentálním zdraví v Česku? Nejsem si vědom ničeho zásadního. Místo veřejné dehonestace stavu duševního zdraví českých občanů měl tiše pracovat v některé psychiatrické léčebně (působil v Bohnicích) na její radikální změně. Ta klecová lůžka, to je mezinárodní ostuda a nejen to. Přístup psychiatrů k pacientům v Česku je na rovině Cesty do Pravěku od režiséra Zemana, když jej srovnám se zahraničním standardem. Snad jen v Rusku jsou na tom podobně, když schválně označují za duševně nemocné pouze lidi, kteří jsou v opozici vůči režimu. Tady to sice ztratilo politický podtext, ale společenská šikana a značkování zůstalo z dob totalitních.
Vzhledem k tomu, že se Radkin Honzák podle svých vyjádření specializuje na psychosomatiku, tak bych řekl, že jeho výroky a způsob uvažování spíše svědčí o opaku. Zatím jsem od něj neslyšel nic objevného, co by přesahovalo standardy MUDr. Hnízdila, který se specializuje na totéž, a jeho jedinou kouzelnou mantrou bylo poslat pacienta na dovolenou.
V aktuálním článku na téma máslo vs. válka (odkaz níže) pan Radkin Honzák ukázal, že společenské analýzy zrovna nejsou jeho specialitou a hlavně, že lidem ve své podstatě nikdy neporozuměl, i když možná právě proto se stal psychiatrem, aby se o to pokusil. Ne, po několika desítkách let praxe se mu to ještě nepodařilo, možná pane Honzáku prozříte na sklonku vašich let, možná. Každopádně rozbor na téma, jak je tady nebezpečno, protože všude v Česku a okolo řádí skupiny diverzantů, zatímco Češi pláčou nad cenou másla, faktem podle něj naprosto zbytečným, se jaksi nepovedl. Ono totiž ta cena másla, pane Honzáku, přímo souvisí s cenou války a hlavně způsobem oceňování, které Češi zavedli vůči něčemu, co má nějakou hodnotu. Cenné lidi a věci hodnotné se zde podceňují a méně hodnotné věci se nadceňují. Toho jste si dosud nevšimnul?
V jednom rozhovoru pan Honzák říká, že přibývá diagnóz ADHD a autismu a vysvětluje si to tím, že se „něco stalo.“ Pochybuji vůbec, že tuší, co se stalo, a že ho to vůbec zajímá, to je pro něj zajímavější ruská pacientka, která si vybájila, že má dítě se Stalinem, jak sám popisuje. ADHD a autismus jsou vážné poruchy a rozhodně nejsou vhodné téma na to, aby si z nich někdo dělal šoufky. Právě to, co je aktuální, je třeba řešit, a ne nějaké krajní bizarní případy a na nich si dělat propagaci.
Co tedy pan Honzák dělá pro to, aby lidem s diagnózou ADHD a autismu ulevil v jejich těžkém osudu? A umí on sám rozlišit mezi hyperaktivním jedincem bez poruch, u něhož ostatní shledávají poruchu chování jen proto, že je živější a aktivnější než oni? Nechtěl bych u tohoto pána jako dítě sedět na diagnostickém pohovoru. Mám spíše pocit, že tento psychiatr si dělá z lidí a z psychiatrie samotné legraci, než že by se nějak seriózně zabýval psychiatrickou péčí. Působí na mě jako odborník, který se právě vrátil odněkud ze stáže v Jekatěrinburgu a náhle se probudil do současné reality.
Čeští psychiatři by se spíše měli věnovat tomu, jak napravit toxické dědictví, které zde zanechali. Jako bylo mučení lidí za totalitního režimu pomocí léků a elektrických šoků (šoky zůstaly v rámci léčby dál). Co dělal pan Honzák pro dobro demokracie a svobody za totalitního režimu? Vůbec netuším, a ani si nemyslím, že to tuší on sám. Třeba nás o tom v nějakém svém článku nikoliv o másle, spraví on sám.Těším se na to.
Autor je psycholog
Zdroje:
Hoď je za hlavu : 50 toxických vět, které nám ničí život / Radkin Honzák, Klára Mandausová. 2024. Mladá Fronta.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-soud-ocistil-muze-jehoz-zavreli-do-bohnic-cimicky-mi-daval-elektrosoky-rika-248403
