Doktor na koni: Zdeněk Kostrouch, snílek a poustevník ze šumavské Pustiny

Zdeněk Kostrouch se narodil roku 1920 v Kamenici nad Lipou. Pocházel z kulturně založené rodiny a od mládí miloval umění, zejména divadlo – po maturitě v Praze dokonce nastoupil v jednom divadelním souboru jako osvětlovač. Po druhé světové válce se však vydal na dráhu medicíny a vystudoval lékařství.

Absolvoval také vojenskou službu a jako lékař začínal na několika místech západních Čech – působil v Dobřanech, Bezdružicích a Konstantinových Lázních. Již v té době byl znám svou empatií a snahou pomáhat. Dokonce snil o tom, že jednou odjede léčit lidi do Afriky, ale nakonec osudově zakotvil na Šumavě.

Na Šumavu se přesunul v 50. letech. Oženil se s lékařkou Helenou, rozenou Kafkovou (její rodina pocházela z rodu spisovatele Franze Kafky – Helena byla neteří tohoto světoznámého literáta). Manželé Kostrouchovi žili a pracovali od poloviny 50. let v horské obci Kašperské Hory.

Zde se jejich profesní cesty částečně rozcházely: Zdeněk nastoupil jako obvodní lékař pro oblast Hartmanic a také pro rozsáhlý, řídce obydlený vojenský újezd Dobrá Voda, zatímco Helena měla na starosti obvod Kašperských Hor a okolí. Kašperskohorský kraj byl tehdy nově zalidňován po odsunu původních obyvatel – žilo tam mnoho poválečných dosídlenců „z ciziny“, kteří sem přišli nahradit vysídlené Němce.

Helena byla velmi vzdělaná a empatická lékařka, pacientům rozuměla a mnoha z nich pomohla. V této etapě života tedy manželé žili v centru Kašperských Hor, ale to se mělo brzy změnit – oba táhla láska k přírodě a možná i trocha dobrodružného romantismu dále do hor.

Na začátku 60. let se Kostrouchovi rozhodli opustit pohodlí městečka a odejít do samoty uprostřed šumavských lesů. V roce 1964 se Zdeněk Kostrouch doslova zamiloval do opuštěné hájenky v zaniklé osadě Pustina nad Hartmanicemi. Tato hájenka, postavená v 19. století v klasicistním stylu, byla posledním stojícím domem z kdysi prosperující sklářské osady Pustina (německy Einöde), ve které na přelomu 19. a 20. století žilo až 90 obyvatel.

Místo mělo bohatou historii – hájovna patřila významnému prvorepublikovému bankéři Františku Haškovi, jenž zde hostil i prezidenta Edvarda Beneše. Říkalo se dokonce, že právě na šumavské Pustině „se tvoří republika“ – Beneš a další státníci tu během návštěv diskutovali o politice. Tragický zlom nastal za války: Hašek byl roku 1942 popraven nacisty a rodina uprchla roku 1948 do USA.

Osada Pustina po válce zpustla a na začátku 50. let se celá ocitla uvnitř nově zřízeného vojenského újezdu Dobrá Voda, kde civilní obydlí neměla místo – opuštěné domy buď chátraly, nebo byly zbořeny. Takový osud hrozil i historické hájovně, do níž zatékalo a jejíž zdi se začaly rozpadat.

Kostrouch využil svých známostí a dokázal prosadit, aby byla demolice hájovny zastavena. Zdeněk Kostrouch s Helenou postupně z vybydleného stavení vytvořili opět útulný domov. Opravili poničenou střechu, zavedli provizorní přívod vody a elektřinu a v prostorné hájovně zařídili mimo jiné knihovnu plnou svazků. Kostrouch sem přinesl i starožitný nábytek a zřídil malé hospodářství s koňmi, na nichž učil jezdit i své děti.

Manželé tu vychovávali dva vlastní syny a jednoho nevlastního, kteří s nimi na samotě vyrůstali obklopeni lesy. Poklidný a zároveň dobrodružný život uprostřed přírody si doktor Kostrouch zamiloval – jak později vzpomínal, právě zde, obklopen koňmi a šumavskou divočinou, byl nejšťastnější. Pro jeho manželku však romantika života „na Pustině“ měla i odvrácenou tvář.

Život v zaniklé osadě totiž znamenal každodenní zápas s praktickými obtížemi. V hájovně zcela chybělo ústřední topení, studna byla nespolehlivá a nebyla zavedena voda až do domu. Do roku 1979 musela navíc doktorka Helena denně dojíždět z Pustiny za pacienty do 12 km vzdálených Kašperských Hor.

Po práci se vracela unavená do studeného domu uprostřed lesů, cestou musela nakoupit, doma zatopit, uvařit, postarat se o syny a jejich učení – neměla to vůbec jednoduché. Místní si dodnes Helenu pamatují jako nesmírně obětavou a inteligentní ženu s velkým pochopením pro druhé, ale život na odlehlé Pustině pro ni byl až příliš tvrdý. Kostrouchovi tak za svou touhu po životě v lůně přírody platili daň v podobě rodinného napětí, o němž bude řeč dále.

Na Hartmanicku a okolní Šumavě 60. až 80. let byl Zdeněk Kostrouch výjimečnou osobností i svým pracovním nasazením. Obvod Hartmanice, který měl na starost, zahrnoval desítky roztroušených vesnic a také celý vojenský újezd Dobrá Voda – byl to nesmírně rozsáhlý a náročný terén pro jediného lékaře. Jak brzy zjistil, do odlehlých samot vede mnoho cest, které jsou v zimě nesjízdné, a jeho starý automobil Praga Piccolo měl časté poruchy.

Zpočátku se z hájenky vydával za pacienty tímto autem – nebyl to žádný veterán pro parádu, ale vůz k dennímu používání. Doktor pro jistotu vozil dvě rezervní pneumatiky. Přesto ho sněhové závěje a rozbité cesty nejednou uvěznily.

Jednoho dne mu proto kdosi poradil, ať si radší koupí koně. Kostrouch tuhle radu vzal za svou. Koně skutečně pořídil – koupil ho za 520 Kčs – a záhy zjistil, že na Šumavě je tento „čtyřnohý parťák“ daleko spolehlivějším dopravním prostředkem než auto.

V koňském sedle rychle našel zalíbení. Mohl s ním bezpečně vyrazit i po lesních stezkách, kam by se autem nedostal. Brzy ho lidé začali vídat cválat krajinou za pacienty tak často, až mu začali přezdívat Doktor na koni.

Kromě medicínských znalostí a dovedností byl však znám i svými neortodoxními léčebnými metodami. Miloval přírodu a znal lidové léčitelství, takže pacientům často pomáhal radou, která nebyla čistě lékařská – spíše selským rozumem podloženým zkušeností.

Jeden z jeho pacientů a přátel Karel Ešner vzpomíná na příhodu, kdy doma ulehl s vysokou horečkou: „Přijel na koni, přes rameno měl sedlové brašny a povídá mojí manželce: ‚Máte tu kyselé mléko? Tak mu ho dejte a do rána to bude dobré.‘ A opravdu se tak stalo,“ líčí Ešner zázračně prostý recept, který zabral.

Jindy zase doktor nabízel jako léčbu silnou černou kávu nebo malého panáka alkoholu – v rozumné míře, pro povzbuzení organismu. Tyto výstřední metody šly ruku v ruce s jeho osobností: Kostrouch byl idealista s hlubokým lidským pochopením pro pacienty.

Každému se snažil ulevit a byl ochoten zvolit jakýkoli prostředek, o němž byl přesvědčen, že pomůže.

Nesmírné pracovní nasazení a svérázný životní styl uprostřed divočiny však měly nevyhnutelný dopad na Kostrouchův rodinný život. Manželství s Helenou postupně začalo trpět odlišnými představami o budoucnosti. Helena po letech každodenního strádání na samotě dospěla k rozhodnutí, že takto dál žít nechce – někdy koncem 70. let manžela opustila. Manželství nakonec skončilo rozvodem a Helena se vrátila do „civilizace“, zpět do Kašperských Hor.

Kostrouch zůstal na Pustině sám, ale brzy se po jeho boku objevila nová družka – zdravotní sestra Anežka, která u něj dříve sloužila. Anežka se stala jeho hospodyní a životní partnerkou, pomáhala mu vést domácnost i pečovat o zvířata. Vypadalo to, že po odchodu manželky našel doktor oporu a klid. Ani tento vztah mu však nevydržel.

Prameny neuvádějí podrobnosti, ale zdá se, že po nějaké době Anežka z hájenky odešla (možná za lepším životem, podobně jako Helena). Kostrouch tak počátkem 80. let opět zůstal sám na své horské samotě – v době, kdy se začínal chystat do důchodu.

Zásadní zlom nastal kolem roku 1989, kdy odešel do penze a přitom se ještě jednou pokusil změnit svůj osobní život. Navázal vztah s ještě mladší ženou – Věrou ze Srní, které bylo teprve 35 let. Tato energická žena z nedaleké vesnice se stala jeho druhou manželkou a na nějaký čas s ním na Pustině žila.

Jenže soužití generací a povahově odlišných lidí v izolaci se ukázalo složité. Jiskra v Kostrouchových očích brzy pohasla, protože na veškerou práci kolem domu zůstal opět sám. Věra byla velmi svérázná a po doktorově boku hospodařila způsobem, který místu zasadil poslední ránu. Na sklonku života už doktor Kostrouch vedl poněkud „poustevnický“ styl a holdoval alkoholu – i vlivem tohoto nezdravého prostředí se historická hájovna začala měnit ve skladiště nepořádku a chátrala rychleji než kdy dřív.

Zdeněk Kostrouch tak po desítkách let služby druhým zůstal na stará kolena opuštěný, unavený a zklamaný. Často docházel do hartmanické hospody zahnat splín alkoholem.

Kostrouchův zdravotní stav se vlivem dlouhodobého vyčerpání a nezdravého způsobu života rychle zhoršil. Na sklonku roku 1993 byl hospitalizován. Zemřel po dlouhém pobytu v nemocnici dne 17. března 1994 ve věku 74 let (příčinou byl zápal plic v kombinaci s úplným fyzickým vyčerpáním). Je pochován na hřbitově v Kašperských Horách, tedy ve městě, kde kdysi s Helenou začínal novou kapitolu života. Zanechal po sobě hlubokou stopu v paměti šumavských obyvatel.

Ani třicet let od jeho úmrtí lidé na svého doktora z Pustiny nezapomněli. Kolemjdoucí dodnes nechávají květiny u dřevěného památníku na Pustině, který vznikl spontánně poblíž bývalého domu Kostrouchových. Jde o ručně zhotovené umrlčí prkno – dřevěnou desku, jaké se dříve v kraji stavěly u cest jako dočasný pomníček zesnulého v zimě (než šlo tělo pohřbít do nezmrzlé země).

Na tomto památníku stojí vyryto: „Zde na Pustině žil a pracoval v letech 1964–1993 MUDr. Zdeněk Kostrouch, malý velký muž, doktor, který přináší světlo, kapacita, zachránce, snílek, idealista, hluboce lidský člověk… Lékařská legenda Šumavy.“.

PS: Po Kostrouchově smrti život z Pustiny nadobro vyprchal. Jeho poslední manželka Věra tam sice ještě nějaký čas přebývala sama, ale nakonec i ona odešla. Krátce po sametové revoluci se přihlásila původní majitelka z rodu Hašků – Eliška Hašková Coolidge, vnučka bankéře Františka Haška. V rámci restitucí získala zdevastovanou hájenku Pustina zpět do svého vlastnictví.

https://plzen.rozhlas.cz/doktor-na-koni-zachranoval-lidi-na-sumave-sam-sobe-pomoct-neumel-9066227

https://www.forum24.cz/doktor-na-koni-krizoval-sumavu-lecil-moderni-technikou-i-zkyslym-mlekem-sebe-zachranit-neumel

https://medium.seznam.cz/clanek/kveta-houskova-doktor-na-koni-z-jeho-sumavske-samoty-je-ruina-vlastni-ji-sekretarka-peti-americkych-prezidentu-13757

https://plzenska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/5883-do-legendarni-sumavske-hajovny-pustina-jezdil-i-prezident-benes-ted-je-z-ni-ruina-a-cil-vyznavacu-urbexu.html

http://www.sumava.cz/rozcestnik/kultura-a-pamatky/osobnosti/kostrouch-zdenek-mudr/