Článek
Praha, prosinec 1942. Mladý muž kráčí několik kroků za svou matkou. V mrazivém ranním vzduchu pozoruje její shrbená záda, která se třesou potlačovaným pláčem. Na kabátě má žena žlutou Davidovu hvězdu a v rukou malý kufřík. Míří k holešovickému Veletržnímu paláci, kde nacisté shromažďují pražské Židy před transportem.
Syn – devatenáctiletý Miloš Kopecký – ji mlčky doprovází až k branám. Ví, že jde na její poslední cestu. Je Štědrý den na dohled a městem obchází strach. Strach, který už před časem rozbil jejich rodinu.
Vladimír Kopecký, Milošův otec, se ze strachu rozhodl obětovat vše, co mu bylo kdysi drahé – a toto ráno teď vidí jeho syn matčiny vzdalující se siluety jako důsledek onoho rozhodnutí. V té chvíli ještě netuší, že obraz matčiných třesoucích se zad si ponese v paměti celý život. A že otci jeho čin nikdy neodpustí.
Živnost, nebo manželka
Miloš Kopecký se narodil roku 1922 do dobře situované pražské rodiny. Dětství prožil v ulici Ve Smečkách, kde jeho otec Vladimír Kopecký provozoval luxusní kožešnický salón. Matka Marta, rozená Grimmová, původně působila jako modelka a vyučená kloboučnice. V rodinné firmě vedla účetnictví.
Byla však židovského původu a právě tato skutečnost – v atmosféře sílícího nacismu – předznamenala tragédii rodiny. Po německé okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 začaly platit rasové zákony namířené proti Židům a postupně i proti tzv. smíšeným manželstvím, jakým byl sňatek Vladimíra a Marty Kopeckých.
Zpočátku mohlo manželství „Árijce“ a Židovky rodinu před nejhorším chránit – právě smíšený sňatek dočasně poskytoval židovské partnerce určitou ochrannou lhůtu před deportací. Jenže s touto ochranou se zároveň pojila hrozba pro toho „druhého“: nacistický aparát na něj tlačil, že pokud se nerozvede, přijde o svou existenci a svobodu.
Ve Vladimíru Kopeckém se tento nátlak setkal s živnou půdou – strach o rodinný obchod a vlastní živobytí byl silnější než cokoli dalšího. Protektorátní úřady hrozily zavíráním podniků všem, kdo měli židovské partnery. Vladimír nepatřil mezi hrdiny odboje ani idealisty: byl to tichý obchodník, jehož svět se scvrkl na jednu elegantní prodejnu kožešin v Praze.
Když na dveře klepala válka, v jeho mysli se zrodila zoufalá úvaha: zachránit živnost za cenu oběti nejvyšší – manželství a rodiny. Roku 1940 proto podal žádost o rozvod se svou židovskou ženou Martou. Udělal to z vlastní iniciativy, dřív než by k tomu byl přímo donucen – možná doufal, že předejde konfiskaci obchodu nebo perzekuci celé rodiny.
Jeho rozhodnutí bylo chladnokrevné a nevratné: dal přednost kožešnictví před ženou svého života. Rozvod proběhl formálně podle nacistických pravidel. Vladimír Kopecký patrně věřil, že tím ochrání sebe i dospívajícího syna Miloše. Takový „preventivní“ krok ostatně volila řada lidí v protektorátu – ze strachu před ztrátou zaměstnání, zabavením majetku či dokonce vlastní deportací.
Mnoho smíšených párů se pod nátlakem skutečně rozvedlo, byť někdy jen formálně – dál se potají scházeli a nežidovský manžel svou rodinu potajmu podporoval. V případě Kopeckých však šlo o rozkol definitivní. Vladimír se s Martou nejen rozvedl na papíře, ale skutečně zpřetrhal jejich svazek.
Pro mladého Miloše to tehdy bylo nepochopitelné a bolestné – matka se od něj musela odstěhovat z rodinného bytu. Domov, jak jej znal, se rozpadl.
Rozvod jako rozsudek smrti
Jak se brzy ukázalo, právě ono rozvázání manželství, které mělo rodinu paradoxně uchránit, se Martě Kopecké stalo ortelem. V momentě rozvodu přišla o výše zmíněnou „ochranu“ smíšeného sňatku. Nyní pro úřady představovala jen další Židovku.
A nacistická mašinerie běžela neúprosně: v prosinci 1942 obdržela Marta předvolání k transportu. Bylo jí 57 let a dobře chápala, co to znamená – kolem už několik měsíců projížděly vlaky plné českých Židů směrem na východ, odkud nepřicházely žádné zprávy.
Dne 22. prosince 1942 nastoupila Marta Kopecká v Praze do transportu označeného písmeny Ck a číslem 57. Transport směřoval do ghetta Terezín, kam bylo toho dne odvezeno přes tisíc pražských Židů.
Syn Miloš svou matku v osudný den doprovodil až na shromaždiště ve Veletržním paláci. V mysli musel mít bezmocný chaos. Možná se mu honilo hlavou, zda tomu nemohl zabránit – zda neměl otce uprosit či přimět, aby se tenkrát nerozváděl. Teď už bylo pozdě.
Matčina tvář se ztrácela v davu a Miloš nemohl dělat nic víc než tiše sledovat. Ještě netušil detaily, ale v jádru cítil, že tento transport je pro maminku rozsudkem. A nemýlil se. Po necelém měsíci v Terezíně byla Marta Kopecká zařazena do dalšího transportu, tentokrát přímo do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.
Dne 23. ledna 1943 odjela z Terezína transportem označeným Cr (č. 78) do Osvětimi. V této přepravě bylo 2017 vězňů; přežilo pouhých pět. Marta mezi nimi nebyla. Zahynula patrně krátce po příjezdu – nejspíš v plynové komoře, jako tolik dalších bezejmenných obětí.
„Otec nad maminkou de facto vynesl ortel,“ napsal později Miloš Kopecký ve svých pamětech. Měl za to, že kdyby rodiče zůstali manžely, jeho matka by zřejmě bývala skončila ‚jen‘ v Terezíně, kde bylo možné válku přečkat. Terezínské ghetto sice rozhodně nebylo místem dobrým k životu – panoval v něm hlad, nemoci a tvrdý režim – přesto se tam mnohým podařilo přežít až do osvobození.
Marta Kopecká tu šanci nedostala. Rozvod ji připravil o poslední zbytky ochrany a vrhl ji přímo do cesty smrti. Miloš Kopecký nikdy nezapomněl na onu scénu, kdy matku vyprovázel na její poslední cestě z domova k transportu. Důsledky otcova rozhodnutí byly nedozírné – a zasáhly hluboce i samotného syna.
Bez odpuštění
Tragédie manželství Kopeckých názorně ukázala, jak krutě válka lámala lidské charaktery. Vladimír Kopecký nebyl nacista ani vrah; přesto svým podpisem na rozvodových papírech nepřímo přispěl k smrti vlastní manželky.
Jeho čin mu už navždy přišil cejch zbabělce a zrádce v očích syna. Miloš – tehdy sotva dvacetiletý – se s tím nevyrovnal po celý zbytek života.
Otcovo chování vnímal jako hlubokou zradu na matce i na sobě. V autobiografické knize Já napsal bez obalu, že svým jednáním vynesl otec nad matkou rozsudek smrti. A skutečně, Miloš Kopecký svému otci nikdy neodpustil – vinil ho za matčinu smrt až do konce svých dnů.
Osud si však sám se synem krutě zahrál. Mladý Miloš měl po matce židovský původ, takže ani jeho nakonec válka neušetřila. Nějaký čas se sice snažil zahánět oprávněné obavy bujarým nočním životem, ale před hrozbou nacistické perzekuce neunikl. V srpnu 1944, okolo svých 22. narozenin, byl i Miloš Kopecký odveden do pracovního tábora v Bystřici u Benešova.
Tam byli v posledních letech války internováni tzv. míšenci prvního stupně (lidé se dvěma židovskými prarodiči) a také nežidovští partneři ze smíšených manželství, kteří se odmítli rozvést. Ironií osudu – tak Vladimírův kalkul ochránit syna nevyšel. Miloš byl kvůli „napůl židovské“ krvi nucen kopat zákopy a stavět železniční tratě pro Říši.
Prošel peklem tábora, než jej na jaře 1945 vysvobodila blížící se fronta. Hrůzy, jichž byl svědkem, i pocit viny, že nedokázal uchránit matku, se na něm trvale podepsaly. V poválečných letech se u něj naplno rozvinula maniodepresivní psychóza – bipolární porucha – kterou lékaři dávají do souvislosti právě s traumaty z mládí.
Když se Miloš Kopecký po válce vrátil do Prahy, pokoušel se začít nový život. Jeho otec Vladimír sice přišel o manželku, ale živnost si uchránil – kožešnictví ve Smečkách zůstalo stát a otec doufal, že syn jednou převezme rodinný podnik. Jenže to se nestalo. Miloš se vydal jinou cestou, do světa bohémských umělců.
Vztah otce a syna už nikdy nebyl napraven. Vladimír Kopecký dožil svůj život ve stínu svého slavného syna, ale bez jeho lásky. Žádného skutečného odpuštění se nedočkal – a možná o něj ani nepožádal.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Kopeck%C3%BD
https://www.holocaust.cz/dejiny/soa/zide-v-ceskych-zemich-a-konecne-reseni-zidovske-otazky/zidovsti-misenci-a-smisena-manzelstvi-v-obodbi-protektoratu/
https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/101734-marta-kopecka/
https://www.krajskelisty.cz/praha/23908-otec-byl-nadseny-matce-se-nelibil-jediny-rok-manzelstvi-ji-poznamenal-na-cely-zivot-tajnosti-slavnych.htm
https://www.irozhlas.cz/kultura/film/milos-kopecky-zivot-vyroci-role-film_2208221531_kac
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/114663/herecka-legenda-s-tezkou-nemoci-pred-100-lety-se-narodil-milos-kopecky.html
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/milos-kopecky-svemu-otci-nikdy-neodpustil-rozvod-s-maminkou-vinil-ho-z-jeji-smrti_183989.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/751085/smutne-dedictvi-milose-kopeckeho-73-dusevni-problemy-dcer-a-vnuk-za-mrizemi.html
