Článek
Zdroj na který reaguji:
Dušan Klindera napsal:
Při představě čety sestavené z aktuálně 18-20 letých branců si nejsem jist, zda by šlo o tragédii nebo o komediální frašku.
Hlavně nevím jak by vstřebali, že se nejedná o týmbildingový pobyt, debatní kroužek nebo bárbekjúpárty.
Úplně to slyším:
„To mi nesmíte říkat, znám svá práva!“
„Nerespektujete mou osobnost!“
„Ale mně jsou tyhle boty nepohodlné!“
„Nenuťte mne brát to do ruky, ke zbraním mám odpor!“
„Vy máte něco proti právům homosexuálů?“
„Tohle je diskriminace, nejsem zvyklý vstávat tak časně!“
„Nesmíte mi odebrat mobil, kontakt s rodiči je moje základní právo!“
„Jdu domů, necítím se tu dobře a jsem svobodná lidská bytost!“
„Dál nepůjdu, bolí mě nohy, jsem zvědav co s tím uděláte!“
„Mám opruzeninu, musím ihned k lékaři!“
„Ale v Medal od Honor to bylo jinak!“
„Vyfotíte se s námi na instáč..?“
„Do toho okopu nevlezu, vždyť je tam bláto!“
„Cože, vy nemáte v nabídce veganské menu?“
„Budu si stěžovat, na mytí podlahy je uklízečka!“
„No tak jsme spali ve stráži, a vadí to snad někomu?“
Co by mě zajímalo je to, jestli by se dřív pokusili o sebevraždu oni, nebo velitel čety.
Moje reakce:
Krásné skoro vojenské téma a exkurz do reality.
Jako prvořadou si musíme položit otázku proč jsme si po roce 1945-48 pořídily armádu, později i Svazarm, Červený kříž, Civilní obranu a zavedly branou výchovu na školách. Do toho patří i policie a hasiči. (Milice a PsVbes jako ryze politický nástroj vynechávám.) Vše mělo za účel bránit naši samostatnost, stát a vlastní obyvatelstvo. Tyto útvary, pokud v opravdovém boji o naši svobodu mají být úspěšné a pokud možno i vítězné musí projít výcvikem, naučit se přežít v polních podmínkách, být jich odpovídající množství včetně výzbroje, ovládat zbraně a trochu toho vojenského řemesla. Vojna dělá z kluků chlapy a tak to musí být.
První nástup už vojáků ostříhaných na ježečka, nepadnoucí mundůr, doklady žádné, jen papírek s textem 4/3 to je čtvrtá rota třetí četa nebo to bylo obráceně? Vojenská knížka v nedohlednu a vaše osobní věci včetně občanky, klíčů od domova, auta a řidičáku v papírovém pytli s adresou na poslání domů. První proslov velitele čety jim jistě utkví na dlouho v paměti.
Já z vás udělám vojáky ať chcete nebo nechcete.
Udělat z mamánka, puberťáka a všeználka v dohledné době skorochlapa je malý zázrak, ale jde to. Všechno chce čas a věř tomu že rozumně dávkovaný lék jako je „pár facek“, případně Deka nebo Rajony a to třikrát denně jim pomohou tu životní změnu rozchodit. U nás to jistě nebylo lepší, ale ten rozdíl mezi realitou a „tím kdo jsem a co umím“ nebyl tak velký. Věřím že první měsíc, to je přijímač by si hodně pobrečeli do spacáku, ale kolektiv a správný „řízek“ jako velitel to dokážou napravit. Život bez mobilu a internetu? Nemožné. Ale uvidíš že to jde. Nemáš jej kde nabít? Díra po suku v borovici nefunguje? Není signál? Tak si napiš Ježíškovi.
S námi na přijímači v Martině 1971 se Slovák četař absik Prjatka také nesral. Jen ON byl zodpovědný za náš výcvik a nechtěl mít problémy. Byl to sportovec a Opičí dráhu běhal v masce rychleji než my bažanti nahoře bez. Až vojíni poznají že velitel je Bůh a není odvolání a že musí, že se musí smířit s realitou, bude jim hned lépe.
Nechutná ti to, tak nežer. Jako záchod v lese jen kláda? Tak neser. Rozcvička v mrazu a sněhu jen v trenýrkách? Vadí ti to? Tak si je sundej. Nechceš se holit v potoce, tak všichni dvě kolečka navíc. Nepadne ti vojenský kostým? Tak si jej nech přešít. Máte ve stanu smrad jak ve vopičárně? Tak jdi spát ven. Máte tu zimu, máte kamna a sirky ale dřevo ne? Tady máš cajk a tamhle na obzoru je les a použij hesla „voják se stará voják má“ a kmitej.
Opravdu máš hlad? Za kopcem je záhumenka s bramborama, ale pozor, sedlák dobře ovládá brokovnici. Je to vážně vážné? Tady máš flintu a tři patrony a jdi si něco ulovit. Jak „TO“ dostanou z kožichu do stravitelné podoby je další otázka. Hlavně se nezastřel a neztrať protože tě nikdo nebude hledat. Pokud se do tří dnů nevrátíš, jen tě odepíšeme ze stavu armády. Psát pozůstalým že jsi se ztratil v lese a uhynul tam, to nejde. Napíšeme něco o hrdinské smrti v boji a pošleme pár medailí „in memoriam“ za odvahu před nepřítelem.
Chceš si stěžovat ? Tak napiš ministrovi, určitě tě pochopí.
Kolektiv v průseru je samosprávný orgán a brzo ze mezi nimi objeví vůdci, hrdinové, okecávači, lenoši i zrádci, ale oni se s tím časem vyrovnají jak se říká „svépomocí“. Jistě, bude to bolet, ale hlavní je že to funguje.
Máme to od vojny více jak padesát roků, ale tyhle změny ve společnosti jsou tak obrovské že už nedokážeme postavit funkční armádu dle zákona, stejně jako elektrárnu nebo přehradu. Co s tím?
Dnes už nejsou velitelé, inženýři, vize a cíl co a proč chceme a hlavně důvody proč to dělat. Ale co je nejhorší, chybí vedení státu které ví kam jak a proč vésti tuto společnost.
Ti co nás vedou dnes, to jsou vlastizrádci a zaslouží si za to časově neomezenou brigádu v kamenolomu nebo volný pokojíček s komfortní obsluhou po Kajínkovi. Všechno jim personál dodá tak že ani nemusí chodit ven.
Probudit se poválečná generace našich předků kteří by to řešili radikálněji a hlavně včas, tak už je klovou vrány pod okny.
Na závěr použiji slova Martiny Kociánové:
Mějte se hezky a něco pro to dělejte!
Babička by řekla: Bože za co nás trestáš?
Nebo bude výstižnější: kam jsme došli kdo to ví?
PS: Titulní obrázek došel meilem a je přefocen mobilem z monitoru, tak že kvalita mizerná, ale obsah výstižný.
