Článek
Měla pronikavé oči, nezaměnitelný hlas a talent, který jí otevíral dveře do nejslavnějších divadelních sálů v zemi. Patřila k výrazným herečkám své generace a pro miliony diváků navždy zůstala princeznou z pohádky Princezna Pampeliška. Jenže zatímco na scéně Národního divadla sklízela uznání, její soukromý život se postupně proměňoval v tichou, mrazivou tragédii.
Nešťastné vztahy, narůstající závislost na alkoholu a postupný úbytek hereckých příležitostí ji uvrhly do stále větší izolace. Když ve svých osmapadesáti letech zemřela sama ve svém bytě, její jediný syn Filip Čáp musel čelit nezodpovězeným otázkám, které ho pronásledují dodnes.
Záchrana v Národním divadle
Osud jako by s ní hrál nebezpečnou hru už od prvních dnů jejího života. Narodila se 14. ledna 1945 v Praze do významné umělecké rodiny. Její otec Karel Jernek patřil k předním českým divadelním i operním režisérům a matka Jiřina Stránská byla uznávanou herečkou. Právě s matkou prožila Klára sotva měsíc po svém narození událost, která jí zachránila život. Bylo 14. února 1945, když se Jiřina Stránská procházela s kočárkem na pražském Žofíně. Náhle se nad hlavami rozezněly poplašné sirény a k zemi začaly padat první bomby spojeneckého náletu na Prahu.
Vystrašená matka chtěla zamířit ke krytu na Karlově náměstí. Cestou ji však zastavil neznámý člověk, který jí poradil, ať nikam dál neběží a raději se s dítětem ukryje v nedalekém Národním divadle. Poslechla ho. Kryt na Karlově náměstí, kam původně směřovala, byl během bombardování zasažen. Malá Klára tehdy našla bezpečí přímo v útrobách budovy, která měla o dvě dekády později rozhodnout o celé její herecké kariéře.
Vyrůstala v prostředí, kde se o umění nejen mluvilo, ale žilo se jím od rána do noci. Už jako studentka gymnázia Jana Nerudy hrála v dramatickém kroužku a bylo prakticky nepředstavitelné, že by se vydala jinou než uměleckou cestou. Po maturitě zamířila na pražskou DAMU, kterou absolvovala v roce 1966. Už během studií hostovala v Divadle E. F. Buriana a také v Semaforu. Její talent byl natolik výrazný, že po škole dostala nabídku snů – angažmá v Činohře Národního divadla.
V Národním divadle strávila více než třicet let a ztvárnila zde desítky postav klasického i moderního repertoáru. Hrála Shakespeara, Ibsena, Čapka i další velké autory. Její dívčí půvab spojený s osobitým hlasem si okamžitě oblíbili také televizní tvůrci. Národ si ji zamiloval především jako princeznu Pampelišku v lyrické televizní adaptaci stejnojmenné hry Jaroslava Kvapila z roku 1967. Její čistý, křehký projev uhranul statisíce diváků.
Následovaly další televizní inscenace, pohádky a seriály. Výrazná byla například jako Bohdanka v Sedmeru krkavců, Rozálie v seriálu Byli jednou dva písaři nebo později v Tajemství proutěného košíku. Československý film jejího talentu využíval podstatně méně, přesto zaujala například v Případu pro začínajícího kata, Panelstory nebo komedii Smích se lepí na paty. Výrazně se uplatňovala také v rozhlase a dabingu.
V Národním divadle poznala kolegu, pohledného a charismatického herce Josefa Čápa. Už v polovině šedesátých let spolu hráli zamilovanou dvojici v Shakespearově Zimní pohádce. Později se vzali a v únoru 1971 se jim narodil syn Filip. Jenže rodinné štěstí nemělo dlouhého trvání. Manželství se přibližně po třech letech rozpadlo.
Péče o malého Filipa však neležela pouze na Kláře. Už jako půlroční začal vyrůstat převážně u své babičky Jiřiny Stránské a jejího manžela a u prarodičů zůstal do svých šesti let. Filip Čáp sám později připouštěl, že oba rodiče byli pracovně velmi vytížení a možná také ještě příliš nezralí na každodenní výchovu dítěte. Po rozvodu rodičů tak jeho nejbližší osobou zůstávala především babička.
Později se Klára Jerneková vdala ještě jednou, ani její druhé manželství však nevydrželo. Každé podobné zklamání odnášela její citlivá povaha čím dál hůř. Postupně se k osobním problémům přidávaly deprese a alkohol. Syn si jejího samotářského pití všiml už během svého dospívání. Nacházel doma lahve a snažil se s matkou o problému mluvit, ona však podle jeho vzpomínek pití zapírala.
Hořký odchod
Skutečný profesní ústup nebyl náhlým důsledkem jednoho listopadového zlomu. Hereckých příležitostí postupně ubývalo a v devadesátých letech už Klára Jerneková zdaleka nepatřila k nejvytíženějším členkám souboru. Její osobní problémy, zdravotní stav i alkohol navíc začínaly ovlivňovat spolehlivost, která je v divadle naprostým základem.
Členkou jeho činohry zůstala až do 31. července 2000, tedy téměř přesně čtyřiatřicet let. V posledních letech už dostávala podstatně méně příležitostí. Přesto nezmizela z obrazovky hned po revoluci – ještě na konci devadesátých let se objevila například v seriálu Hotel Herbich.
Pocit profesní nepotřebnosti byl pro ženu, která divadlu obětovala většinu života, těžkou ranou. Právě scéna Zlaté kapličky, v jejíž budově se jako měsíční dítě s matkou ukryla při bombardování Prahy, byla po desetiletí jejím profesním domovem. Když z ní v roce 2000 definitivně odešla, skončila jedna z nejdůležitějších jistot jejího života.
Zůstávala stále více uzavřená ve svém pražském bytě. Její vztah se synem Filipem Čápem byl komplikovaný už od dětství, protože ho z velké části vychovávala babička. Když byl Filip v pubertě, matčino pití už výrazně zasahovalo i jeho. V osmnácti letech se odstěhoval, ale matku i babičku dál navštěvoval a sledoval, jak se její stav postupně zhoršuje.
„Nacházel jsem flašky, snažil jsem se ji na to upozornit, měli jsme o tom debaty, ale maminka to vždy zapřela,“ vzpomínal po letech. Alkohol podle něj souvisel především s obdobími, kdy byla pracovně nevytížená a sama. Po smrti své matky Jiřiny Stránské a poté i bývalého manžela Josefa Čápa se její propad ještě prohloubil.
V posledních letech se kolem ní navíc pohybovali lidé, k nimž měl její syn velkou nedůvěru. Filip Čáp později popisoval, že doma potkával neznámé osoby, které měly klíče od bytu, nosily jeho matce jídlo a podle jeho přesvědčení z ní tahaly peníze. Když se ji krátce před smrtí snažil přesvědčit, aby odjela do nemocnice, odmítla.
Poslední kapitola života Kláry Jernekové se dopsala v létě roku 2003. Když ji sousedé několik dní neviděli, přivolali policii. Dne 31. července 2003 byla herečka nalezena mrtvá ve svém pražském bytě. Bylo jí pouhých padesát osm let. Jako příčina smrti bylo uvedeno celkové vyčerpání organismu a lékaři vyloučili cizí zavinění.
Jenže pro jejího syna Filipa Čápa tímto závěrem celá tragédie neskončila. Když se po matčině smrti dostal do bytu, spatřil na posteli prázdná plata po Stilnoxu a prázdné lahve od whisky. Výsledek toxikologického vyšetření však přinesl překvapení. „Neměla v sobě ani alkohol, ani prášky,“ popsal později.
Právě proto mu okolnosti matčina skonu dodnes připadají nedořešené. Měl také podezření, že někteří lidé z jejího okolí využívali její zranitelnosti a připravovali ji o peníze či majetek. Lékaři však cizí zavinění její smrti vyloučili.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/224562210800011/
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/filip-cap-klara-jernekova-smrt-alkoholismus-herectvi-13-komnata.A240422_144111_lidicky_nh
https://www.bkovarikova.cz/knihy/herecke-balady/
https://www.datocms-assets.com/11302/1578044585-magazin-leden2020.pdf
https://www.ceskatelevize.cz/lide/klara-jernekova/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/132954-princezna-pampeliska/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1064003176-sedmero-krkavcu/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/899667-byli-jednou-dva-pisari/tvurci/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/17555/klara-jernekova
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-karieru-i-zivot-talentovane-herecky-klary-jernekove-zabily-samota-deprese-a-alkohol-40159654
