Článek
Ivan Hrozný: rozkvět Ruska
Car Ivan IV. Vasiljevič (1530 - 1584) měl přízvisko Hrozný, ruské slovo Groznyj je synonymem k něčemu velkolepému, úžasnému, ale také strašlivému. Byl to velmi vzdělaný panovník, který čile diplomaticky komunikoval s celou Evropou. Nejvíc měl pifku na Angličany, kteří přišli do jeho země očividně ne s dobrými záměry. Káral za to Alžbětu I., tehdejší královnu Anglie. Ano tu, která měla v oblibě Shakespeara. V jeho dopisech jednotlivým evropským panovníkům můžete rozpoznat velkou míru vkusu a přehledu polyhistora. Tento pán se dobře vyznal v politických souvislostech. Rusové o něm však rozšířili pověst člověka, který zabil v záchvatu šílenství svého syna.
Byl to ve skutečnosti Petr Veliký, který ještě navíc úkladným způsobem zabil svého syna, ale touto image se v Rusku nereprezentuje. Asi proto, že zas tak veliký nebyl. Nejspíš jeho kulturní úspěchy, které se mu přisuzují, patřily ve skutečnosti jeho bratru Ivanovi V., se kterým nějakou dobu vládl společně. O Ivanovi zase Rusové rozšířili fámu, že byl duševně nemocný, a tak se nemohl ujmout výkonné moci sám.
Tu pověst, že je někdo duševně narušený a proto nezpůsobilý k veřejnému životu, Rusové šíří rádi dodnes a Češi se to od nich rádi naučili. Jedná se o zlozvyk, který se přenesl do české psychologie a psychiatrie v Československu, kdy pak byli schopní lidé týráni najatými psychiatry. A zažral se v české společnosti dodnes. Když vyjdete s něčím novým, neokoukaným a mohla by z toho koukat společenská změna či někomu lidově řečeno rozhodíte sandál, okamžitě přispěchají lidé s posudky na vaše duševní zdraví a snaží se vás zdiskreditovat.
To je pouze jeden z několika ruských triků, který zde jako pohrobek zůstal. Podvod s fiktivní mrtvolou Rusové předvedli v událostech 17. listopadu. Tehdy rozšířili, že byl bezpečnostními složkami zabit student Martin Šmíd, kterého ve skutečnosti hrál agent StB Zifčák 17. listopadu v Praze. A i když jim na to skočili Češi a všechna zahraniční média i s navijákem, tak se rozpadl komunismus. Nebo ty mediální zprávy o tom, jak vypadl baletní mistr z balkónu v Petrohradě. Rusové rádi dávají dohromady věci, které spolu nesouvisí, jen proto, aby zmátli své okolí. Nakonec skončí vždy pomatení sami.
Tak třeba agenti KGB s tehdejším listopadem neměli vůbec takové záměry, jaké se jim přisuzují. Nejspíš naopak chtěli utužit komunistickou zvůli. Jeden mrtvý měl být varováním pro český národ, aby se o něco dalšího již nepokoušel. Stejně tomu bylo v roce 1968, kdy těch opravdových mrtvých bylo několik. Tehdy to Čechy účinně zastrašilo. Jenomže v roce 1989 byl efekt úplně opačný. Ještě si pak o tom Češi vytvořili vlastní příběh na téma, jak StB vedené KGB samo rozpustilo komunistický režim.
Něco podobného se stalo s mediálním obrazem cara Ivana Hrozného. Takový geniální vojenský stratég, muž chladného a chirurgického úsudku, by za normálních okolností nikdy neučinil to, co je mu Rusy přisuzováno.
Naopak, Ivan měl nejspíš Rusů plné zuby a šikanoval je. A tak se mu pomstili tímto mediálním pamfletem. Podobně se zachovali k Vladu Tepesovi alias Drákulovi. Ten Rusy požádal o vojenskou podporu, neboť s nimi sdílel náboženské a politické postoje a oni ho nechali ve štychu. Sice si s Turky nakonec poradil sám, ale pak z něj Němci usazení v jeho rodné Transylvánii chtěli udělat mediálně zrůdu. Rusové jim v tom zdatně sekundovali. V muzeu v Petrohradu jsou uloženy různé hanopisy vztahující se k Drákulovi. To je to ruské kágébácké a české estébácké „máme to na tebe“.
Paradoxem této situace je to, že to byl samotný Ivan Hrozný, který založil první profesionální tajnou službu novodobého typu na světě. Byla předobrazem Čeky či KGB nebo GRU. Byli to jeho opričnici, kteří nekompromisně kontrolovali terén v Rusku. Díky Ivanově energii a umu se ruské tajné služby těší takové odstrašující pověsti na celém světě.
Ivan se rovněž věnoval duchovnímu životu a velmi ctil takzvané jurodivce, kteří byli v Rusku obdobou biblických proroků. Současný prezident Ruska těží právě z vkladu, který do ruské infrastruktury vložil tento velký panovník. Kdyby jej měl posoudit car Ivan, bylo by to dozajista zajímavé. Nejvíc na Ivana Hrozného navazoval Josif Stalin, který dokonce Ivanovu vojenskou strategii použil k odražení síly Třetí říše.
Josif Stalin: upevnění pozice Ruska
Je to právě Stalin za nějž se Rusko opět stalo obávanou světovou velmocí. Za Romanovců už jen knot mocnosti dohoříval. Lenin jej opět zažehl, ale neměl schopnosti na to jej trvale udržovat. Byl to právě Stalin, který zahrnul Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a východní Německo do své zóny vlivu. Stejně jako industrializoval celou zemi a i přes mnohé čistky, zkulturnil Sovětský svaz. Za jeho vlády se oprášila městská kultura a vytvořily se základy pro vědecký výzkum, který následně dostal člověka na oběžnou dráhu. Na tom se shodnou i historici, kteří považují Stalina za krvavého cara-diktátora.
Stalin (1878 - 1953) však neměl zájem se managementem Ruska nějak dopodrobna zabývat, a proto se řídil heslem „když se kácí les, létají třísky“. Stalin Rusy moc nemusel a proto se obklopil svou kavkazskou skupinkou přátel. Místo toho, aby objížděl jednotlivé sovětské regiony, dlel ve své obrněné kanceláři v Kremlu. Zde nakonec zůstal i po smrti, zabetonovaný do jedné z kremelských zdí.
Vladimír Putin: provizorium Ruska
Současný prezident Vladimír Putin (1952 - ?) si dává velký pozor na to, aby se moc o Stalinovi nevyjadřoval, a už vůbec nemluví o caru Ivanu Hrozném. Drží se totiž toho českého hesla, které si zřejmě osvojil při svých tajných pobytech na Moravě ještě z doby, kdy byl ruským premiérem, „od koho si získal nejvíc, toho zatluč“. Stejně jako Petr Veliký, Putin těžil z ostatních, nemaje vlastní vklad, který by ho opravňoval k moudrému užití moci.
A to je právě ten problém, současný prezident Ruska nemá ani schopnosti vojenského stratéga jako měl Ivan Hrozný, ani sociální dovednosti Josifa Stalina. Pouze nasedl na jejich vlnu, která ho taky může snadno vyšplouchnout. Neskočte na špek ruské iluzi, že bude prezidentem nadosmrti. To je pouze trik laciného skořápkáře odněkud z pražského hlavního nádraží. Jak se Putin objevil, tak rychle taky zmizí.
Teď je otázkou, jakého si Rusko vlastně zaslouží prezidenta? Všichni ti malí ruští lidé chtějí přeci někoho, kdo se podobá právě jim. Kdo jim z oka vypadl. V tomto přání nijak nezaostávají za Západem a Českem. Jenomže, co se stane, když je něco nebo někdo přeroste a už na něj nedosáhnou? Nemám na mysli takové epizodní role, které sehráli různí šachisté či programátoři, kteří se ucházeli o ruské prezidentství.
Myslím vpravdě charismatickou osobnost, která nevyrostla z malé ruské duše, ale z rozsáhlých ruských stepí a nekonečných lesů tajgy. Ten, komu nikdo nemůže odolat. Někdo Grozný.
Mám-li parafrázovat babu Vangu, tak Rusko, jak ho známe, skončí s Putinem.
Zdroje:
10 Stalinových majstrštyků:
https://www.havefunwithhistory.com/joseph-stalin-accomplishments/
O českých konspiracích o 17.listopadu:
Otakáro Maria Schmidt, Jana Kristina Studničková, Utajené příběhy českých dějin (2018–2023).
O vzdělanosti a politických schopnostech Ivana Hrozného:
Ivan IV. Hrozný. Listy Ivana Hrozného. 1957. SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
Stalinova cesta k úspěchu:
Joseph Stalin. The Road to Power. University Press of the Pacific; Reprinted in 2003 from the original 1937 edition.
Kníže zvaný Dracula. Vlad Tepes. dokument Rumunsko. 1979.
https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-zemrel-rusky-baletni-solista-v-petrohradu-vypadl-z-balkonu-40497681
