Článek
Atol Bikini patří k Marshallovým ostrovům v Tichém oceánu. Jeho obyvatelé po generace žili z kokosových palem, rybolovu a laguny, která jim dávala potravu, prostor pro plavbu i přirozenou ochranu před oceánem. Nešlo o prázdný kus písku uprostřed moře, ale o domov s vlastními rodinami, tradicemi a způsobem života.
Marshallovy ostrovy byly před válkou pod japonskou správou. Spojené státy je obsadily během bojů v Pacifiku v roce 1944 a po skončení války zde převzaly správu. Když prezident Harry S. Truman v prosinci 1945 nařídil armádě a námořnictvu připravit test atomových bomb proti válečným lodím, hledalo se místo dostatečně vzdálené od pravidelných lodních a leteckých tras.
Volba padla na Bikini. Pro vojenské plánovače byl atol ideální: velká laguna, odlehlá poloha a malý počet obyvatel. Pro lidi, kteří tam žili, to znamenalo něco zcela jiného. Vojenský experiment měl začít na místě, kde žilo 167 lidí, kteří neměli kam bezpečně odejít.
Neděle po bohoslužbě, která rozhodla o všem
V únoru 1946 přiletěl na Bikini komodor Ben H. Wyatt, vojenský guvernér Marshallových ostrovů. Po nedělní bohoslužbě shromáždil obyvatele atolu a požádal je, aby ostrov dočasně opustili. Spojené státy prý potřebovaly jejich domov „pro dobro lidstva a pro ukončení všech válek“.
Setkání se natáčelo. Americká armáda chtěla veřejnosti ukázat, že obyvatelé odcházejí dobrovolně a s pochopením. Wyatt přirovnával Bikince k lidu vyvolenému Bohem a žádal je o oběť ve jménu budoucího míru. V záběrech, které se později staly součástí propagandistického vyprávění o atomových testech, stojí proti sobě americký důstojník a komunita, která neměla skutečně rovnocennou možnost odmítnout.
Vůdce komunity, král Juda, nakonec odpověděl větou, jež se stala symbolem celého příběhu: „Odejdeme, protože věříme, že všechno je v rukou Božích.“
Nešlo o svobodné vyjednávání mezi dvěma rovnocennými stranami. Ostrované stáli proti správě, která ovládala jejich území, dopravu, zásobování i budoucnost. Přesto jim bylo opakovaně řečeno, že přesídlení bude jen dočasné a že se po skončení testů vrátí.
7. března 1946 námořnictvo odvezlo obyvatelstvo Bikini na atol Rongerik. Byl neobydlený, malý a pro početnou skupinu lidí nevhodný. Neměl dostatek potravin, sladké vody ani bezpečných lovišť. Lidé z Bikini navíc znali Rongerik jako místo, kterému se podle místních tradic raději vyhýbali.
Slibované zásobování nefungovalo tak, jak mělo. Už během prvního roku se situace proměnila v krizi. Lidé neměli dost jídla a postupně se dostali na pokraj hladomoru. Antropolog Leonard Mason, který Rongerik navštívil na začátku roku 1948, popsal stav společnosti jako vážný a naléhavě žádal rychlé dodávky potravin i zdravotní pomoc.
Zatímco Bikiniové bojovali o přežití, jejich původní domov se změnil v laboratoř jaderné války.
Operace Crossroads
V létě 1946 se na Bikini rozjela Operace Crossroads, první velký americký program jaderných testů po Hirošimě a Nagasaki. Jeho cílem bylo zjistit, co atomová bomba udělá s válečnými loděmi.
Do laguny byly shromážděny desítky vyřazených lodí, včetně ukořistěných německých a japonských plavidel. Operace zahrnovala přibližně 242 lodí, 156 letadel, tisíce měřicích přístrojů a tisíce pokusných zvířat. Pracovaly na ní desetitisíce vojáků, techniků a civilistů.
První bomba, Able, explodovala 1. července 1946 ve vzduchu nad lagunou. Druhý test, Baker, následoval 25. července pod hladinou. Právě Baker ukázal něco, co vojenské velení podcenilo: radioaktivní voda, bahno a aerosol pokryly lodě, techniku i okolní prostředí. Dekontaminace velké části flotily se ukázala jako prakticky nemožná.
Mezi lety 1946 a 1958 Spojené státy provedly na Bikini celkem 23 jaderných testů. Jejich souhrnná síla odpovídala desítkám megatun TNT. Atol se stal jedním z hlavních symbolů jaderných zkoušek studené války.
V březnu 1948 byli Bikiniové z Rongeriku odvezeni na Kwajalein. Přibližně půl roku zde žili ve stanech na úzkém pásu země poblíž velké vojenské přistávací dráhy. Nebyl to nový domov, jen další provizorium.
V listopadu 1948 se komunita přesunula na ostrov Kili. Obyvatelé si jej vybrali jako místo, kde by mohli alespoň nějak začít znovu. Jenže Kili se od Bikini zásadně lišil. Nebyl to atol s chráněnou lagunou, ale malý ostrov vystavený oceánu.
Chyběla zde laguna vhodná pro tradiční rybolov i bezpečné plavby na kánoích. Komunita, která po generace žila z moře a ryb, se stala závislou na dovážených zásobách. Kili navíc trpěl bouřemi, omezenou půdou a nedostatkem zdrojů pro rostoucí populaci.
Bomba, která zničila i naději na návrat
Nejznámější a nejničivější zkouška přišla 1. března 1954. Vodíková bomba Castle Bravo měla mít sílu přibližně pět megatun. Ve skutečnosti explodovala silou asi 15 megatun TNT.
Byla tedy více než dvakrát silnější, než vědci očekávali, a zhruba tisíckrát silnější než bomba svržená na Hirošimu. Dodnes zůstává nejsilnější jadernou zbraní, jakou kdy Spojené státy odpálily.
Výbuch vytvořil obrovský kráter a zničil či těžce poškodil několik ostrovů atolu. Ještě horší byl radioaktivní spad. Vítr ho odnesl na obydlené atoly Rongelap, Rongerik a Utirik i na japonskou rybářskou loď Daigo Fukuryū Maru.
Lidé na Rongelapu viděli z nebe padat bílý prach, který připomínal sníh. Dotýkali se ho, děti si s ním hrály, netušily, že jde o radioaktivní spad. Evakuace přišla až po dvou dnech. Mnozí už měli popáleniny, nevolnost, zvraceli a trpěli příznaky ozáření.
Castle Bravo bývá označován za nejhorší jednotlivý případ ozáření radioaktivním spadem v celém americkém programu atmosférických testů.
V roce 1968 prezident Lyndon B. Johnson oznámil, že by se Bikiniové mohli vrátit. Na atolu začaly úklidové práce, obnovovaly se stavby a vysazovaly kokosové palmy. Část komunity se na počátku sedmdesátých let skutečně vrátila.
Byl to návrat plný naděje. Po desetiletích na cizích ostrovech se lidé znovu ocitli doma. Jenže domov už nebyl bezpečný.
Vědci postupně zjistili, že problém nepředstavuje jen záření v půdě. Radioaktivní látky se dostávaly do potravního řetězce. Místní ovoce, kokosové ořechy a další rostliny obsahovaly zejména cesium-137. Lidé, kteří se snažili žít z vlastních zdrojů ostrova, tak přijímali radioaktivitu potravou.
V roce 1978 museli být navrátilci z Bikini znovu evakuováni. Bylo to druhé velké vystěhování téže komunity z domova, který jí Spojené státy původně slíbily vrátit po několika krátkých testech.
Marshallovy ostrovy získaly po vyjednání dohody se Spojenými státy systém fondů a právních mechanismů pro odškodnění lidí postižených jadernými testy. Vznikl také Nuclear Claims Tribunal, tribunál Marshallových ostrovů, který rozhodoval o nárocích obyvatel zasažených testováním.
V případě Bikini vydal tribunál v březnu 2001 rozhodnutí o náhradě škod ve výši 563,3 milionu dolarů. Částka měla pokrýt ztrátu domova, škody na půdě, přesídlení i zdravotní a společenské dopady.
Peníze však nebyly vyplaceny v plné výši. Z fondu se vyplatil jen malý zlomek přiznané sumy a zbytek zůstal předmětem dlouhých sporů mezi představiteli Bikini, vládou Marshallových ostrovů a Spojenými státy.
Ostrov pro potápěče, ne pro původní obyvatele
Atol Bikini je dnes světovým dědictvím UNESCO pod názvem Jaderné testovací středisko Bikini. Zápis připomíná nejen vojenské dějiny studené války, ale také vystěhování obyvatel, zdravotní následky ozáření a dlouhodobou kontaminaci krajiny.
Laguna se stala známou mezi potápěči. Leží v ní vraky lodí z Operace Crossroads, včetně velkých válečných plavidel. Potápění se zde v různých obdobích provozovalo, turistický provoz je ale závislý na složité dopravě, povoleních a místních podmínkách. Podle sčítání z roku 2021 neměl atol Bikini žádné trvalé obyvatele.
Jméno Bikini dnes zná celý svět hlavně kvůli plavkám. Francouzský návrhář Louis Réard představil dvoudílný model v roce 1946, krátce po prvních atomových zkouškách na atolu. Nazval ho bikini, protože chtěl, aby na veřejnost zapůsobil stejně „výbušně“ jako jaderná bomba.
Slovo se proměnilo v symbol léta, módy a bezstarostnosti. Jen málokdo si při něm vybaví ostrov, z něhož bylo vystěhováno 167 lidí, nebo komunitu, která dodnes nese důsledky rozhodnutí učiněného bez možnosti jejich volby.
Zdroje:
https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/environmental-diplomacy-nuclear-vault/2016-07-01/70th-anniversary-operation-crossroads
https://www.bikiniatoll.com/history.html
https://ahf.nuclearmuseum.org/ahf/history/operation-crossroads/
https://ahf.nuclearmuseum.org/ahf/location/marshall-islands/
https://whc.unesco.org/en/list/1339/
https://www.pacificislandtimes.com/post/kilon-bauno-went-to-hollywood
https://nsarchive.gwu.edu/document/21881-document-06-atollcom-atoll-commander-kwajalein
