Článek
Na sklonku divokých devadesátých let nebylo v české politice výraznější, diskutovanější ani obdivovanější ženské tváře. Když rázným krokem vstoupila do jednacího sálu Poslanecké sněmovny, pohledy mužských kolegů v nepadnoucích oblecích okamžitě sklouzly k jejím elegantním kostýmkům, pečlivě upraveným tmavým vlasům a cigaretě, kterou v kuloárech odpalovala jednu za druhou.
Byla mladá, pohledná, neobyčejně inteligentní, s právnickým diplomem v kapse a břitkým jazykem, jímž dokázala během pár vteřin rozmetat argumenty sebevědomějších oponentů. Průzkumy veřejného mínění ji měsíce i roky vynášely na absolutní vrchol sympatií občanů, stala se místopředsedkyní Poslanecké sněmovny a mluvilo se o ní dokonce jako o možné budoucí kandidátce na Pražský hrad.
Jenže svět vysoké politické moci, zvláště ten v éře opoziční smlouvy a zákulisních her bez pravidel, neodpouští samostatnost, neposlušnost ani popularitu, která zastiňuje stranické bosse. Petra Buzková se stala terčem jedné z nejodpornějších dehonestujících kampaní v novodobé tuzemské historii, musela čelit nechutným lžím z vlastních řad a posléze v ministerském křesle bojovat s chronickými problémy českého školství.
Když dosáhla čtyřicítky, udělala krok, jaký většina jejích kolegů nedokáže – dobrovolně zavřela dveře vysoké politiky zvenčí a zvolila návrat do světa, v němž o úspěchu nerozhoduje potlesk na stranických sjezdech.
Dívka z prominentní rodiny
Petra Buzková se narodila 7. prosince 1965 v Praze a její rodinné zázemí rozhodně nebylo tuctové. Pocházela z rodiny s hlubokými kořeny v československé politice. Její pravnukem byl významný sociálnědemokratický politik, senátor, teoretik a novinář František Modráček. Rodinná tradice sociální demokracie tak sahala hluboko do období první republiky.
Byla bystrá, zvídavá a od dětství projevovala značnou míru tvrdohlavosti. Když se po gymnáziu rozhodovala o své budoucnosti, humanitní a společenskovědní směr byl zcela přirozenou volbou. V roce 1984 nastoupila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončila v roce 1989 a ve stejném roce získala titul JUDr.
Listopadové události roku 1989 tak zastihly čerstvou absolventku práv. Právě v tomto roce se zapojila do obnovované sociální demokracie a stala se členkou přípravného výboru. Mladá ambiciózní právnička nešla cestou rychlého byznysu v divoce privatizované ekonomice. Místo toho ji začala přitahovat politika.
Když se po revoluci obnovovala Československá sociální demokracie, která navazovala na svou prvorepublikovou tradici, Petra Buzková v ní viděla ideální prostor pro realizaci svých představ o moderní, sociálně spravedlivé a demokratické společnosti západního střihu. Do strany vstoupila už v roce 1989 a v roce 1990 se jako čtyřiadvacetiletá stala její místopředsedkyní. V partaji, které tehdy dominovali především starší muži, disidenti a navrátilci z exilu, působila jako zjevení z jiné planety. Byla dynamická, měla právní erudici a nebála se veřejně vystupovat.
Její politický vzestup byl bleskový a pro mnohé staré stranické matadory těžko stravitelný. V roce 1992, v pouhých šestadvaceti letech, byla zvolena do České národní rady, která se po rozpadu federace proměnila v Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V té době se do čela ČSSD probojoval Miloš Zeman, který ze slabé opoziční strany začal nekompromisním způsobem budovat hlavní protiváhu pravicové vlády Václava Klause.
Zeman si mladé a fotogenické právničky velmi dobře všiml. Chápal, že vedle jeho agresivní, chlapácké a často vulgární rétoriky potřebuje strana vlídnější, moderní a elegantní tvář, která osloví mladší voliče, městskou inteligenci a ženy. Buzková byla v tomto směru dokonalým trumfem.
Byla rétoricky zdatná, v televizních debatách argumentovala věcně, bez emocí a s právnickou přesností. Nekřičela, neútočila pod pás, usmívala se – a tím dokázala protivníky často vyvést z míry mnohem spolehlivěji než plamenné proslovy jejích starších kolegů.
V polovině devadesátých let už patřila k nejvýraznějším místopředsedům ČSSD a v roce 1996, po volbách, kdy sociální demokraté pod Zemanovým vedením získali přes šestadvacet procent hlasů, usedla do křesla místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Bylo jí třicet let a stala se jednou z nejvýše postavených žen v české politice.
Jenže právě tato obrovská, nezávislá popularita se měla velmi brzy stát jejím největším prokletím.
Když se žák postaví učiteli
Vztahy mezi Petrou Buzkovou a Milošem Zemanem byly komplikované. Zeman její popularitu využíval jako výrazný volební magnet, Buzková však nebyla typem političky, která by slepě kývala na každý rozkaz stranického šéfa. Měla své vlastní názory a nebála se je dát veřejně najevo, a to i v momentech, kdy se rozcházely se Zemanovou politickou strategií.
První vážný zlom nastal po volbách v roce 1998. Volby sice sociální demokracie vyhrála, ale neměla většinu k sestavení stabilní vlády. Miloš Zeman se tehdy spojil se svým úhlavním ideovým nepřítelem Václavem Klausem a uzavřel kontroverzní tzv. opoziční smlouvu. Dohoda umožnila vznik menšinové vlády ČSSD výměnou za závazek ODS, že vládu nesvrhne, a současně oběma stranám zajišťovala vliv na obsazení významných parlamentních funkcí.
Petra Buzková s opoziční smlouvou nesouhlasila, přesto ji jako členka nejužšího vedení ČSSD v červenci 1998 spolu s dalšími představiteli strany podepsala. Později svůj odpor dávala najevo stále otevřeněji. Když měla být spolupráce ČSSD a ODS v roce 2000 dále upevněna takzvaným tolerančním patentem a dohodou o změně volebního zákona, podpis odmítla a odstoupila z funkce místopředsedkyně ČSSD.
Buzková se tím dostala do otevřeného konfliktu se Zemanovým vedením. V okolí premiéra působila skupina poradců vedená Miroslavem Šloufem. Buzková však měla za zády stále to nejdůležitější – obrovskou podporu veřejnosti a voličů. V únoru 2001 byla navíc zvolena předsedkyní pražské organizace ČSSD. Napětí v sociální demokracii se dalo krájet a právě v okruhu premiérových poradců vznikl dokument, který měl populární političku zničit.
V květnu roku 2000 explodovala v českých médiích bomba nevídaných rozměrů. Vyšla najevo existence tajného materiálu s kódovým označením „Olovo“ – podle chemické značky Pb, která odpovídala iniciálám Petry Buzkové. Nešlo o žádný legitimní politický rozbor, ale o brutální plán na diskreditaci nejpopulárnější političky v zemi.
Dokument vznikl přímo v okruhu poradců premiéra Miloše Zemana na Úřadu vlády. Obsahoval scénář, jak Petru Buzkovou lidsky, společensky a politicky zdiskreditovat. Navrhoval podsouvat médiím vykonstruované lži o tom, že se v minulosti živila prostitucí, že týrá svou malou dceru nebo že spolupracovala s komunistickou Státní bezpečností. Cílem bylo vytvořit kolem ní atmosféru podezření a odporu, která by její politickou kariéru zničila.
Pro mladou ženu a matku to byl strašlivý psychický úder. V politickém boji byla zvyklá na tvrdé rány, ale tohle překračovalo veškeré hranice. Do špinavé hry bylo zataženo její soukromí, její čest a především její rodina s malou dcerkou. Šokující bylo i to, odkud útok přišel – nešlo o akci opozičních rivalů z ODS, ale o materiál vzniklý přímo mezi lidmi z okolí premiéra a předsedy její vlastní strany.
Miloš Zeman a jeho okolí se snažili celou aféru zlehčovat. Zlom přišel, když premiérův poradce Zdeněk Šarapatka na policii vypověděl, že autorem dokumentu je další Zemanův poradce Vratislav Šíma. Vyšetřovatelka později navrhla Šímu obžalovat z pomluvy. Státní zastupitelství následně dospělo k závěru, že dokument skutečně vytvořil, jeho jednání však neposoudilo jako natolik společensky nebezpečné, aby bylo trestným činem, a stíhání skončilo. Buzková se však nezhroutila. Místo aby utekla a vzdala se, postavila se zákeřnému útoku čelem a získala ještě větší sympatie veřejnosti.
Boj o české školství
Po parlamentních volbách v roce 2002, kdy Miloš Zeman odešel z čela strany a do vlády nastoupil Vladimír Špidla, se situace zdánlivě uklidnila. Špidla potřeboval silné a populární osobnosti a nabídl Buzkové vládní angažmá. V červenci 2002 tak Petra Buzková usedla do křesla ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Pro právničku zvyklou na parlamentní debaty to byl radikální posun – z role kritičky se stala šéfkou jednoho z největších a dlouhodobě finančně napjatých resortů v zemi.
Její čtyřleté působení na ministerstvu bylo obdobím nesmírně tvrdé, nevděčné práce. České školství v té době trpělo nedostatkem peněz a platy učitelů zůstávaly významným politickým tématem. Buzková musela neustále svádět bitvy s ministry financí o další prostředky. Zdaleka ne všechno šlo hladce. Čelila protestům nespokojených pedagogů, sporům o podobu nového školského zákona i nekonečným debatám o maturitách a financování vysokých škol.
Její styl řízení byl nekompromisní a věcný. Prosadila nový školský zákon a snažila se získat pro školství více peněz. Právě některé části zákona však vyvolaly ostrou kritiku – například pravidlo, podle něhož si žáci mohli v prvním kole přijímacího řízení podat přihlášku pouze na jedinou střední školu. Byla to práce, která ji nesmírně vyčerpávala. Zmizela někdejší lehkost a televizní lesk.
Politická realita navíc začínala být čím dál únavnější. Buzková byla ministryní nejen ve vládě Vladimíra Špidly, ale následně také Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Po šestnácti letech ve vrcholné politice cítila, že její čas v nejvyšších patrech moci se naplnil.
Na začátku roku 2006 učinila Petra Buzková rozhodnutí, které v tehdejší politice působilo neobvykle. V pouhých čtyřiceti letech, na vrcholu sil, se známým jménem a obrovským politickým kapitálem oznámila, že v nadcházejících volbách už nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny a po vypršení ministerského mandátu z vysoké politiky odchází.
Většina kolegů i komentátorů tomu zpočátku nechtěla věřit. Mnozí čekali, že jde jen o taktický manévr, po kterém přijde návrat na nějakou ještě lukrativnější pozici. Jenže Buzková to myslela vážně. Sama vysvětlovala, že nechce dělat politiku celý život a že pokud neodejde právě tehdy, možná už nikdy. Chtěla se více věnovat rodině a vrátit se k právu.
Přesto se ještě jednou nechala přesvědčit k volebnímu souboji. Na podzim roku 2006 vedla kandidátku sociální demokracie v komunálních volbách v Praze jako kandidátka na primátorku. Proti ní stál populární Pavel Bém z ODS, která tehdy v hlavním městě zažívala vrchol své moci. Byl to předem velmi obtížný boj. ODS volby přesvědčivě vyhrála a ČSSD skončila v opozici.
Buzková byla do pražského zastupitelstva zvolena a získala nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidátů ČSSD, svůj mandát však nepřevzala a 30. listopadu 2006 se ho vzdala. Tím svou politickou kariéru skutečně ukončila. Členkou sociální demokracie ovšem zůstala ještě téměř osmnáct dalších let. Ze strany odešla až v říjnu 2024, kdy nesouhlasila s jejím dalším směřováním.
Po odchodu z politiky se naplno vrátila k právu. Advokátní zkoušky měla složené už od roku 1999 a během části své politické kariéry pracovala také jako advokátní koncipientka. V roce 2006 nastoupila jako partnerka do pražské advokátní kanceláře, kde se věnovala mimo jiné veřejným zakázkám, hospodářské soutěži a obchodnímu právu. Od roku 2016 je zakládající společnicí kanceláře VKS Legal a jako advokátka působí dodnes.
Do médií začala chodit podstatně méně a většinu každodenní politické debaty přestala komentovat. Úplně však z veřejného prostoru nezmizela – příležitostně poskytovala rozhovory a po letech mluvila i o opoziční smlouvě nebo kauze Olovo. Žila rodinným životem po boku svého manžela Josefa Kotrby, předního ekonoma a finančního experta, a jejich dcery.
https://vlada.gov.cz/scripts/detail.php?id=37421&tmplid=50
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/stem-nejvice-oblibenymi-politiky-jsou-buzkova-a-gross.A_990319_103022_domaci_jpl
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/petra-buzkova-31-let.A_981001_143939_osobnost_noc
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-druhem-dile-odpovedi-se-petra-buzkova-priznava-ke-sve-minulosti.A000210100241domaci_itu
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zeman-olovo-mohl-napsat-muj-poradce.A000821231322domaci_bac
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dokument-olovo-napsal-aparatcik-mini-odbornici.A000925233952domaci_ond
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/databaze-polistopadovych-kauz-olovo-hanopis-na-petru-buzkovou-82781
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-galerie-osobnosti-az-mi-rupne-v-hlave-necham-se-zvolit-do-senatu-smeje-se-petra-buzkova-262973
