Článek
Vladimír Putin do středu reflektorů nastupoval ve chvíli, kdy vypukly nepokoje v souvislosti s Čečnou a stejně tak teroristické útoky. Nakonec získal jako svého spojence Ramzana Kadyrova, který Čečnu do určité doby vedl s autoritou, kterou mu předal jeho otec, ale jeho dny jsou také sečteny, jak zdravotně, tak po stránce jeho diktatury, kterou spolu se svým klanem v Čečně zavedl. Putin, zdá se, z původních teroristických útoků vytěžil, ale dlouhodobě ve skutečnosti ztratil. Opozice muslimů vůči němu ve skutečnosti zesílila.
Nyní u těchto útoků Putin zmateně ukazoval prstem na Ukrajinu, i když teroristé z Tádžikistánu mířili opačným směrem. Byla to zoufalá snaha zopakovat původní scénář. Ať byly původní teroristické útoky zinscenované Čečenskými teroristy nebo pomocí FSB, je v zásadě jedno. Nějak se totiž tehdy zapomnělo na to, že Putin před žádným terorismem Rusko neochránil. Neměl na to ani hlavu ani prostředky a nemá ji ani teď.
Kdo žije v každodenním Rusku, nemůže si nevšimnout všudypřítomného rasismu v ulicích Moskvy a jiných velkých městech. Pokud vypadáte trochu jinak než klasický Slovan, tak máte problém. Můj známý, etnický Armén, byl mnohokrát na ulicích Moskvy zastaven, legitimován a obtěžován jen kvůli svému vzhledu. Multietnické Rusko je ve skutečnosti ideál, který v realitě nefunguje. Rusko nemá ani na to, aby zvládlo soužití Jakutů se slovanskými Rusy, natož na to, aby přijalo uprchlíky odněkud z Afriky či Sýrie. Abyste v Rusku narazili na Afričana, který tam není na útraty svého diktátorského tatínka, tedy obyčejného člověka, který z Afriky do Ruska emigroval, to už s větší pravděpodobností narazíte na restauraci, která bude čepovat Plzeň a podávat klasickou svíčkovou. Prostě Rusové na jinakost nemají mentalitu.
Rusové se velice rádi vměšují do záležitostí druhých národů a etnik, ale když je to naopak, nemůžou to vystát. Řadu let opruzovali v Afghánistánu, dokonce jejich KGB lstí zabila tehdejšího prezidenta a nahradila ho loutkovým prosovětským, Afghánistán byl promořen Rusy, kam se podíváte, ale nakonec s velkou ostudou odtáhli jako spráskaní psi. Podívejte se někdy na nějakou knížku od bývalého člena SPECNAZ, který v Afghánistánu zažil věci, o kterých ani nezvládal napsat. Prostě psychika běžného Rusa není na jiné kultury dělaná.
Tím se dostáváme k jádru pudla. I přesto, že klasičtí Rusové nezvládají jiné způsoby chování a myšlení, tak potřebují zvládat a mají kolem sebe stovky tisíc lidí z převážně asijských etnik, tak jako tyto Tádžiky, kteří se jim nakonec vymstili. Afghánistán nezapomněl na to, co jim Rusové udělali, proto se také k činu přihlásila frakce Islámského státu spojená s touto zemí. Putin nemůže, jako tomu bylo v USA za druhé světové války s místními Japonci, které Američané zavřeli do lágrů ze strachu, co by mohli Američanům udělat, zavřít všechny občany, kteří vypadají jinak než běžní Rusové.
Jinými slovy v Rusku je přítomna neoficiálně takzvaná pátá kolona, čítající až statisíce lidí, ze kterých může potenciálně trvale vždy přicházet několik horlivých jedinců, kteří budou režimu zasazovat smrtelné rány až do té doby, dokud celá ruská státní hydra neupadne zcela umdlená a otrávená. Jejich motivy nemusí být zrovna náboženské, ale mohou být čistě etnické vzhledem k tomu, že zkušenost rasového násilí mají v Rusku celé národnostní skupiny a etnika. A už mají planých řečí o rovnosti plné zuby. Umírat za matičku Rus, to by je hnali, ale aby jim něco dali, to ne. Zvlášť ne důstojnost.
Toto ošklivé rasistické dědictví se v Rusku táhne jako smrad od vlády novodobých Romanovců. V roce 2013 se konala jedna z největších demonstrací Rusů proti Rusům. Statisíce lidí se v Moskvě shromáždili a skandovali: „Rusko Rusům“. O co tehdy šlo? Jejich nenávist byla namířena proti tmavě zbarveným pracovním migrantům z ruské jižní hranice. Nyní se situace obrátila, tisíce Rusů se za tuto hranici stěhují a doufají v pohostinnost těch, které před několika lety na Rudém náměstí proklínali.
Putin teď bojuje na dvou frontách. Původně nechtěl bojovat ani na jedné. Tohle nemá kapacitu zvládnout.
Logický výsledek je jediný, Putinovi všechno brzo napadá na hlavu a sesype se jako domeček z karet. Udělal totiž v životě jednu obrovskou chybu. Přijal výzvu stát se ruským prezidentem.
Zdroje:
Nikolay Zakharov. Race and Racism in Russia
Eugene M. Avrutin. Racism in Modern Russia: From the Romanovs to Putin
David Isby, Ronadl Volstat. Russia’s War in Afghanistan
